Aleš Veselý patří k významným představitelům české strukturální abstrakce (informelu), jehož výrazové a formální možnosti obohatil v průběhu 60. let především svými objekty. Počátky Veselého tvorby spadají do konce 50. let, kdy vytvářel přízračné, expresivně laděné krajiny. Kolem roku 1959 se začal zabývat tvorbou objektů a asambláží stvořených z netradičních materiálů (dřevo, písek, hlína, plech, textil, listí) netradičními technikami (např. přepalováním spojovacích laků). V duchu soudobých informelních tendencí jimi vyjadřoval syrovou, autentickou skutečnost. S rostoucím pocitem nejistoty a ohrožení v dusném politickém klimatu tehdejšího režimu se v jeho díle začaly objevovat brutální, zrezivělé a destruované elementy. Dílo Obraz-objekt, vzniklé v rozmezí několika let, v sobě nese, kromě pocitu bezvýchodnosti a uzavřenosti, víru ve zničení omezeného prostoru a jeho hranic. V Obrazu-objektu Veselý neguje dvojrozměrnou malířskou plochu jejím roztržením a povyšuje ji pomocí do prostoru trčící pružiny na trojdimenzionální objekt. Porušuje tím formální pravidla klasické malby a vykračuje mimo rámec obrazu (zde symbolu zažitého řádu) směrem k pohybu – životu.