První arabsko-izraelská válka je první ze série arabsko-izraelských konfliktů, která vypukla po odchodu britských vojsk z Palestiny a vyhlášení samostatného židovského státu 14. května 1948, když na území nově vzniklého státu vpadla vojska jeho arabských sousedů, kteří jasně deklarovali úmysl Izrael zlikvidovat. Válka mezi Izraelem a Jordánskem, Egyptem, Irákem, Libanonem, Sýrií, Jemenem a Saúdskou Arábií skončila postupným uzavřením příměří, s Egyptem 24. února 1949, Libanonem, Jordánskem a Sýrií do konce července 1950.
Za vítěze války je většinou považován Izraelský stát, který uhájil svou existenci proti sousedním arabským státům a získal i část území, jež mělo podle plánu OSN tvořit palestinský stát, nepodařilo se mu však ovládnout celý Jeruzalém, tj. včetně Starého Města. Arabům jako celku se nepodařilo splnit vlastní cíle, totiž zničení Izraele a vytvoření nezávislého arabského státu, ale existenci Izraele neuznaly. Z území Izraele v důsledku války uteklo odhadem 400–800 tisíc arabských obyvatel.