1965 – 1976

Steve biko: Hnutí za černošské uvědomění

Steve Biko Foundation

Období SASO, BCP a BPC

Stephen Bantu Biko was an anti-apartheid activist in South Africa in the 1960s and 1970s. A student leader, he later founded the Black Consciousness Movement which would empower and mobilize much of the urban black population. Since his death in police custody, he has been called a martyr of the anti-apartheid movement. While living, his writings and activism attempted to empower black people, and he was famous for his slogan “black is beautiful”, which he described as meaning: “man, you are okay as you are, begin to look upon yourself as a human being”.

Scroll on to learn more about this iconic figure and his pivotal role in the Black Consciousness Movement...

„Černošské uvědomění je postoj mysli a způsob života, je to ta nejpozitivnější výzva, která bude z černého světa vyzařovat po dlouhou dobu “ – Biko

1666/67 University of Natal SRC

Po ukončení střední školy St Francis College se Biko zapsal na lékařskou fakultu v černošské sekci Natalské univerzity. Natalská univerzita vyznávala liberalismus a byla domovem některých z předních intelektuálů této tradice. Také se stala magnetem přitahujícím množství bývalých černošských pedagogů, jedněch z nejschopnějších akademických členů černošské společnosti, kteří museli opustit černošské vysoké školy kvůli zákonu o vysokých školách z roku 1959. Natalská univerzita přilákala také studenty práv a medicíny, což byli jedni z nejchytřejších mužů a žen z různých částí země a z různých politických tradic. Sbližování jejich názorů v 60. letech proměnilo Natalskou univerzitu na skutečné intelektuální centrum, které se vyznačovalo různorodou kulturou živých politických diskuzí. Univerzita se tak stala oporou období, které později vešlo ve známost jako Durban Moment. 

Na Natalské universitě se Biko ihned zapojil do dění. Okamžitě se nechal ovlivnit jejím dynamickým prostředím a zároveň i on ovlivňoval je. V akademickém roce 1966/67, v roce svého přijetí, byl zvolen do Rady představenstva studentů (SRC). Ačkoli zpočátku podporoval rasově smíšená studentská seskupení, především Národní svaz jihoafrických studentů (National Union of South African Students – NUSAS), ozývalo se mnoho hlasů univerzity radikálně proti NUSAS, prostřednictvím kterého se černošští studenti už roky snažili vyjádřit svůj názor, ale bezvýsledně. Tento druh frustrace z bílého liberalismu nebyl Stevu Bikovi vůbec neznámý, protože zažil podobné zklamání v Lovedale.

Studenti medicíny na University of Natal (zleva: Brigette Savage, Rogers Ragavan, Ben Ngubane, Steve Biko)
Korespondence určující Bika jako delegáta SRC na výroční konferenci organizace NUSAS

V roce 1967 se Biko jako vyslanec SRC zúčastnil výroční konference NUSAS, která se konala na univerzitě Rhodes. Na konferenci vznikl spor, když hostitelská instituce zakázala rasově smíšené ubytování poslušna zákona o stanovení území pro jednotlivé skupiny obyvatelstva (Group Areas Act), jednoho ze zákonů apartheidu, o kterém svaz NUSAS prohlásil, že jej děsí, avšak nebude mu odporovat. Místo toho se NUSAS rozhodl hrát na obě strany: odsoudil představitele univerzity Rhodes, ale varoval černošské delegáty, aby jednali v rámci tohoto zákona. Pro Bika to byl jeden z určujících momentů, který jej zasáhl na citlivém místě. 

Projev Dr. Saleema Badata, autora knihy „Jsi osamocen, černý muži“, v SASO

Biko reagoval naštvaně, kritizoval umělou integraci studentské politiky a odmítl liberalismus jako prázdnou ozvěnu lidí, kteří se nesnažili otřást stavem věcí, ale naopak obratně těžili „z výlučných privilegií bílých“ to, co jim nejlépe vyhovovalo. Rozpoutala se debata, později známá jako Diskuse o nejschopnějších (Best-able debate): Byli bílí liberálové lidé s nejlepší schopností definovat tempo a strukturu černého odporu?

Diskuze se skládala ze dvou stěžejních bodů. Na jedné straně se zaměřila na to, aby byla bílá společnost zbavena svého komplexu nadřazenosti, a vyzývala liberální establishment k přehodnocení své role mluvčího utlačovaných. Na druhou stranu stejnou měrou upřímně kritizovala černou společnost a poukazovala na její pasivitu, která černošské obyvatelstvo odsoudila v průběhu dějin do role diváků. 7. dubna 1960 došlo k zákazu činnosti Afrického národního kongresu a Panafrického kongresu a uvěznění vůdců liberálního hnutí vyvolalo ovzduší apatie. 

Bantu Stephen Biko

„Vydali jsme se hledat pravé lidství a někde na vzdáleném obzoru vidíme třpytivou cenu. Pojďme tam pochodovat s odvahou a odhodláním, které čerpají sílu z naší společné neutěšené situace a našeho bratrství. Postupem času se ocitneme v pozici, abychom mohli Jižní Africe věnovat největší dar – lidštější tvář.“

Biko prohlašoval, že skutečného osvobození lze dosáhnout pouze tehdy, když budou černí lidé sami činitelé změny. Podle jeho názoru je toto činitelství funkcí nové identity a vědomí, jež postrádá komplex méněcennosti, který sužoval černošskou společnost. Teprve když bílá i černá společnost začnou řešit otázky rasy otevřeně, vysvitne nějaká naděje na vytvoření skutečně integrované a nerasistické společnosti.   

Přepis Bikova interview z roku 1972

Na setkání Univerzitního křesťanského hnutí (University Christian Movement – UCM) ve Stutterheimu v roce 1968 Biko zasáhnul do politiky černých studentů ještě více. Zaměřil se na klíčové jednotlivce a využíval podporu výlučně pro černošské hnutí. V roce 1969 založili na univerzitě University of the North blízko Pietersburgu afričtí studenti spolu se studenty Natalské univerzity, kteří hráli klíčovou roli, čistě černošskou studentskou organizaci s názvem Jihoafrická organizace studentů (South African Student Organisation – SASO). SASO se rozhodla pro filosofii černošského uvědomění. Biko byl zvolen jejím předsedou.

Manifest černých studentů

Myšlenka, že jsou černoši schopni sami sebe vymezit, organizovat a určovat svůj vlastní osud prostřednictvím nové politické a kulturní identity zakořeněné v černošském uvědomění, se snadno ujala na většině černošských univerzit mezi těmi, kdo zažili frustraci let podřízenosti bílým. V krátké době se SASO začala blízce identifikovat s konceptem Black Power (černá síla) a africkým humanismem a upevnila se myšlenkami vycházejícími z africké diaspory. Úspěchy v jiných částech kontinentu, které zažívalo mnoho zemí, a dosažení nezávislosti na svých koloniálních pánech se do konceptu černošského uvědomění promítly také.

Definice černošského uvědomění organizace SASO
Obálka bulletinu organizace SASO z roku 1971

„V roce 1968 jsme začali utvářet organizaci nyní známou jako SASO...která byla pevně založena na konceptu Černošského uvědomění. Základ tohoto konceptu spočíval v tom, aby černoši dokázali pozdvihnout svoji vlastní pozici tím, že se nechají pozitivně inspirovat takovými hodnotovými systémy, které z nich vytvoří osobité členy společnosti“ – Biko

Obálka bulletinu organizace SASO z roku 1971 
Obálka bulletinu organizace SASO z roku 1972
Obálka bulletinu organizace SASO z roku 1972
Obálka zpravodaje SASO, 1973
Obálka bulletinu organizace SASO z roku 1975
Steve Biko mluví na BCM

Konvence černošského lidu (Black People’s Convention)

Do roku 1971 se vliv SASO rozšířil daleko za areály terciárního vzdělávání. Rostoucí počet členů SASO rovněž odcházel z vysokoškolského systému a potřeboval politický domov. Vedoucí představitelé SASO požadovali zřízení nového křídla své organizace, které by mělo obsáhnout širší občanskou společnost. V roce 1972 byla s takovým cílem založena Konvence černošského lidu (Black Peoples Convetion – BPC). BPC okamžitě začala řešit problémy černých pracovníků, jejichž svazy dosud nebyly uznány zákonem. To ovšem ihned postavilo novou organizaci do kolizní dráhy s bezpečnostními silami. Na konci roku nicméně údajně existovalo čtyřicet jedna poboček. Černošští církevní představitelé, umělci, organizovaní pracovníci a jiní se stávali čím dál více politicky aktivní a navzdory zákazu působení některých hlavních postav hnutí v roce 1973 se představitelé černošského uvědomění stali nejotevřenějšími, neodvážnějšími a nejvíce provokativními mluvčí vzdoru proti bělošské nadřazenosti.  

Členská karta BPC
Z prvního zasedání BCP (Black People's Convention)

V roce 1974 bylo několik vůdčích osobností SASO a BPC zatčeno za podněcování nepokojů. Obvinění využili 17 měsíců trvající proces, který vešel ve známost jako Proces Myšlenek (Trial of Ideas), jako platformu k vyjádření myšlenek konceptu černošského uvědomění. Byli shledáni vinnými a odsouzeni k různým trestům odnětí svobody, avšak byli zproštěni hlavního obvinění, že jsou součástí revolučního spiknutí.  

Zpravodajství z vyšetřování organizací SASO/BPC
Zpravodajství z vyšetřování organizací SASO/BPC
Členové BPC
Zpravodajství SASO/BPC
Plakát z manifestace Viva Frelimo z roku 1974

Jejich přesvědčení hnutí černošského uvědomění jenom posílilo. Rostoucí vliv vedl k vytvoření Jihoafrického studentského hnutí (South African Students Movement – SASM), které sdružovalo studenty středních škol. SASM hrálo ústřední roli ve studentských revoltách v roce 1976. 

Barney Pityana, zakládající člen SASO

V roce 1972, v roce založení BPC, byl Biko vyloučen z lékařské fakulty. Jeho politické aktivity si vybraly svou daň na jeho studiích. Co bylo však ještě důležitější, podle jeho přítele a spolupracovníka Barney Pityana, „jeho vlastní touha po vědění šla daleko za hranice oboru medicíny.“ Biko později pokračoval studiem práv na Jihoafrické univerzitě.

Objednací formulář právnických skript Steva Bika

Po odchodu z univerzity se Biko zapojil do Programu černošské komunity (Black Community Programmes – BCP), rozvíjejícího se křídla Konvence černého lidu jako zaměstnanec poboček v Durbanu přímo podléhající Ben Khoapovi. Skupina BCP se podílela na počtu projektů pro komunitu a publikovala také ročenku po názvem Black Review, ve které analyzovala politické tendence v zemi. 

Leták Programu černošské komunity (BPC) 
Přehled BCP
Ben Khoapa, předseda BCP
Beatrice Street 86, bývalé ústředí BCP 

„Abyste mi správně rozuměli, je třeba říci, že jsme nevyslovovali žádné obavy.“

– Biko

Ben Khoapa, Beatrice Street kolem roku 2007
Bikův blokovací příkaz

Když byla Bikovi v březnu roku 1973 společně s Khoapem, Pityanem a dalšími zakázána činnost, byl deportován z Durbanu do svého rodného města King William’s Town. Mnoho dalších představitelů SASO, BPC a BCP bylo přesídleno do různých a izolovaných oblastí. Zákazy měly nejen napadnout schopnost organizace fungovat, ale také zlomit ducha jednotlivých vůdců, z nichž mnoho přestalo být aktivní i kvůli doprovodným omezením, a jejich význam tak postupně vymizel. 

Po zákazu se Biko zaměřil na místní intelektuály, mezi kterými se angažoval stejně energicky jako mezi akademičtějšími intelektuály na Natalské univerzitě. Tentokrát se však zaměřil na prohloubení praktických rozměrů myšlenek programu BC, které se týkaly rozvoje. Tato idea se zrodila v rámci SASO a BPC. Pro BPC, kde zastával místo vedoucího oddělení, založil ve městě King William’s Town (Leopoldova ulice 15) pobočku. Organizace se zaměřila na projekty v oblasti zdraví, vzdělání, vytváření pracovních míst a další oblasti pro rozvoj komunity.

Leopold Street 15 – bývalý úřad BCP v King William's Town

Netrvalo dlouho a zákaz byl pozměněn, aby se Bikovi zabránilo jakémukoliv smysluplnému vztahu s BCP. Biko se nemohl setkat s více než jednou osobou najednou. Nemohl opustit magistrátní území města King William’s Town bez souhlasu policie. Nemohl se zapojovat do veřejných činností a nemohl být publikován nebo citován.

Zanempilo – klinika BPC

Tato omezení vztahující se na něj a další členy BCM a jejich pravidelné zatýkání si vynutily rozvoj více vrstev vedení, aby se tak zvýšila životaschopnost organizace. Bez ohledu na problémy si místní pobočka Black Community Programme vedla dobře. Mimo jiné dokázala vybudovat a provozovat kliniku Zanempilo, nejpokrokovější komunitní zdravotní středisko ve své době, které bylo postaveno bez veřejného financování. Podle Dr. Ramphele, „to bylo prohlášení s cílem ukázat, jak málo stačí k tomu, aby bylo možné s řádným plánováním a organizací dodávat našim lidem ty nejzákladnější služby“. Dr. Ramphele a Dr. Solombela sloužili jako rezidentní lékaři na Klinice Zanempilo.

Člen komunity z města Njwaxa

Další projekty v rámci Bikovy pobočky zahrnovaly i projekt Njwaxa Leatherworks Project, komunitní jesle a řadu dalších iniciativ. Biko hrál také významnou roli v založení Svěřeneckého fondu Zimele (Zimele Trust Fund) v roce 1975, jenž měl pomáhat politickým vězňům a jejich rodinám. Fond Zimele nediskriminoval na základě příslušnosti ke straně. Dále Biko založil Vzdělávací fond Ginsberg (Ginsberg Educational Trust), který měl pomáhat černošským studenům. Tento fond také představoval zpětnou investici do komunity, která mu kdysi pomohla s jeho vlastním vzděláním. 

Click on the Steve Biko Foundation logo to continue your journey into Biko's extraordinary life. Take a look at Steve Biko: The Black Consciousness Movement, Steve Biko: The Final Days, and Steve Biko: The Legacy.

Autoři: Příběh

Steve Biko Foundation:
Nkosinathi Biko, CEO
Y. Obenewa Amponsah, Director International Partnerships
Donna Hirscshson, Intern
S. Dibuseng Kolisang, Communications Officer
Consultants
Ardon Bar-Hama, Photographer
Marie Human, Researcher

Autoři: všechna média
Vybraný příběh může být dílem nezávislé třetí strany a nemusí vždy odrážet názory níže uvedených institucí, které obsah dodaly.
Přeložit pomocí Googlu
Domů
Prozkoumat
V okolí
Profil