1905

Císařské fotografie

Freer and Sackler Galleries

Fotografické portréty východoasijských vládců 
Sbírka fotografií Alice Roosevelt Longworthové z Taftovy mise do Asie v roce 1905

Během svých návštěv asijských císařských dvorů shromáždila Alice Roosevelt Longworthová řadu fotografických portrétů, které získala jako oficiální diplomatické dary. Ve své autobiografii z roku 1933 detailně vzpomíná na události s každým darem spojené a poskytuje cenné informace o tom, jak byly královské portréty využívány. Zkoumání obrazů různých vládců navíc objasňuje diplomatický kontext doby.

„Druhý den po obědě mi císařovna poslala velmi jemné vyšívané plátno, kus zlaté látky s vyšitými bílými chryzantémami, lakovanou skříňku a svou fotografii. Na těchto výletech za mých mladých let se obdarovávání zdálo být nepsaným zákonem, a když jsem nějaký dostala, byla jsem naplněna nenasytným potěšením. Bylo to zábavné. Ve skutečnosti jsem byla hrozně nestydatá. Moc jsem se těšila na svou „kořist“, jak se v rodině říkalo. V Japonsku jsem mimo královských darů dostávala kostýmy, vějíře a suvenýry všeho druhu.“

Úryvek z knihy Alice Roosevelt Longworthové Přeplněné hodiny (Crowded Hours, New York a Londýn: Charles Scribner's Sons, 1933) 

Přijetí, jakého se Alici dostalo v Tokiu, bylo z celé její cesty nejokázalejší. Předchozího roku Japonsko v těžkých bojích porazilo Rusko na moři i na souši. Šlo o první porážku západní mocnosti asijskou zemí. Japonská veřejnost se opájela a dmula pýchou, když sám prezident Theodore Roosevelt řídil mírová jednání mezi oběma zeměmi v Portsmouthu. Japonci měli všechny důvody věřit, že Roosevelt jednal v jejich zájmu a že jeho podpora byla pro dobrý výsledek mírových jednání důležitá.

Japonsko chtělo dokázat, že se na světové scéně vyrovná ostatním velmocím. Obrázky darované Alici proto měly ukazovat osvíceného a rozhodného vládce ve vojenském oděvu západního stylu s chotí v nádherných šatech vhodných pro evropské dvory a beze známky japonských dekorativních elementů.

V souladu se západním vnímáním civilizovaného chování jsou na fotografiích zachyceni v páru a dávají tak najevo, že Japonci přijali křesťanské představy monogamie. Prezidentově dceři zkrátka dali portréty vládce, který sdílí americké hodnoty a mohl by být spolehlivým diplomatickým spojencem.

„Charakter a síla císařovny byly evidentní, a ačkoli jí v době, kdy jsme se setkali, bylo přes sedmdesát, oslňovala svým charismatem. Na svůj věk vůbec nevypadala. Měla malé, zářivé, černé oči, které zůstávaly ve střehu a probodávaly, a poněkud tvrdá, tenká ústa, v jednom koutku obrácená vzhůru a v druhém mírně pokleslá. Její tvář byla opravdu živá a nezapomenutelná.“

„Druhý den ráno přišli na vyslanectví dva soudní úředníci a předali mi malého černého psa od císařovny. Odpoledne dorazila její fotografie. Je to vynikající fotografie, téměř jako „starý Buddha“. Připadala mi tak v momentě, kdy byla její tvář v mé paměti stále živá, ale i když se na ni dívám teď, dobře si ten den v letním paláci vybavuji. Ulicí u velvyslanectví rachotila kavalérie obklopující žlutá císařská nosítka, která ukrývala samotnou fotografii. Ta měla běžný východní zlacený rámeček, ​​ale skříňka, ve které se nacházela, byla zabalena do císařského žlutého brokátu. A dva úředníci v doprovodu byli mnohem vyšší hodnosti než ti, kteří přinesli pekinéze.“

Úryvek z knihy Alice Roosevelt Longworthové Přeplněné hodiny (New York a Londýn: Charles Scribner's Sons, 1933)

Podle Aliciny autobiografie z roku 1933 byla její audience u císařovny vdovy relativně prostá. Předání fotografie císařovny Cch’-si dalšího dne na ni udělalo mnohem silnější dojem. Dramatické předání působilo, jako kdyby fotografie nebyla pouhou osobní památkou, ale symbolem císařské přítomnosti Cch’-si. Dvůr dynastie Čching se pokoušel skloubit tradiční tradice císařského zahalování s novou představou vládce, který vystupuje na veřejnosti a identifikuje se s poddanými. Předání portrétu Cch’-si na kryté rikše naznačuje, že přes povinnost diplomatických darů nebyl dvůr připraven vystavit císařskou podobu zraku veřejnosti. Prioritou císařovny Cch’-si bylo, aby za každou cenu udržela zdání legitimity – důležitý aspekt pro ženu, kterou mnoho lidí v Číně i v zahraničí vnímalo jako konkubínu, která vládu uchvátila.

Portrét ukazuje Cch’-si ve frontální póze, podle tradičních malovaných portrétů dynastie Čching. Fotograf na negativu výrazně zesvětlil a vyhladil její rysy, čímž jejímu 70letému obličeji ubral několik dekád.

Dar Cch’-si dceři amerického prezidenta mohl mít za cíl získat Roosevelta pro myšlenku podpory uvolnění čínských reparací po Boxerském povstání. USA byly vnímány jako jedna ze zemí s nejvstřícnějším postojem k čínské otázce a jakožto jeden ze členů Aliance osmi národů, který nejpravděpodobněji odpustí těžké reparace poškozující čínskou ekonomiku. Zajímavostí je, že redukce reparací požadované Rooseveltem byly schváleny Kongresem v roce 1908, téhož roku, kdy Cch’-si zemřela. 

„Císař a jeho syn, který se stal posledním císařem, vedli nenápadnou existenci ve svém paláci vedle našeho vyslanectví. Několik dní poté, co jsme přijeli, jsme s nimi obědvali v evropské části budovy. Byli jsme přijati v pokoji v patře a pak mi zavalitý císař nenabídl rámě, ale vzal mě za ruku a společně jsme šli po velmi úzkém schodišti do nevýrazné, pomenší jídelny. Měli jsme korejské jídlo, podávané na korejském nádobí a miskách zdobených císařským erbem. Nádobí, které jsem používala, jsem poté při audienci na rozloučenou dostala darem. Císař a korunní princ mi dali své fotografie. Byly to dvě poměrně ubohé, netečné figury s krátkou císařskou budoucností před sebou.“

— Úryvek z knihy Alice Roosevelt Longworthové, Přeplněné hodiny (Crowded Hours, New York a Londýn: Charles Scribner's Sons, 1933)  

Ze začátku cesty, když byla Alice bohatě oslavována v Tokiu, ministr války William Howard Taft vedl soukromé rozhovory s japonským premiérem Kacurou, ve kterých v podstatě dal Japonsku volnou ruku v Koreji, výměnou za ujištění Japonska, že se nebude vměšovat do amerických aktivit na Havaji a Filipínách. Během dvouměsíční návštěvy Alice v Soulu v roce 1905 vydala japonská vláda smlouvu o protektorátu, která pro Koreu znamenala ztrátu suverénního rozhodování o své diplomatické politice. Japonsko v Koreji získávalo stále větší vliv, až byla Korea v roce 1910 formálně anektována Japonským císařstvím a císař Gojong sesazen. Tyto dva portréty mohou být posledním zoufalým pokusem korejské vlády představit americkému prezidentovi obraz právoplatného dědičného nároku na vládu s vhodným nástupcem. Americký prezident byl vnímán jako jediný obhájce nezávislé Koreje ve stínu rostoucího japonského zastrašování a hegemonie. V té chvíli však Američané již bohužel rozhodli o osudu Koreje v souladu se svými vlastními tichomořskými ambicemi. Vzpomínky Alice z roku 1933 neskrývají její lhostejnost vůči císařovu úsilí o osobní diplomacii. Nejspíše se tak s odstupem času pokouší ospravedlnit americké opuštění dlouho stanovených diplomatických závazků.

Autoři: Příběh

Archivist — David Hogge
Research Assistant — Shelby Conley

Autoři: všechna média
Vybraný příběh může být dílem nezávislé třetí strany a nemusí vždy odrážet názory níže uvedených institucí, které obsah dodaly.
Přeložit pomocí Googlu
Domů
Prozkoumat
V okolí
Profil