Příběh Plejtváka myšoka

The unique mascot of the National Museum in Prague

Právě teď máte exkluzivní možnost poznat příběh Plejtváka myšoka, unikátního maskota Národního muzea.

Příběh plejtváka myšokaNárodní muzeum

Leonardo Gonzalez: Plejtvák myšok (Balaenoptera physalus)Národní muzeum

Plejtvák myšok (Balaenoptera physalus) je po plejtváku obrovském (Balaenoptera musculus) druhým největším dnes žijícím kytovcem. Myšok se vyskytuje ve všech oceánech světa, zaplouvá však i do Středozemního moře. Samice, jež jsou větší než samci, dorůstají délky těla maximálně 24,5 m a hmotnosti 110 t. Kostra vystavená v Národním muzeu tak patří jednomu z největších známých jedinců na světě, čímž tomuto unikátnímu příběhu dává další rozměr.

Google earth příběh velrybyNárodní muzeum

Bylo 4. listopadu 1885, když si rybář Gunnar Nilsen Lyngøen všiml těla mrtvého kytovce. Voda si s ním pohrávala v průlivu u norského ostrova Lyngøy, daleko od obvyklých oblastí, kam za těmito majestátními tvory vyjížděly výpravy velrybářů. Zásoby masa, tuku a kostic z tlamy byly v té době příliš cenné, než aby je místní rybáři nechali zetlít na mořském dně. Proto tělo zvířete rozsekali a části rozprodali sami, kostru pak (zřejmě) nabídli k prodeji. Ukázalo se, že jde o samici plejtváka myšoka, jejíž mohutnost všechny překvapila. Na délku měřila téměř 23 metrů... Tak začala série událostí, které obří kostru přivedly až do tisíce kilometrů vzdálené Prahy.

Fridtjof NansenNárodní muzeum

Tady se do příběhu krátce zaplete polární badatel, diplomat a politik, Fridtjof Nansen (1861–1930). Pozdější nositel Nobelovy ceny míru.
Nansen původně vystudoval zoologii a v roce 1885, kdy byla mrtvá samice plejtváka u norského ostrova Lyngøy nalezena, byl zoologem Univerzitního muzea v Bergenu. Pronajal si malý parník, kterým pro kostru plejtváka na ostrov Lyngøy osobně zajel. Po návratu do Bergenu dohlédl na vypreparování kostry. Do světa pak zamířil inzerát, že je artefakt na prodej. Stačilo mít 2000 říšských marek. To by dnes dělalo asi 200 tisíc korun.

Jour FixeNárodní muzeum

Netušíme, jakými cestami informace bloudila světem, bezpečně ale víme, že zabloudila až do 1300 km vzdálené Prahy, přesněji řečeno do hostince U Gebauerů v Praze na Perštýně. Právě sem pravidelně chodilo dvanáct pražských měšťanů, zakladatelů dobročinné stolní společnosti s názvem Jour Fixe. Koncem roku 1887 se tito mužové usnesli, že se na potřebnou částku složí, kostru koupí a věnují do právě budované nové budovy Muzea Království českého, dnešního Národního muzea na Václavském náměstí.

První splátkaNárodní muzeum

Ti pánové byli muži činu, protože už o pár měsíců později, 29. února 1888, poslali řediteli muzea v Bergenu první splátku ve výši 800 (osmi set) říšských marek. Brzy dali dohromady další peníze a celkem tak za kostru utratili asi 1940 říšských marek, což je v dnešních cenách asi 180 000 korun. Další nemalé prostředky musela společnost zaplatit za dopravu.

Plakát k vystavené velryběNárodní muzeum

Kostra plejtváka přijela do Prahy ještě téhož roku - v květnu 1888. Tehdejší Nová budova Národního muzea ještě nebyla dokončena, a tak se pánové ze spolku Jour Fixe rozhodli kostru dočasně vystavit jinde. Vzhledem k tomu, že neformální hlavou spolku byl mecenáš a průmyslník Vojta Náprstek, složil plejtvák svoje kosti v listopadu 1888 na Betlémském náměstí v Praze, v nově postaveném Průmyslovém muzeu ve dvoře domu U Halánků, který Vojta Náprstek vlastnil.

Reklamní reportážNárodní muzeum

Spolek začal ve velkém s reklamou. Přilákat návštěvníky měly reklamní plakáty i reportáže např. o tom, kolik žactva se vejde do tlamy či hrudního koše plejtváka a podobně.

První expozice kostry velrybyNárodní muzeum

Sál to byl velmi nízký, a tak měla kostra na ochranu před nenechavýma rukama přilákaných obdivovatelů nepřirozeně vysoko zvednuté hrudní končetiny (ploutve). Kostra prstů je docela jemná. Tento dočasný pobyt trval čtyři roky, během kterých kostra svým majitelům vydělala 1984,42 zlatých (což je dnešních asi 300.000 Kč). Jde o čistou sumu po odečtení všech dalších nákladů. Pánové ji ovšem, jak bylo jejich zvykem, použili na další bohulibé projekty.

Banket ve velryběNárodní muzeum

Ještě než kostra z domu U Halánků odcestovala natrvalo, uspořádali členové Jour Fixu 26. května 1892 “Banket ve velrybě”. Doplnili ho řadou žertovných prvků, jako kupř. speciální pozvánkou s obrazy velryb z původní výstavy.

Jindřich Eckert: Josefa Náprstková: Kolorovaná fotografieNárodní muzeum

Kostra pak putovala pryč, patrně k veliké radosti paní Náprstkové, neboť kosti prosycené velrybím tukem dost silně zapáchaly. Paní Náprstková na čištění a umývání kostí před jejich balením a cestou na Václavské náměstí osobně dohlédla.

Kostra velryby v expozici Historické budovy Národního muzeaNárodní muzeum

Před převezením do budovy Národního muzea čekala kosti další důkladná očista, aby s sebou na nové působiště nepřinesly zmiňovaný zápach.
Velké kosti byly odmaštěny parou v karlínských strojírnách Havelka & Mesz a na jaře roku 1893 firma Václava Friče kostru definitivně smontovala v sále, kde ji obdivujeme dodnes. Odkapávání velrybího tuku ale nepřestalo a trvalo až do poloviny 60. let, kdy se kostře dostalo důkladného restaurátorského zásahu a dalšího odmašťovacího procesu.

První instalace kostry na kovovém lešeníNárodní muzeum

Původním záměrem Václava Friče, který kostru v muzeu instaloval, bylo pověsit ji už v roce 1892 na strop. Architekt a stavitel Josef Schulz ale nápad odmítl, a tak kostra stála na kovovém podpěrném lešení, na kterém přečkala i bombardování muzea německou armádou v květnu 1945.

Rozrůstání se expozice kolem kostry velrybyNárodní muzeum

Kolem lešení a pod ním, se množily vitríny s exponáty a velké exponáty byly postupně umisťovány tak, že kostra mezi ostatními vystavenými objekty ve své mohutnosti zanikala a přestala být dominantou sálu.

Instalace kostry ke stropuNárodní muzeum

Zavěšení ke stropu se tak podařilo zrealizovat až při rekonstrukci zoologických expozic roku 1967.

Redukce kovového lešeníNárodní muzeum

Podpůrné lešení bylo postupně odřezáno a jeho jediný segment zůstal pro připomínku zachován na přední straně hrudního koše velryby.

Zakrytí kostry při rekonstrukciNárodní muzeum

Během rekonstrukce Historické budovy Národního muzea v letech 2015 až 2019 kostru zakryly ochranná textilie a konstrukce připomínající domeček. To vše na ochranu před restaurátorskými pracemi, protože největší sbírkový předmět Národního muzea je po téměř 130 letech na jednom místě také mimořádně křehký.

Restaurování kostry velrybyNárodní muzeum

Kostra plejtváka, ve společnosti vycpaného slona a žirafy, tak vytrvale dohlíželi na celou rekonstrukci muzea jako jediné sbírkové předměty v budově.
V současnosti kostra prochází náročnou obnovou a restaurací jednotlivých kostí, aby ji mohli návštěvníci obdivovat další desítky let.

Barbucha studio: 3D sken a animace kostry Plejtváka myšokaNárodní muzeum

Kostra velryby neprochází jen fyzickou rekonstrukcí, ale dík novým technologiím je rekonstruována i digitálně. Díky tomu znovu ožívá a může začít vyprávět zcela nový příběh. Pokračování příště…

Autoři: Příběh

Ivo Macek, Národní muzeum
Petr Benda, Národní muzeum
Jiří Frank, Národní muzeum
František Sion, Národní muzeum
Eleonóra Stanková, Národní muzeum

Autoři: všechna média
Vybraný příběh může být dílem nezávislé třetí strany a nemusí vždy odrážet názory níže uvedených institucí, které obsah dodaly.
Objevte víc
Domů
Objevit
Hrát
V okolí
Oblíbené