„Kdo by v dnešní době mohl žít bez kouzel, bez trochy snění?“

Méliès: Příběh kouzelníka
Georges Méliès se narodil v Paříži 8. prosince 1861. Před tím, než se stal jedním z nejdůležitějších průkopníků kinematografie, byl nadaným kouzelníkem a po celý život jím také zůstal. Od dětství byl fascinován loutkami a do tajů kouzlení jej zasvětili dva mistři svého řemesla: John Maskelyne a David Devant.
Učitel: Robert-Houdin
V červenci 1888 si Méliès za peníze od rodiny z otcovy strany koupil malé divadlo kouzel, které vlastnil jeho učitel Jean-Eugène Robert-Houdin.
Právě na tomto místě Méliès poprvé popustil uzdu své nespoutané fantazii za pomoci fantaskních a pozoruhodných iluzí a čísel.
Příchod kinematografu
Na konci roku 1895 byl Georges Méliès ke svému potěšení svědkem prvních veřejných promítání kinematografu bratří Lumièrových. Později vyprávěl, jak on i publikum „seděli s otevřenými ústy, oněmělí úžasem“. Méliès okamžitě pochopil, jak velký a magický potenciál se v zařízení „Cinématographe Lumière“ skrývá.
První kroky k biografu
Lumièrové mu však kopii svého zařízení odmítli prodat, protože byli přesvědčeni, že „tento vynález nemá žádnou budoucnost“. Méliès naštěstí objevil podobné zařízení v Londýně, kde ho vynalezl výrobce vědeckých přístrojů Robert William Paul.

Mélièsův první film, který vznikl o rok později, byl jen kopií práce bratří Lumièrů. Krátce nato ale vytvořil trikový film Zmizení dámy (1896), který byl předzvěstí určujícího spojení magie a filmu.

První filmy
Vytvořil pitoreskní, zrychlený svět vyvolávající zděšení i smích, v němž ožívali ďáblové, kostlivci, duchové i démoni. Použitá zkreslená perspektiva uchvátila publikum, které se dožadovalo dalších snímků.
Studia v Montreuil
Aby na tento úspěch navázal, Méliès na rodinných pozemcích v Montreuil poblíž Paříže zbudoval nákladné filmové studio. Studio obsahovalo herecké šatny, sklad kulis, padací dveře i vybavení pro filtrování světla a Mélièsovi sloužilo až do konce filmařské kariéry.
Toto prosklené účelové studio, které bylo první svého druhu, se do dnešních dob nezachovalo. Hned po konci druhé světové války bylo zbouráno.
Trikové filmy
Superpozice, prolínání, montáže, černé pozadí, detailní záběry prováděné posuvnou kamerou, divadelní a pyrotechnické efekty, iluze…
Muž s gumovou hlavou
Mélièsovy filmařské postupy byly velmi vynalézavé. Například ve filmu „L'Homme à la tête de caoutchouc“ (Muž s gumovou hlavou) si hraje s kamerovými efekty a perspektivou.
Efekt „gumové hlavy“ byl vytvořen pomocí vozíku na kolejnicích. Herec se na vozíku pohyboval směrem ke kameře, která byla nehybná. Pohyb vozíku směrem k objektivu vytvořil efekt zvětšení a naopak pohyb dozadu vytvořil efekt zmenšení.
Trikové filmy Mélièsovi umožnily vytvářet na obrazovce scény, které by na jevišti byly neproveditelné: řezání, zplošťování a výbuchy těl, odtržení hlavy a končetin, zatímco postižená osoba stále žije, zdvojování, stoptriky, transformace, levitující lidé a předměty…
Cesta na Měsíc
Rok 1902 byl pro Mélièse jedním z nejúspěšnějších, protože vytvořil svůj neznámější film Cesta na Měsíc. Inspiraci čerpal z mnoha zdrojů, včetně Julese Verna, H. G. Wellse, zábavních parků i operet.

Natáčení trvalo několik měsíců a vyžadovalo velké množství finančních prostředků. Film měl délku 260 metrů (což činilo asi 13 minut promítacího času) a obsahoval 30 scén.

Byly v něm použity nejúžasnější a nejambicióznější triky, jaké dosud ještě nebyly k vidění. Film se stal oblíbeným po celém světě a byl velmi často kopírován, zejména pak v USA, kde si Méliès musel otevřít pobočku, aby mohl chránit svá práva k filmu.
Úpadek
Vrchol Mélièsovy kariéry představoval rok 1908, kdy v jediném roce vytvořil více než 50 snímků. Pro Mélièse to byl také začátek konce. V roce 1912 vytvořil poslední tři filmy, které uvedla významná filmová společnost Pathé. Všechny tři u publika propadly. Lidé již nechtěli sledovat pohádkové příběhy. Tou dobou plátnům vévodil poetický realismus Louise Feuillada, v USA začal udávat směr celosvětové kinematografie David W. Griffith a blížila se první větová válka… Zatímco ve Francii kralovaly filmové společnosti Pathé, Gaumont a Éclair, Méliès ze své malé nezávislé společnosti nikdy nechtěl vytvořit velkou korporaci.
Pád na dno
V roce 1923 byl Méliès nucen studio Montreuil prodat, protože nebyl schopen společnosti Pathé splatit dluhy. Na živobytí si vydělával prodejem sladkostí a hraček na nádraží Montparnasse v Paříži. Zde ho objevil jeden novinář a v roce 1929 byl uspořádán galavečer na jeho počest. O tři roky později byl Méliès spolu se svou ženou Jehanne d’Alcyovou, se kterou se oženil v roce 1925, přijat do starobince v Orly, který vlastnila Společnost filmového umění. Zemřel v Paříži 21. ledna 1938.
Odkaz
Mélièsovy triky předznamenaly moderní speciální efekty, které se používají v současnosti a dnes jsou vykreslovány digitálně. Hollywoodští mistři na Mélièse nikdy nezapomenou a považují kouzelníka z Montreuil za prvního, kdo tuto Pandořinu skříňku otevřel. Nejnovější a nejpůsobivější poctou Mélièsově tvorbě je film Hugo z roku 2011 od režiséra Martina Scorseseho.
Autoři: všechna média
Vybraný příběh může být dílem nezávislé třetí strany a nemusí vždy odrážet názory níže uvedených institucí, které obsah dodaly.
Přeložit pomocí Googlu
Domů
Prozkoumat
V okolí
Profil