Životopis poslední divadelní hry a prvního filmu Václava Havla (1988 - 2011) 

„Na variaci Shakespearova Krále Leara ve vlídnější čechovovské tónině začal Václav Havel pracovat v roce 1987. Koncem osmdesátých let si napsal rozsáhlé poznámky a načrtl některé dialogy, ale dlouho se domníval, že padly za oběť revolučnímu chaosu."
(Michael Žantovský: Havel, Argo 2014)

Po odchodu z prezidentské funkce v roce 2003 se Václav Havel rozhodl k této hře vrátit. První verze se v šesti školních sešitech zachovala díky přítelkyni a spolupracovnici Anně Freimanové, novou verzi ale autor začal psát znovu od začátku, přičemž základní téma vyrovnávání se se ztrátou moci obohatil i o některé osobní zkušenosti z vysoké politiky. Hru o pěti dějstvích dokončil v roce 2006 během pobytu v USA, kde měl podle svých slov na práci potřebný klid. Po finálních úpravách vyšel roku 2007 text knižně.

„Ta látka, to znamená příběh kohosi, kdo má vysokou funkci a kdo tuto funkci opouští, ten tedy vznikl pradávno a nesouvisí s mou zkušeností z posledních sedmnácti let. Nicméně neskrývám, že to prezidentské údobí mi poskytlo lecjakou inspiraci, lecjaký motiv, který jsem v té hře posléze využil. To je víc než pochopitelné, víc než samozřejmé. Ta hra je prostě o vladaři, který skončil svou vládu, nevíme, jestli byl sesazen pučem, nebo mu vypršel mandát, nebo nedostal důvěru parlamentu, jak se to stalo, to není podstatné, musí se stěhovat ze státní vily a ten dvůr, co kolem sebe měl, se začíná samozřejmě drolit a teď se tam objevují takové ty archetypy patolízala, zrádce a podobně, což je na každém dvoře.“
(Václav Havel - Tisková konference k vydání hry Odcházení 7.11.2007)

Hra Odcházení měla světovou premiéru na scéně Divadla Archa 22. května 2008.

Režie se ujal David Radok, v hlavních rolích vystoupili Jan Tříska, Zuzana Stivínová, Vlasta Chramostová, Ivan Řezáč, Bořivoj Navrátil, Jan Skopeček, Ján Sedal a další. Inscenace získala v roce 2008 Cenu Alfréda Radoka v kategorii česká hra.

V hlavních rolích se představil Jan Tříska jako Dr. Vilém Rieger a Zuzana Stivínová jako jeho přítelkyně Irena.

V roli náměstka Vlastíka Kleina vystoupil Ivan Řezáč, jako bývalý tajemník Viktor se představil Marek Daniel.

Čtvrté dějství hry Odcházení - noční balábile.

S myšlenkou převedení Odcházení do podoby filmu přišel krátce po uvedení divadelní hry režisér Jaroslav Brabec, k realizaci však kvůli odlišnosti představ autora hry a budoucího režiséra nedošlo. Možností natočit Odcházení se Václav Havel zabýval i nadále, tentokrát ve spolupráci s režisérem Janem Němcem. Nakonec v něm uzrálo rozhodnutí zkusit své dílo režírovat sám.

„Pocházím z částečně filmařské rodiny, můj strýc zakládal československou kinematografii, budoval ateliéry na Barrandově, naše rodina vystavěla palác Lucerna, v němž bylo první velké pražské kino."
(Václav Havel - Prezentace záměru natáčení Odcházení 2010)

Pod vlivem rodinného zázemí toužil Václav Havel odmalička stát se filmovým režisérem. Dvakrát podal přihlášku na pražskou FAMU, z kádrových důvodů však nebyl přijat. Začal se tedy věnovat divadlu, ale díky svým přátelům se filmařině nikdy příliš nevzdálil. Již roku 1947 se na Koleji Jiřího z Poděbrad, kde studoval, seznámil s Milošem Formanem a Ivanem Passerem. Během šedesátých let se intenzivně přátelil s okruhem takzvané české nové vlny, jejíž hlavní představitelé, mezi něž patřil Jan Němec nebo Pavel Juráček, byli jeho vrstevníci.

Během svého života měl Václav Havel několikrát příležitost vyzkoušet si natáčení na vlastní kůži, když se objevil před filmovou kamerou jako herec. Už roku 1965 hrál pacienta ve filmu Pavla Juráčka Každý mladý muž. Sám sebe pak po revoluci ztvárnil například ve snímku Kamenný most režiséra Tomáše Vorla (1996), ve filmu Horem pádem od Jana Hřebejka (2004), kde se v krátké scéně setkává s dvojicí barmských disidentů, ve filmu Czech Made Man režiséra Tomáše Řehořka (2011) nebo v seriálu Zdivočelá země IV (2012), kde jako prezident přijímá na Pražském hradě válečné letce.

Zkušenosti získal Václav Havel také jako scenárista. Společně s Janem Němcem napsal roku 1969 filmový scénář o obchodu s lidskými orgány Heart Beat, který zůstal kvůli nástupu normalizace nerealizován. Jan Němec ho v upravené podobě natočil až roku 2010 jako první český celovečerní hraný film ve formátu 3D.

Václav Havel opakovaně spolupracoval i s Milošem Formanem, naposledy v roce 2008 na scénáři filmu Mnichovský přízrak vycházejícím ze stejnojmenného románu francouzského spisovatele Georgese-Marca Benamoua. Projekt se však nikdy neuskutečnil.

„A tak se po delším váhání dávám k filmu až teď, tak říkajíc v závěru své veřejné kariéry. Rád bych - vlastně poprvé v životě - sám interpretoval svou dramatickou látku. Mám o chystaném filmu dost přesnou představu, mám do práce chuť, mám dobré spolupracovníky a film je obsazen výbornými herci. Chci svou relativní nezkušenost obrátit v klad: snadněji se, doufám, vyvaruji různých návyků, klišé a konvencí.“
(Václav Havel - Tisková konference k vydání hry Odcházení 7.11.2007)

Vlastnímu natáčení předcházel výběr a prohlídka míst, kde se bude filmové Odcházení odehrávat.

„Při hledání jsem vycházel hlavně ze scénáře a z konzultací s panem režisérem ohledně celkového rozvržení prostoru. Jednalo se především o dominantní vchod z vily na zahradu, která měla být pěstěná a poměrně rozsáhlá. Zároveň bylo potřeba, aby vila měla určitou velikost tak, aby bylo uvěřitelné její pojmenování „vládní vila“. Dále pan režisér vyžadoval výrazné schodiště, po kterém se sestupuje z vily na zahradu a které by mělo až divadelní charakter.“
(scénograf a architekt Ondřej Nekvasil - Vila Čerych. Česká Skalice: Centrum rozvoje Česká Skalice 2012)

Volba padla na památkově chráněnou vilu Čerych v České Skalici navrženou v polovině dvacátých let architektem Otakarem Novotným, jejíž jižní průčelí se obrací do rozlehlé zahrady, které dominuje velký okrasný bazén s altánem.

Druhým místem natáčení bylo okolí zámku Ploskovice nedaleko Litoměřic. Ve filmu se objevuje zeď zámeckého parku, která byla pro účely natáčení dočasně „ozdobena“ graffiti. Mimo jiné se zde vyskytují hesla HAVEL NA HRAD a DOST BYLO HAVLA, na jejichž sprejování se s chutí podílel sám bývalý prezident.

Převedení dramatického textu do podoby filmového scénáře si vyžádalo drobné změny. Zkráceny byly některé dialogy nebo příliš dlouhé promluvy jednotlivých postav, vypuštěny byly pasáže Hlasu autora, který do divadelní hry vstupuje se svými komentáři a naopak bylo přidáno několik epizodních rolí.

Aby se vyhnul mechanickému přenášení divadelní inscenace do filmového žánru, rozhodl se Václav Havel pro odlišné herecké obsazení. Obával se, že herci mají po řadě repríz zafixovaný určitý způsob interpretace svých rolí. Toto rozhodnutí mu navíc umožnilo vrátit ke své původní představě obsazení některých postav.

V hlavních rolích Dr. Viléma Riegera a jeho přítelkyně Ireny se objevil Josef Abrhám a Dagmar Havlová. Roli Ireniny přítelkyně Moniky ztvárnila Eva Holubová, postavy Riegerovy matky se zhostila Vlasta Chramostová.

Výrazným prvkem filmové adaptace se staly kostýmy, jejichž autorkou je scénografka a kostýmní výtvarnice Zuzana Ježková. Výtvarnou inspirací, která se projevuje nejen ve střizích šatů a vzorech látek, ale i drobnějších detailech, pro ni byly na přání Václava Havla obrazy secesního malíře Gustava Klimta. Sám režisér se pak ujal role návrháře šperků.

Jaroslav Dušek jako náměstek a později vicepředseda Vlastík Klein.

Ivana Uhlířová jako Riegerova mladší dcera Zuzana.

Tatiana Vilhelmová v roli Riegerovy starší dcery Vlasty a Jan Budař jako její manžel Albín.

Barbora Seidlová v roli Riegerovy milenky, politoložky a multikulturní sociopsycholožky Bey.

Jiří Lábus jako bývalý tajemník Riegera Hanuš a...

... Oldřich Kaiser jako Viktor, bývalý tajemník Hanuše.

Jiří Macháček jako novinář Jack a Stanislav Milota jako fotograf Bob z bulvárního deníku Fuj.

Stanislav Zindulka jako Riegerův komorník Osvald.

Během natáčení se Václav Havel jako začínající režisér obklopil týmem profesionálů včetně producenta Jaroslava Boučka, kameramana Jana Malíře, prvního asistenta režie Jiřího Kačírka, střihače Jiřího Brožka, scénografa Jana Nekvasila a kostýmní výtvarnice Zuzany Ježkové. První klapka padla 1. července 2010 a natáčení filmového Odcházení trvalo necelé dva měsíce.

Herci i štáb se shodli, že se Václav Havel během celého natáčení projevoval jako zralý režisér. Od samého počátku měl jasnou představu o tom, jak má filmové Odcházení vypadat, a vedl představitele jednotlivých rolí k jejímu naplnění, přičemž neváhal některé scény sám předehrávat. Nezvyklé a náročné pro herce bylo, že trval na přesném znění textů. Na druhou stranu si pochvalovali, že je výjimečné, když režisér sám zná všechny texty nazpaměť a funguje tak jako živá nápověda. Pozitivně hodnotili i to, že netrval na úmorném opakování scén a natáčení v případě spokojenosti probíhalo „na první dobrou“.

Nejnáročnějším bodem celého natáčení bylo podle Václava Havla balábile, noční scéna, která je vidinou či blouzněním hlavní postavy Dr. Riegera, nebo může být chápána jako jakési zauzlení hry. Postavy nejprve začnou odříkávat cizí repliky a následně divoce tančí na hladině bazénu s proměněnými prvky kostýmů. K realizaci této scény si Václav Havel přizval jako poradce předního choreografa Jiřího Kyliána.

Scénu doprovází Óda na radost, jejíž rocková podoba, stejně jako i hudba k celému filmu, je dílem skladatele a kytaristy Michala Pavlíčka. Autorem anglického překladu je Michael Žantovský.

Michal Pavlíček - Óda na radost

Premiéra filmu se konala 22. března 2011 v kině Lucerna. Pro Václava Havla tento den znamenal jak splnění dětského snu, tak symbolický návrat k rodinným filmařským kořenům, jelikož palác Lucerna před sto lety vystavěl jeho dědeček Ing. Vácslav Havel. Slavnostního večera se zúčastnil režisér spolu se svými nejbližšími spolupracovníky a většinou herců.

Ve stejném roce se filmové Odcházení představilo divákům v rámci 46. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Snímek se objevil i na zahraničních filmových festivalech. Diváci se s ním mohli seznámit například v Londýně, Moskvě nebo v Singapuru.

Hodnocení Odcházení u diváků a filmových kritiků bylo rozpačité.

„To, že diváci a recenzenti nedokážou takový film přijmout, nebo s tím přinejmenším mají značné obtíže, může snad souviset s tím, že v něm Havel důsledně realizuje téměř všechno, a dílo tak nemá kladného hrdinu, s nímž by se divák mohl ztotožnit a projít s ním peripetiemi boje o politickou a mravní identitu. (…) Nemůže-li se divák identifikovat s postavou, nemůže film přijmout, aniž by všechny pochyby a problémy hlavních postav a hlavní téma díla vztáhl sám k sobě, nebo se identifikoval s pohledem autora.“
(Jan Bernard: Odcházení. Kino-Ikon 2011)

Přesto získala filmová podoba Odcházení celkem 12 nominací na cenu Český lev, což je maximum, které může jeden film získat. Proměněna nakonec byla ocenění dvě, a to v kategorii nejlepší scénář Václavu Havlovi a dále za nejlepší střih pro Jiřího Brožka.

Autoři: Příběh

Se svolením producenta Jaroslava Boučka BUC-FILM s.r.o. připravil Archiv Knihovny Václava Havla

Kurátorka: Eva Csémyová

Autoři fotografií:
Oldřich Škácha
Ondřej Němec
Martin Špelda
Vladimír Souček

Hudba:
Michal Pavlíček

Další materiály poskytli:
Ivan M. Havel
Marek Juráček
Judita Juráčková
Zuzana Ježková
Centrum rozvoje Česká Skalice, o.p.s.
Divadlo Archa
Národní filmový archiv

Autoři: všechna média
Vybraný příběh může být dílem nezávislé třetí strany a nemusí vždy odrážet názory níže uvedených institucí, které obsah dodaly.
Přeložit pomocí Googlu
Domů
Prozkoumat
V okolí
Profil