1968 – 1997

Věznění bez soudu v John Vorster Square

South African History Archive (SAHA)

„...[v] instituci symbolizující éru apartheidu, roky utrpení, nadvládu tajné policie, ozbrojené složky ve službách šílenství...“
BARBARA HOGANOVÁ, bývalá vězeňkyně
Masakr v Sharpeville, 21.března 1960
Masakr v Sharpeville, 21.března 1960

V letech 1960–90, během éry apartheidu, využívaly střídající se vlády Národní strany v JAR věznění bez soudu jakožto prostředek boje s politickou opozicí, rostoucím odporem a rebeliemi.

Po masakru v Sharpeville v roce 1960, následném zákazu Afrického národního kongresu (ANK) a Panafrického kongresu (PAK) a vyhlášení stavu ohrožení státu dosadil premiér H. F. Verwoerd na post ministra spravedlnosti B. J. Vorstera.

Balthazar Johannes (afrikánský ekvivalent jména John) Vorster, který později Verwoerda nahradil na postu premiéra, byl „verkrampte“, tvrdý jihoafrický nacionalista, který varoval, že

„...porušení zákona a pořádku nebude za žádných okolností nijak tolerováno.“

Stav ohrožení trval 5 měsíců a bylo během něj uvězněno přes 11 500 lidí. Vorster urychleně zpřísnil bezpečnostní politiku JAR, zavedl nulovou toleranci vůči jakémukoli odporu proti státu a oddělení tajné bezpečnosti jihoafrických policejních složek udělil rozsáhlé pravomoci.

Jihoafrická tajná policie vznikla koncem 40. let, původně jako odpověď na aktivity tehdy ještě legální Jihoafrické komunistické strany. Zcela v duchu silně protikomunistických nálad z počátku druhé světové války dostala tajná policie za úkol sledovat právě komunisty a také černošské nacionalisty a takzvané „radikální“ organizace.

Pod taktovkou B. J. Vorstera se z tajné policie staly tzv. „šílené síly“, kterých se obávala celá země. 

Výstřižky z deníku Sunday Times ze srpna 1961 dokumentující vzestup k moci B. J. Vorstera

„Snad by bylo vhodné ctihodným poslancům připomenout, že velký americký právník Wigmore vznesl při jedné příležitosti otázku:

‚Co ta náhlá starost o zločince?‘

Má otázka zní:

‚Co ta náhlá starost o komunisty v Jihoafrické republice?‘“

                                – B. J. Vorster mluví k parlamentu v roce 1962
Aktivistka proti apartheidu a politička HELEN SUZMANOVÁ mluví o B. J. Vorsterovi
Novela obecných zákonů z roku 1963
Paragraf 6 protiteroristického zákona č. 83 z roku 1967

Spolu se zavedením řady dalších zákonů, jejichž cílem bylo umlčet odpůrce apartheidu, se mimosoudní věznění začalo používat pro účely výslechů nebo trestů. Stalo se také způsobem, jak určité osoby separovat od okruhu známých, popřípadě voličů.

Možnost mimosoudní vazby se poprvé objevila v paragrafech Zákona o veřejné bezpečnosti z roku 1953. Tento zákon vznikl v souvislosti s rostoucím odporem a radikalismem (obojí se projevilo například v kampani proti diskriminačním zákonům vedení ANK).

V roce 1961 umožňovala ustanovení novely obecných zákonů až 12denní mimosoudní uvěznění (když nebyl vyhlášen mimořádný stav). V roce 1963 byla tato lhůta kvůli nárůstu ozbrojených aktivit stran ANK a PAK prodloužena na 90 a později dokonce na 180 dní.

Obávaný zákon proti terorismu z roku 1967 nakonec umožnil mimosoudně věznit osoby za účelem výslechu neomezeně dlouho.

Zadržené mohl navštívit soudní úředník, ale nebylo jim povoleno dostavit se k soudu ani se stýkat s právními zástupci.  

Obhájce lidských práv, GEORGE BIZOS, hovoří o zlověstných změnách v oddělení tajné policie, ke kterým došlo za B. J. Vorstera

„Policejní stanice John Vorster Square byla symbolem mučení a teroru“    

                                        – JAKI SEROKEOVÁ, bývalá vězeňkyně 
Blok s vězeňskými celami na centrální policejní stanici v Johannesburgu

Jednoho chladného dne koncem srpna 1968, před více než 40 lety, premiér Balthazar John Vorster otevřel stanici John Vorster Square. Nevzhlednou modrou budovu, usazenou nad dálnicí protínající centrum Johannesburgu, vychvaloval coby ukázku nejmodernějšího přístupu k výstavbě podobných zařízení a označil ji za největší policejní stanici v Africe, v níž pod jednou střechou sídlí všechny hlavní divize.

Patrně bylo celkem příhodné, aby stavba nesla Vorsterovo jméno – jakožto bývalý ministr dohlížel na zavedení krutých zákonů o bezpečnosti, navržených k potírání odpůrců apartheidu, a postaral se, aby jihoafrická tajná policie získala rozsáhlé pravomoci.

Stanice John Vorster Square záhy proslula policejní brutalitou a mučením a v 70. a 80. letech se stala centrálou pro internaci a výslechy v oblasti Witwatersrandu.

V letech 1970–1990 zemřelo v důsledku věznění na stanici John Vorster Square osm lidí. Všichni byli vězněni v souladu s tamními předpisy.

Projev B. J. VORSTERA při příležitosti otevření stanice John Vorster Square v roce 1968 (zdroj: SABC)
Stanice John Vorster Square ve výstavbě, 1968

Výstavba nové budovy, která měla nahradit johannesburgskou policejní stanici Marshall Square, začala v roce 1964 na Commissioner Street č. 1. Navrhla ji firma Harris, Fels, Janks and Nussbaum s cílem uspokojit rostoucí požadavky tajné policie na prostory pro výslechy a internaci.

Kanceláře tajné policie se měly nacházet v 9. a 10. patře nového policejního ústředí. Nechvalně proslulé 10. patro se vyznačovalo omezeným přístupem. Výtah jezdil pouze do 9. patra a do 10. patra, kde byl blíže neurčený počet vězňů podroben mučení, museli „političtí“ nakonec vystoupat po schodišti.

Cely zadržených byly umístěny na nižších patrech a navrženy jako samotky s tmavě šedivými stěnami a černou podlahou. V jednom rohu ležela pěnová matrace, v druhém stála toaleta. Okna a mříže překrývalo tlusté plexisklo. Uprostřed vysokého stropu se nacházela jediná, nepřetržitě rozsvícená žárovka. Pro stovky bojovníků proti apartheidu, kteří byli v těchto celách uvězněni, se stanice John Vorster Square stala peklem.

Pohled z desátého patra centrální policejní stanice v Johannesburgu

„Umístili mě někam nahoru do cely, kde bylo tlusté, neprůstřelné sklo. Nedalo se tam dělat vůbec nic. A na druhé straně taky, sklo šlo i přes mříže, takže cela byla opravdu izolovaná. Občas jste si připadali, že jste snad zešíleli. Přemýšlíte a přemýšlíte, až... A pak ten zápach, stanete se součástí toho zápachu...“

                                                                                                                                           – JABU NGWENYAOVÁ, vězeňkyně, 1981
Bronzová busta B. J. Vorstera ve foyer stanice John Vorster Square na obálce časopisu SAP z března 1977

„Tajní policisté byli chladní a krutí lidé, jako kdyby neměli duši...“

                                                – MOLEFE PHETOVÁ, bývalá vězeňkyně
Tajní policisté se baví v klubu po práci na stanici John Vorster Square, datum neznámé
PAUL ERASMUS, bývalý tajný policista

„Vést boj s revolucionáři je mnohem těžší, než chytat obyčejné zločince. Musíte si uvědomit, že někdy stojíte proti nejlepším z nejlepších, že vašimi protivníky jsou nejlepší mozky z celého takového hnutí. A před nimi musíte být o krok napřed.

Při pohledu nazpět bych věci, co se staly, označil za politováníhodné. Stejně jako je z pohledu mých protivníků politováníhodné, že někteří policisté zahynuli při explozích nebo útocích na jejich domy. Obě strany se však snažily dokázat, že mají pravdu. Musíte se soustředit na výsledky. My jsme se snažili zajistit interní bezpečnost republiky. A někdy to bylo opravdu, opravdu obtížné.“

                                                                                                                       – HENNIE HEYMANS, bývalý tajný policista

V 60. letech začali být příslušníci tajné policie posíláni na zvláštní kurzy technik mučení.

Tajná policie proslula uplatňováním nelidských a brutálních metod výslechu (zvláště na stanici John Vorster Square).

Základním principem uplatňovaným u všech výslechů byla spánková deprivace. Skupiny vyšetřovatelů se nepřetržitě střídaly, aby vězně dostaly do stavu naprosté podřízenosti. 

Bývalý tajný policista PAUL ERASMUS za svým stolem v kanceláři na 9. podlaží stanice John Vorster Square, datum neznámé
Novinář JAMES SANDERS rozebírá problematiku bezpečnostních složek éry apartheidu

„Podle generála Coetzee to prý jen spousta nepříliš inteligentních lidí špatně pochopila. Umyl si ruce – řekl prostě jen, „trvale vyčlenit ze společnosti...“. Ale myslel tím něco jiného.

Ti hlupáci, kteří nic nepochopili, byli troubové jako my, řadoví policisté, maloměšťáci, řekl bych. Ale skutečnost je taková, že jsme měli volnou ruku a mohli jsme zabíjet a plenit úplně bez omezení s vědomím, že se nám nic nestane. A přesně to se dělo.

                                                                           – PAUL ERASMUS, bývalý tajný policista
Zadržená, dr. Elizabeth Floydová, hovoří o tajné policii.

Spadl z devátého patra

Oběsil se

Uklouzl na kusu mýdla ve sprše

Spadl z devátého patra

Oběsil se ve sprše

Spadl z devátého patra

Oběsil se z devátého patra

Uklouzl na devátém patře ve sprše

Spadl z kusu mýdla v uklouznutí

Oběsil se z devátého patra

Uklouzl a sprchoval se z devátého patra

Oběsil se na kusu mýdla ve sprše

                                                                                                                                                      „Ve vazbě“, Chris van Wyk

AHMED TIMOL – zemřel 27. října 1971

V roce 1971 už dosahoval počet obětí jihoafrických věznic 21.

V tento den přibyla na stanici John Vorster Square jedna další, když se Ahmed Timol, 30letý učitel, zabil pádem z desátého patra této budovy. Tento člen tehdy zakázané Jihoafrické komunistické strany (SACP) byl policií zatčen při silniční kontrole za držení zakázané literatury.

Policie tvrdila, že Timol spáchal sebevraždu. Toto lživé tvrzení dokládala i oficiální zpráva, ačkoli státní patolog dr. Jonathan Gluckman uvedl, že Timol byl podle stop na těle před smrtí zbit.

Tajní policisté vězňům s oblibou říkali, že „Indové nelétají“, a stanici John Vorster Square označovali jako „Timolova hora“.

Příslušníci Ahmedovy rodiny doufali, že policisté zapletení do jeho smrti vystoupí na slyšení Komise pravdy a usmíření (TRC), aby vypověděli o této události pravdu. Nestalo se tak. 

Zpráva ministerstva spravedlnosti k vyšetřování Timolovy smrti
Výpověď Hawy Timolové o svém synovi, AHMEDU TIMOLOVI, před komisí pro lidská práva TRC, 30. dubna 1996 (snímek poskytla stanice SABC)
Fotografie AHMEDA TIMOLA z pamětního plakátu ANK 
PROFESOR KANTILAK NAIK, vězeň, říjen 1972 – únor 1972
Podobizna jednoho z NAIKOVÝCH vyšetřovatelů, kterou nakreslil při pobytu ve vazbě na toaletní papír
NAIK hovoří o tom, jak byl vězněn a mučen metodou „helikoptéry“

Nikdy, ani v exilu, se mi z paměti nepodařilo vymazat obraz té budovy, její strukturu a její modrou barvu, tu konkrétní modrou...

...lesklé podlahy, ocelově šedé, blyštící se podlahy v chodbách, kovový zvuk cvakání dveří, násilí a cinkání klíčů... skoro vždycky uslyšíte to zacinkání klíčů a říkáte si, kterou celu otevřou? Půjdou do té mojí? 

                                                    – MOLEFE PHETOVÁ, vězeňkyně, 1975
MOLEFE PHETOVÁ, vězeňkyně, 1975
Vstup na 9. patro centrální policejní stanice v Johannesburgu
Povstání v Sowetu, 16. června 1976

V důsledku povstání v Sowetu v červnu 1976 byly policejní pravomoci k uvalení mimosoudní vazby ještě rozšířeny.

Stalo se tak, když byla schválena novela zákona o vnitrostátní bezpečnosti. Umožňovala držet podezřelé ve vazbě bez souhlasu soudce po neomezenou dobu.

„Přinesli elektrický generátor a řekli mi, abych se svlékl. Řekl jsem jim, že jim nebudu pomáhat, aby mě mučili, a že jestli mě chtějí mučit, budou mě muset svléct v bezvědomí... Nakonec je to rozzuřilo a začali mě bít židlemi s kovovým rámem.

Samozřejmě, že pokaždé, když na mě útočili, jsem začal krvácet z nosu a z úst, a tu krev jsem na ně plival, abych je rozzuřil.

Taktika, která praví – když se rozzuří, nedokážou myslet tak racionálně a profesionálně, jak by při výslechu měli. Jakmile se naštvou, sáhnou po všem, co bude po ruce. Což dělali, dokud mě úplně nezmlátili.

                                                                                                                                  – ZWELINZIMA SIZANE, vězeň, 1976
ZWELINZIMA SIZANE, vězeň, 1976
Panoramatický pohled ze střechy centrální policejní stanice v Johannesburgu
JOYCE DIPALEOVÁ, vězeňkyně, 1976

„John Vorster Square... čtyři nebo pět chlapů, pak kukla a elektrické šoky. Nevím... Hněv. Kukla a mučení, prsa, všechno. Proč? Nechápu... Proč mučení? Tak či tak, je to ubohé... A já se pak rozčílím a nemluvím. Proč mučení? Tak nic neřeknu. Tolik hněvu ve mě... Znásilňování a všechno ostatní, mě to nezajímá. Nic neřeknu.“

                                                                                         - JOYCE DIPALEOVÁ, vězeňkyně, 1976
Kresba Clivea van den Berga, kterou vytvořil ve spolupráci s Joyce Dipaleovou a která zachycuje její mučení během pobytu ve vězení

„Vzali mě na měsíc nahoru. Byl jsem tam pětadvacet dní, ve dne v noci. Po osmadvaceti dnech mě pustili a nechali v mojí cele. Dovedete si představit, že kdybych musel tohle místo navštívit znovu, připomene mi to všechny ty strašné noci strávené s policisty, kteří mě zasypávali ranami.“

                                                                         – TSANKIE MODIAKGOTLA, vězeň, 1976
TSANKIE MODIAKGOTLA, vězeň, 1976
Pohled na chodbu na 9. patře centrální policejní stanice v Johannesburgu

„...znáte ty momenty skutečného duchovního prozření... jeden z těch mála, které se mi přihodily, se odehrál tady, když jsem se vrátil do cely po prvním výslechu a byl tam úplně sám... zdi byly natřené na zeleno a já si vzpomínám, jak jsem chodil dokola a neměl ani špetky pochybností o tom, že nakonec zvítězíme.

Byl jsem o tom naprosto přesvědčen – mohli mě zabít, mohli mi udělat cokoli, ale nás v tomhle zápasu čekalo vítězství. Šlo o úžasný prožitek skálopevné víry, která mi nesmírně pomáhala to celé vydržet...“

                                                                                    – CEDRIC MAYSON, vězeň, 1976

WELLINGTON TSHAZIBANE – zemřel 11. prosince 1976 

Po zatčení za údajnou účast na explozi v Carlton Centre v Johannesburgu, k níž došlo 7. prosince 1976, 

byl Wellington Tshazibane, absolvent inženýrského studia na Oxfordské univerzitě, nalezen oběšený v cele 311 policejní stanice John Vorster Square. 

Oficiální vyšetřování, stejně jako to předchozí v případě Timolovi smrti, vyloučilo jakékoli pochybení ze strany policie.

 Výpověď Wellingtona Tshazibaneho tajné službě 10. prosince 1976

ELMON MALELE – zemřel 20.ledna 1977

Elmon Malele, zatčený 10. ledna 1977, zemřel na krvácení do mozku v Princesském sanatoriu v Johannesburgu. Byl tam převezen poté, co údajně ztratil rovnováhu, když šest hodin stál na stole (standardní metoda mučení), a udeřil se hlavou o jeho hranu.

I když k jeho smrti téměř jistě vedla nedbalost a násilí ze strany policie, byli její příslušníci opět zproštěni obvinění. Vyšetřování zjistilo, že Malele zemřel přirozenou smrtí.

Fotografie tajné policie zachycující místnost, kde Elmon Malele údajně ztratil rovnováhu
Fotografie místa, kde se pádem zabil Mabelane
Fotografie údajné Mabelaneho stopy na židli

MATTHEWS MABELANE – 15. února 1977

Ani ne měsíc po smrti Elmona Maleleho zemřel na následky pádu z 10. patra stanice John Vorster Square Matthews „Mojo“ Mabelane, který byl zatčen kvůli podezření, že cestuje do Botswany kvůli vojenskému výcviku. 

Policie později uvedla, že Mabelane vylezl z okna, ztratil rovnováhu a spadl na dole stojící auto. 

Mabelane se stal 39. obětí jihoafrických věznic. 

Fotografie vozu, na nějž Mabelane spadl
Fotografie židle, kterou Mabelane údajně použil, aby vylezl na okenní parapet

„Můj bratrance Matthew Marwale Mabelane zemřel rukama příslušníků polici na policejním ústředí John Vorster Square v únoru 1977. Oficiální tvrzení znělo, že skočil z proslulého desátého patra budovy a okamžitě zemřel. Vzhledem k tomu, že příběhy o skocích z desátého patra nikdy nebyly a nebudou pravdivé, bychom chtěli vědět, proč jeho vrazi nevystoupí a neomluví se za své činy. Podobné triky ze strany pachatelů těchto zvěrstev skutečně přivádějí k zuřivosti, protože když někdo některé z nich odhalí, začnou ihned mluvit, ale jinak jsou zticha.

Opravdu si všichni ti vrazi myslí, že jejich oběti jednoduše zapomenou na všechny útrapy, které jim způsobili? Nebo mají pocit, že se jich lidé pořád bojí, a že by jim to, že promluví, přineslo další problémy jako v minulosti? Rodinu a příbuzné mlčení Matthewových vrahů nesmírně pobuřuje. Čas se krátí. Nechme je vystoupit a říct, jak to bylo. Taky bychom je chtěli vidět, zjistit, jak vypadají, jestli jsou to skutečné lidské bytosti a mají rodiny, děti, příbuzné a přátele.“

                                                                – příspěvek pana K. C. Mabelaneho do knihy usmíření TRC, 10. září 1998

„Lidé na stanici John Vorster Square byli vždycky stejní.

Jací byli? Praktičtí a bez emocí. Jejich pohled na věc byl jednoduchý – budou nám vyhrožovat, mučit nás a vyslýchat.

A my jim řekneme pravdu. Řekneme jim, kdo nás vedl, kdo nám dával instrukce. Řekneme jim, kdo z ANK nás řídil. A když ne, budou nás bít a vyhrožovat nám.

                                                                       – PENELOPE „BABY“ TWAYAOVÁ, vězeňkyně, 1977
PENELOPE „BABY“ TWAYAOVÁ, vězeňkyně, 1977

„Bylo to hnízdo zla, místo, kde se na lidech páchaly strašné věci... bylo to místo, kde se mučilo a které sloužilo jako centrála tajné policie. Neexistovalo tam žádné slitování a v podstatě se tam scházeli samí psychopati.“

                                                                                     – BARBARA HOGANOVÁ, vězeňkyně, 1981

„Na okenním parapetu melodicky vrkali holubi a člověk se snažil natáhnout se a přilnout se k tomu zvuku, který symbolizoval život v jakékoli jeho formě, jen aby přežil.“

                                                                                     – BARBARA HOGANOVÁ, vězeňkyně, 1981
Holubi slétající se před centrální policejní stanicí v Johannesburgu
BARBARA HOGANOVÁ, vězeňkyně, 1981
Seznam věcí v cele Neila Aggetta v době jeho smrti (v afrikánštině)

NEIL AGGETT – zemřel 5. února 1982

Dr. Neil Aggett hájil práva pracujících a stanul v čele africké odborové organizace sdružující pracovníky potravinářského průmyslu. Sehrál ústřední roli při organizaci bojkotu produktů společnosti Fatti's & Moni's, který měl její vedení přesvědčit, aby uznalo právo zaměstnanců sdružovat se v odborech. Vláda spatřovala v jeho schopnosti organizovat pracující riziko a prohlásila ho za komunistu.

Po rozsáhlém zatýkání vůdců odborů v roce 1981 byl Aggett nalezen ve 3:25 ráno ve své cele oběšený. Oběsil se na šále, kterou pro něj uháčkovala přítelkyně. Tentokrát však pravda o jeho smrti ve vazbě vyšla najevo, protože sledovaný soudní proces vedený Georgem Bizosem prokázal, že 80hodinový výslech Aggetta, jemuž byl podroben o víkendu před svou smrtí, vedl k jeho emocionálnímu zhroucení. Policisté však byli opět zbaveni viny, a to kvůli tvrzení, že Aggett projevoval sklony k sebevraždě již dlouho předtím.

Zpráva ministerstva spravedlnosti k případu Neila Aggetta, sestavená a podepsaná vězeňským inspektorem 25. ledna 1982, méně než dva týdny před Aggettovou smrtí ve vazbě. 
Prohlášení Výboru pro podporu rodičů vězněných (DPSC) ke smrti dr. Neila Aggetta ve vězení

„Bylo to jako hra, chcete-li, jejíž pravidla určovali oni a vy jste se je museli pokoušet posunout nebo pozměnit, ale bylo naprosto jasné, že ani nám, ani právníkům nikdo neumožní žádnou návštěvu. A pak jsme se doslechli o jiných lidech, kteří se ocitli v podobné situaci, a začali jsme se navzájem kontaktovat, abychom zjistili, zda s tím dokážeme něco udělat.

Brzy jsme objevili, že něco přece jen udělat můžeme, že na ně můžeme vyvíjet tlak. A v tu chvíli hra začala.“

                                   – Max a Audrey Colemanovi, rodiče bývalého vězně Keitha Colemana a zakládající členové DPSC 
Bývalý vězeň, Jabu Ngwenya, vypráví o komunikaci mezi vězni drženými v celách na stanici John Vorster Square
Bývalý vězeň, Jabu Ngwenya, mluví o výsleších a mučení na stanici John Vorster Square

ERNEST MOABI DIPALE – zemřel 8. srpna 1982

Ernest Dipale, původem z politicky aktivní rodiny, byl zadržen a uvězněn ve stejnou dobu jako Aggett (v říjnu 1981). 

U policejního soudce podal prohlášení, v němž si stěžoval na fyzické útoky a mučení elektrickým proudem. Nemělo to žádný výsledek. Po třech a půl měsících byl nakonec propuštěn.

5. srpna 1982 byl znovu zadržen a uvězněn na stanici John Vorster Square. 

Pět měsíců po smrti Neila Aggetta byl Ernest Dipale nalezen ve své cele mrtev. Oběsil se na pruhu látky utrženém z přikrývky.

Dipale, v době své smrti stár pouhých 21 let, byl vystaven tvrdému násilí a mučení včetně elektrických šoků. 

Dopis týkající se Dipalea, který odeslal policejní soudce ministru spravedlnosti

AC/2001/279 – výňatek z žádosti Butany Almonda Nofomela k výboru pro amnestie TRC pojednávající o únosu Ernesta Dipalea

„Žadatel vypověděl, že od kapitána Jana Coetzeeho a poručíka Koose Vermeulena obdržel pokyny, aby za účelem výslechu unesl Moabi Dipalea z jeho domu v Sowetu. Měl mu v tom pomoci Joe Mamasela. Chtěli získat informace o Dipaleově sestře, o níž je řeč v následujícím incidentu.

Oba muži navštívili Dipaleův dům v Sowetu a vyptávali se, zdali je doma. Mladá dívka jim tvrdila, že nikoli, ale po vstupu do domu ho nalezli ukrytého za skříní. Mamasela ho obvinil, že jim nezaplatil dlužné peníze. Toto tvrzení jim posloužilo jako důvod, aby ho donutili odejít s nimi.

Dipalea pak odvezli do Roodepoortu, kde se setkali s Janem Coetzeem a Vermeulenem. Následně pokračovali do Zeerustu a na nedalekou farmu, kde Moabiho vyslýchali ohledně místa pobytu jeho sestry. Během výslechu byl bit natolik surově, že ztratil vědomí. Na útocích se podílel Nofomela, Mamasela a Vermeulen. Grobbelaar a Coetzee zůstali stranou. Žadatel není schopen říci, zda se při výslechu podařilo získat nějaké informace, které by posléze posloužily při pozdějším útoku na Joyce Dipaleovou v Botswaně.

Útočníci se později vrátili do Vlakplaas. Co se s Moabi Dipalem stalo poté, žadatel netuší. Neví, zda byl uvězněn, nebo propuštěn. Výbor shledal, že požadavky pro udělení amnestie byly splněny, a Nofomelovi UDĚLUJE amnestii ve věci všech přestupků a obvinění plynoucích z únosu Moabi Dipaleho v období října 1981 a útoku na něj.“

CATHERINE HUNTEROVÁ, vězeňkyně, 1983

„Myslím, že dozorci měli velmi přísné pokyny, takže se chovali pasivně a chladně a téměř nekomunikovali. V podstatě jen nosili jídlo.

Nikdy jsme nenavázali ani oční kontakt. Řekla bych, že jim připadalo divné, že by se na terorismu podílela bílá žena. Mnohé z nich byly bílé afrikánské ženy, takže jsem nejspíš neodpovídala jejich stereotypním představám a profilu teroristy.“

                                          – CATHERINE HUNTEROVÁ, vězeňkyně, 1983
Vězeňská cela, jak ji zeleným inkoustem nakreslila ve vazbě Catherine Hunterová
Jaki SEROKEOVÁ, vězeňkyně, 1987

„Jediná věc, díky níž přežíváte, je vědomí morální převahy. Bojovali jsme za svobodu a demokracii, za dobrou věc, takže jste si mohli říct, ať se mi stane cokoli, alespoň jsme usilovali o lepší svět. Myslím, že v tom byla spása, více než v čemkoli jiném.“

                                                                                                                                              – JAKI SEROKEOVÁ, vězeňkyně, 1987

STANZA BOPAPE – zemřel 5. června 1988

Po opakovaném mučení elektrickými šoky aktivista Stanza Bopape „neočekávaně“ skonal na následky infarktu. Kvůli obavám z toho, že by se smrt dalšího vězně negativně podepsala na pověsti policie, oficiální místa přišla s tvrzením, že Bopape z vězení uprchl.

Během slyšení Komise pro pravdu a usmíření v roce 1997 však policie nakonec přiznala, že Bopape ve vazbě zahynul a jeho tělo bylo vhozeno do řeky Nkomati na hranici s Mozambikem.

Tělo Stanzy Bopapeho se nikdy nepodařilo najít.

30. června 1990 – CLAYTONE SITHOLE umírá ve vazbě

Pouhé dva dny před propuštěním Nelsona Mandely byl 20letý Clayton Sithole nalezen ve své cele oběšený.

Před svou sebevraždou Sithole údajně poskytl důkazy usvědčující z trestné činnosti Winnie Mandelovou a její dceru Zinzi. Sithole byl ve skutečnosti otcem jednoho z Mandelových vnoučat.

Po propuštění Nelsona Mandely v roce 1990 doznaly zákony o bezpečnosti v zemi rozsáhlých změn.

Instituce mimosoudní vazby byla odebrána ze statutárních knih. V roce 1991 byla tajná policie v podstatě rozpuštěna a spojena s divizí kriminální do podoby divize pro vyšetřování a boj se zločinem. V roce 1995 pak vznikla Jihoafrická policejní služba.

Zpráva Komise pro pravdu a usmíření oficiálně uvádí 57 osob, které zemřely ve vazbě. Přes nezvratné důkazy o tom, že policie vězně mučila, nebyl za úmrtí lidí ve vězení shledán odpovědným ani jediný policista.

„Lidé, kteří se na těchto věcech tehdy podíleli a nyní čelili obviněním a pozornosti okolí, začali hledat podporu u bývalých vězňů, protože jenom ti znali celý problém opravdu do hloubky.

Je opravdu velmi zajímavé, když se pachatel obrací na svou oběť, aby mu pomohla osvětlit jeho situaci. Myslím, že na rozdíl od lidí zvenčí měli vězni mnohem jasnější představu o tom, co se dělo. Byla to bitva a tohle byla jedna z jejích hořkých stránek...“

              – DR. ELIZABETH FLOYDOVÁ, bývalá vězeňkyně (1981–1992) a dívka Neila Aggetta
Přejmenování stanice John Vorster Square, 1997 (snímek poskytla stanice SABC)

V roce 1997 byla z foyeru nechvalně proslulé stanice John Vorster Square odstraněna bronzová busta B. J. Vorstera.

Stanice byla přejmenována na Centrální policejní stanici města Johannesburg a nyní slouží k boji se zločinem.

I přes tyto změny však její interiér působí stále stejně bezútěšným dojmem a přetrvává v něm i pach zatuchliny. Přízraky jejích bývalých obyvatel zdaleka nemizí.

...je to místo, které připomíná revoluci, a když zmizí, nebude mít smysl někomu vykládat, jak vypadalo... tak jako jiná podobná místa slouží jako důkaz napáchaného zla – protože většině lidí ten systém ublížil –, a pokud je odstraníte, ztratí se spolu s nimi i velká část příběhu...

                                                                                                                               – MOLEFE PHETOVÁ, vězeňkyně, 1975
Vstup do centrální policejní stanice v Johannesburgu, 2007
Autoři: Příběh

Curator — Catherine Kennedy (SAHA)
Archivist — Debora Matthews (SAHA)
Photographs — Craig Matthew (Doxa Productions)
Archival video footage — South African Broadcasting Corporation (SABC)
Background — This exhibit is based on the interactive DVD, 'Between life and death: stories from John Vorster Square', developed by Doxa Productions on behalf of SAHA in 2007, as part of the SAHA / Sunday Times Heritage Project, funded by the Atlantic Philanthropies. Please see DVD for full research and image credits. For more information about the SAHA / Sunday Times Heritage Project, please visit sthp.saha.org.za 

Autoři: všechna média
Vybraný příběh může být dílem nezávislé třetí strany a nemusí vždy odrážet názory níže uvedených institucí, které obsah dodaly.
Přeložit pomocí Googlu
Domů
Prozkoumat
V okolí
Profil