6. 5. 1989 – 3. 10. 1991

Doba změn

DDR Museum

Typický deník z období sjednocování Německa 
Muzeum NDR, Berlín

Neděle, 7. května 1989

Dnes ráno byly volby. To zas bylo utrpení! Té krávě z SED ve volební komisi jsem řekl: „Už osm týdnů čekám na instalatéra. Na zahradě mi kape kohoutek a nikdo s tím nic nedělá.“ Poznamenala si to. Večer v západní televizi říkali, že nějaké organizace samy přepočítaly hlasy, a dokázaly tak, že volby byly zmanipulované. Tentokrát prý hodně lidí kandidáty Národní fronty přeškrtlo. Lidé se měli jen zúčastnit a nedělat rozruch. Ale svět se o tom jistě dozví. To už mi pak kohoutek asi nikdo neopraví.

 

 

Tento volební lístek byl použit při posledních „Volkswahlen“ (všeobecných volbách) v Lipsku

Pozadí:

Poslední všeobecné volby založené na jednotné kandidátce („Einheitsliste“) SED. Volilo 98,77 % oprávněných voličů, z nichž podle volební komise 98,84 % hlasovalo pro kandidáty Národní fronty. Sčítání ve volebních místnostech sledovaly nezávislé organizace a dokázaly, že výsledky byly zmanipulovány.  

Středa, 7. června 1989

Z mého kolegy z práce, Štefana Willeho, se stal aktivista za občanská práva. V pět hodin odpoledne vyrazil na Alex protestovat proti zmanipulovaným volbám. Četl o tom v samizdatu Umweltblätter („Environmentální listy“), který visí v kostele. Na náměstí se toho moc nedělo. Hodně policistů a ještě více agentů Stasi. Takže Štefan rychle změnil názor. Není žádný hlupák. Protesty od teď mají být vždy každý měsíc sedmého.

Tiskařský lis v knihovně Umwelt-Bibliothek

Pozadí:

V dubnu 1987 začala Umwelt-Bibliothek (environmentální knihovna) v Berlíně v nepravidelných intervalech vydávat v nákladu přibližně 1000 kopií Environmentální listy. Před státními orgány samizdat částečně chránila poznámka „Nur für den innerkirchlichen Dienstgebrauch“ (Jen pro církevní potřebu). I přesto do komunity při Zionskirche dne 25. září 1987 vtrhla Státní bezpečnost, zabavila tiskařský stroj a zatkla všechny přítomné. Vytrvalé pokojné shromáždění před kostelem Zionskirche a pohoršení mezinárodních médií však státní moc donutilo ustoupit. Od té doby se Environmentální listy staly nejznámější opoziční publikací. Do září 1989 vyšlo dvaatřicet vydání. 

Pohledy z dovolené v Maďarsku

Pozadí:

2. května 1989 začalo Maďarsko rozebírat plot na hranici s Rakouskem. V železné oponě se objevila skulina. Mnoho občanů Východního Německa se vydalo do Maďarska, aby se pokusili hranici překročit. Postavili si stany okolo západoněmecké ambasády v Budapešti. Situace byla stále klidná, ale ve vzduchu byla cítit zloba.

Čtvrtek, 3. srpna 1989

Počasí je příšerné. Včera byla průměrná teplota 11,5 stupně – nejchladnější srpnový den od roku 1893. V letoviscích na baltském pobřeží byla vyhlášena rudá bouřková pohotovost. To znamená plošný zákaz koupání. Teta Hiltrud mi poslala pohled z Kypru. Je na něm obrázek starověkého chrámu pod azurově modrou oblohou. Do takových zemí se já nikdy nepodívám. Možná do Bulharska nebo Maďarska. Dcera Annabel psala z Budapešti, že léto prý bude zajímavé. Nevím, co tím myslí.

Sobota, 2. září 1989

Nejnovější sport občanů NDR: lezení přes ploty ambasád. Třeba za to jednou dostaneme další olympijskou medaili. V Budapešti a v Praze se strhla pěkná mela. Tisíce lidí posedává v zahradách ambasád a chce ven. Snad Annabel nenapadne se k těm masovým protestům připojit.

Vlaječky k mávání

Pozadí:

Ambasáda Západního Německa se dne 22. srpna uzavřela návštěvníkům. Stále více občanů NDR přelézalo přes ploty Lobkovického paláce. Když konečně koncem září 1989 dostali povolení odejít, stanovalo na zahradě ambasády již zhruba 6 000 lidí. Jen během následujících tří dnů na ambasádu přibylo dalších 7 600 občanů Východního Německa.

Sobota, 7. října 1989

To byla pořádná oslava 40. výročí. Jásání, objímání se, smích, jako by se nechumelilo. Byli jsme na trhu na Alexu. Heidelore stála půlhodinovou frontu na míšeňský porcelán. Já jsem si dopřál dvě nebo tři piva. Večer jsme se v televizi dívali, jak se na náměstí demonstruje. Tisíce mladých lidí vyrazily k Palazzo Prozzo. My jsme tou dobou dovlekli domů nákup. Všichni si neseme svůj kříž.

Pozadí:

NDR uspořádala ke čtyřicátému výročí velkolepé oslavy. Zatímco významné osobnosti slavily v Paláci republiky, u hodin na náměstí Alexanderplatz se v pět hodin sešli demonstranti za demokratickou reformu. Poté vyrazili na pochod k Paláci republiky. Po setmění proti nim brutálně zakročily bezpečnostní složky NDR.

Pondělí, 9. října 1989

Konečně se začíná něco dít. V Lipsku vyrazily do ulic desetitisíce lidí. Lidé byli na ty páprdy z politbyra SED pěkně naštvaní. Předtím kolovaly různé divoké zvěsti. Kolega Štefan v práci říkal, že kolem Lipska byly rozmístěny tanky. Ale Gorbačov zjevně zakázal jejich nasazení. Stejně je dobře, že jsem zůstal doma. Nějaké nepokoje byly i v Berlíně.

Pondělní demonstrace v Lipsku 9. října 1989
Lothar König mluví o Pondělních demonstracích

Pozadí: 

Již několik let se v kostele sv. Mikuláše v Lipsku každé pondělí konaly modlitby za mír. Od března 1989 se po modlitbách začali scházet ti, kteří požádali o vycestování, a společně pochodovali k hlavnímu nádraží. V září 1989 se z pondělních demonstrací stal ukazatel vzrůstajícího napětí a politické krize. Devátého října 1989 se sešlo přibližně 70 000, kteří se následně vydali na pochod do městského centra.

Středa, 25. října 1989

Annabel je od svého letního výletu do Budapešti opravdu rozrušená. Uvažuje, že by s přítelem překročili hranici z Maďarska do Rakouska. Ale nechce se jí utíkat, když může místo toho něco změnit tady doma. Včera se v Getsemanském kostele účastnila „informační modlitby“. Pak se vydali Berlínem k budově Státní rady, aby protestovali proti zvolení Egona Krenze předsedou. Na chodníku zapalovali svíčky. Křičeli věci jako: „Egone Krenzi – nemáš naši podporu. Egone, tvoje volba je lež, lid si tě nevybral.“ Nebo třeba: „Vypněte bednu a přidejte se k nám!“ Proč? Protože televize je teď zajímavější než kdykoli předtím. 

Erich Honecker, generální tajemník SED a předseda Státní rady (1976–1989)
Demonstrace proti Egonu Krenzovi v Berlíně 24. října
Rekonstrukce

Pozadí:

Když Egon Krenz vystřídal Ericha Honeckera v úřadu generálního tajemníka SED, byl následně zvolen i předsedou Státní rady. V Getsemanském kostele byl sepsán protestní dopis, který měl být hromadně zanesen Státní radě. Dopis pokojně doprovázelo Berlínem přibližně 12 000 lidí.

Pondělí, 6. listopadu 1989

Štefan u oběda říkal, že v kostele sv. Sofie na Hamburger Straße byla včera založena berlínská organizace Sociálně demokratické strany. Hned se k nim připojil. Náš vedoucí doktor Schmidt bručel: „Nevyklánějte se s okna příliš. Jestli se věci zase budou měnit, půjde vaše hlava první na špalek.“ Štefan říkal, že v SPD byl jeho dědeček. Ačkoli tenkrát to byla protikomunistická levice. Dnes je to nadevše správná věc. Jsou velmi také schopní organizátoři. Ihned při zápisu vybírají první členský příspěvek: 20 marek. S DSF (Společností německo-sovětského přátelství) a FDGB (Svobodný německý svaz odborů) je tím pádem konec.

Účtenka za členský příspěvek SDP

Pozadí:

5. listopadu 1989 bylo založeno místní berlínské sdružení Sociálně demokratické strany NDR. Strana byla obnovena 7. října 1989 na faře v Schwante. Vznikala i další místní sdružení a byli voleni jejich předsedové. 

Pátek, 10. listopadu 1989

Annabel šla s přítelem na technopárty do nějakého sklepa. Oba se na to pořádně vymódili. Když se nevrátili do půlnoci začal jsem si dělat starosti. Pak zazvonil zvonek u dveří. Ve dveřích na zahradu stál soused Krause s láhví sektu. „Zeď se otevřela,“ jásal. Na hraničních přechodech byla vřava, ale probíhalo to pokojně. Krause říkal, že na to čekal 28 let. Snad se dětem v tom zmatku nic nestane. Vrátili se až ráno. Prý celou noc tančili na ulici Kudamm. Podle Annabel to byla nejlepší párty jejího života.

Podomácku vyrobená osvětlovací souprava z roku 1986

Pozadí:

Berlínská kultura techna se zrodila s pádem Berlínské zdi. Sjednocení začalo ihned po 9. listopadu 1989 ve sklepních klubech. „Když padla Zeď, udělalo to ránu, která se ozvala i v hudbě,“ popisuje přední berlínský DJ Tanith roli techna jakožto hudebního doprovodu pádu Zdi.

Neděle, 12. listopadu 1989

Migrace je opravdu masová. Stanice Friedrichstraße praská ve švech. Doklady už nikdo nekontroluje. V metru jsme byli nacpaní jak sardinky. Kolem stanice Zoo bylo také plno. Provoz se úplně zastavil. Obyvatelé západního Berlína se divili, kolik nás přišlo. Ptal jsem se, kde mohu dostat svých 100 marek „na uvítanou“. Prý v kterékoli bance nebo na poště. Fronty byly kratší v okrajových částech města. Ale co na tom? Stát ve frontě pro nás není nic nového. Atmosféra byla úžasná. Na poště jsme dostali 100 západoněmeckých marek na hlavu a do občanky nám dali malá razítka s datem.

Pozadí:

Důchodci z NDR neměli žádné peníze v západoněmecké měně, takže vláda dlouhou dobu návštěvníkům z Východu nabízela uvítací částku 100 západních marek. Den po pádu Zdi bylo toto štědré sociální opatření automaticky rozšířeno na všechny příchozí. 

Čekání ve frontě na uvítací obnos v ulici Badstraße v Západním Berlíně 11. listopadu 1989 (fotografie: Matthias Schubert)
Winfried Witzel o uvítacích dávkách
Rozebírání Zdi

Čtvrtek, 30. listopadu 1989

Lidé v nadšení trhají Zeď na kusy. Mladí lidé přijíždějí až ze Švábska, aby si odnesli barevný kousek betonu nebo kus ostnatého drátu. Prohrábl jsem bednu s nářadím, vzal kladivo a majzlík a vyrazil ke Zdi s Heidelore. To klepání a ťukání znělo, jako by na hraniční zeď útočily tisíce datlů. Někteří si odnášeli plné batohy. To je to nejlepší, co se se Zdí dá udělat.

Kusy Berlínské zdi
Kusy Berlínské zdi

Pátek, 15. prosince 1989

Vedoucí oddělení doktor Schmidt dnes všechny poslal na personální oddělení, abychom odnesli své kádrové posudky na recepci. Štefan se rozčílil a říkal, že se chytří soudruzi snaží zamést všechny stopy po své prospěšné a bohulibé činnosti. Dr. Schmidt zarytě mlčel. Všichni lidé z SED jsou teď velmi krotcí.

Šanony záznamů z NDR

Pozadí:

„Kaderakte“ (kádrový posudek) byl neustále doplňovaný profil člověka, který vypracovávaly jednotlivé instituce od školy až do důchodového věku. Dotyčná osoba do něho nemohla nahlédnout. Ministerstvo státní bezpečnosti mohlo s dokumenty nakládat volně. V roce 1989 byly dokumenty zaměstnancům zpřístupněny, ale často v upravené podobě.

Pátek, 22. prosince 1989

Braniborská brána je teď otevřená. Zátarasy dali na stranu. Naposledy jsem tudy procházel v roce 1961 ještě jako malý prcek. Dnes jsem zamáčkl i slzu. Čeká nás nový rok. Co asi přinese? Sjednocení Německa? Annabel, která NDR vždy kritizovala, najednou není tak nadšená. Lidé se sotva zbavili Honeckera a spol. a už poslušně následují tlustého Kohla. Bude vůbec někdy spokojená?

Odstraňování zátarasů u Braniborské brány 21. prosince 1989
Oslavy Nového roku u Braniborské brány 31. prosince 1989
Vánoční strom za Berlínskou zdí 26. prosince 1989

Pozadí:

Braniborská brána byla znovu otevřena za přítomnosti západoněmeckého kancléře Helmuta Kohla a východoněmeckého předsedy vlády Hanse Modrowa. Oba státníci prošli Braniborskou branou společně. I přes hustý déšť se na obou stranách bývalé bariéry sešlo přes 100 000 lidí.

Neděle, 24. prosince 1989

Původně jsme chtěli slavit Vánoce jako obyčejně. Ale teď je jiná doba. Když si pomyslím, jak těžké loni bylo sehnat pár čokoládových figurek a pomerančů. Všechny západní peníze jsme si střádali na čtvrtý adventní týden a vyrazili jsme do čtvrti Neukölln. Vládl tam chaos a nakupování bylo velmi stresující. Annabel prohlásila, že se nebude podřizovat materialismu kapitalistického sociálního systému. Kde se to dítě takové výrazy učí? Koupili jsme jí walkmana za 34,20 marek.

Vyhledávaný kazeťák

Pondělí, 1. ledna 1990

Šli jsme na Hasselhoffův koncert u Braniborské brány. Když vystoupil na pódium, všichni skandovali: „David ... David!“ Heidelore měla slzy v očích a šeptala: „Vypadá ještě lépe než Frank Schöbel.“ Pak začal zpívat: „I've been looking for freedom“. Nerozuměl jsem slovům. Ale slovo „freedom“ zpívali všichni. Je to slovo roku 1989. 

Pozadí: 

V Německu se v roce 1989 prodalo přes 70 000 kopií singlu „Looking for Freedom“ denně. Píseň byla na vrcholu hitparád po dobu osmi týdnů. Na Silvestra roku 1989 David Hasselhoff vystoupil u Berlínské zdi pro více než 500 000 posluchačů.

Silvestr 1989 u Berlínské zdi
LP „Looking for Freedom“

Pátek, 12. ledna 1990

Západní peníze jsou pryč. Nakonec jich stejně moc nebylo. Ještěže je hromadná doprava pro východňáky zadarmo. Můžeme cestovat, kam chceme. Ale co tam, když si nemůžeme koupit ani šálek kávy? Alespoň že Annabel si užívá svobody. Šla do knihovny Amerika-Gedenkbibliothek a půjčila si hromadu knížek. Říkala, že lidé nosili zpátky knihy, které nemohli vrátit, když 13. srpna 1961 postavili Zeď. Díkybohu, že jim knihovna neúčtuje zpozdné.

Úterý, 16. ledna 1990

V Lichtenbergu byla včera večer velká demonstrace. Brány na ústředí Stasi by se měly zazdít, jako symbolické gesto. Ale lidé byli tak rozjetí, že brány přelezli a otevřeli je zevnitř. Pak vtrhli do budovy a vyhazovali z oken nábytek. Policie jen mlčky přihlížela. Nakonec se objevil Modrow, šel rovnou ze zasedání Kulatého stolu, schoval se do auta a z megafonu hlásil, že vše je veřejný majetek.

Výzva k veřejným demonstracím Nového fóra

Pozadí:

Občanské skupiny obsadily úřady Stasi v mnoha spolkových městech již 4. prosince 1989. Nové fórum svolalo na večer 15. ledna 1990 demonstraci před ústředím Stasi. Demonstranti budovu zdemolovali.

Průkaz občanské komise pro rozpuštění Ministerstva státní bezpečnosti, který sloužil k přístupu do budov na Normannenstraße

Pozadí:

V kanceláři velitele Stasi Ericha Mielkeho byla v noci 16. ledna ustanovena občanská komise, která měla dohlédnout na její rozpuštění. Z jednání Kulatého stolu vzešla bezpečnostní pracovní skupina. Proces zrušení Ministerstva státní bezpečnosti byl zahájen.

Čtvrtek, 18. ledna 1990

Ze Štefana se konečně stal nadšený revolucionář. Na ústředí Stasi založili občanskou komisi. Sídlí v kanceláři Ericha Mielkeho, šéfa Stasi. V budoucnu má být v budově muzeum. Mielke je mezitím ve svém vlastním soukromém vězení a stěžuje si na nepřijatelné podmínky. Budovy Stasi hlídá policie a členové občanské komise mají vlastní průkazy. Štefan nám ukázal ten svůj. Byli jsme ohromeni.

Propustka z práce k jednání Kulatého stolu z 22. ledna 1990

Pátek, 9. února 1990

Štefan nás navštívil v práci a vyprávěl nám o svých dobrodružstvích se Stasi. Odevzdal na personálním propustku od občanské komise. Samozřejmě nikdo nic nenamítal, ani dr. Schmidt. Bez protestů podepsal. Ti, kteří loajálně sloužili starému režimu, budou sloužit i tomu novému. A ti, kteří vystupovali z řady, v tom budou pokračovat. Obávám se o Štefanovu budoucnost. 

Pozadí:

Z práce v komisích pro rozpuštění Stasi se stalo zaměstnání na plný úvazek. Vláda proto nařídila vyvázat všechny zúčastněné z pracovních povinností za současného zachování platu.

Středa, 28. února 1990

Heidelore se vrátila z Düsseldorfu od sestry Hiltrud. Dost se pohádaly. Hiltrud říkala, že všichni východňáci jsou líní a chamtiví. Chtěli by pracovat jako za Honeckera a žít si jako za Kohla. A že se prý budou hodně divit. Heidelore jí na to řekla, že zápaďáci myslí jen na peníze a nemají žádné ideály. To jsou mi pěkné vyhlídky na jednotné Německo. 

Rozbitá přátelství...
... a vztahy

Sobota, 3. března 1990

Ve škole se mění hodně věcí. Annabel, která má právě před maturitou, o tom často mluví. Už se neučí v sobotu. Ředitelku propustili. Nahradila ji její zástupkyně, která ale taky byla v SED. Skoro všichni už ze strany vystoupili. FDJ úplně rozpustili. Zrušili občanskou nauku. V hodinách dějepisu a němčiny učitelé nevědí, co učit. Nechávají studenty jen diskutovat. Dokonce si zvolili předsedkyni třídy. Koho asi...

Školní rozvrh

Neděle, 18. března 1990

Máme první volby, ke kterým se chodí dobrovolně. Samozřejmě jsem hlasoval pro Kohla. Dr. Schmidt, náš bývalý vedoucí, o Kohlovi říká, že je na prachy. Proto volí PDS. Ale právě peníze teď Východ potřebuje nejvíc. Jestli se Německo brzy nesjednotí, tak nás pěkně podrazili. Annabel samozřejmě hlasovala pro své alternativní ekology a občanské aktivisty. Jsou to milí lidé, ale stát bych jim do rukou nesvěřil.

Plakát Deutsche Soziale Union (Německé sociální unie) před parlamentními volbami 18. března 1990.
Plakát PDS, nástupnické organizace SED, před parlamentními volbami 18. března 1990.

Pozadí:

Ve volbách do Lidového shromáždění, parlamentu NDR, jasně zvítězila CDU s 40,6 % hlasů. Nejasný postoj SPD ke sjednocení straně výrazně uškodil, protože získala jen 21,8 %. PDS, nástupnická organizace SED, získala slušných 16,3 %. Občanskoprávní skupiny, které se sjednotily pod názvem Bündnis 90 (Svaz 90), byly vytlačeny na okraj s 4,8 % hlasů.

Středa, 4. dubna 1990

Štefan nadobro opustil náš pracovní tým. Byl formálně povolán do komise pro rozpuštění nástupnické organizace Stasi, Amt für Nationale Sicherheit (Úřad pro národní bezpečnost). Teď prochází složky Stasi. U oběda jsme o tom vedli trochu ostřejší debatu. Dr. Schmidt pochopitelně tvrdí, že bychom měli za minulostí udělat tlustou čáru. Záleží teď na tom, kdo byl spolupracovníkem Stasi? Mě to třeba nanejvýš zajímá, obzvlášť v případě Schmidta, toho starého hajzla z SED.

„Klapkarta“ (oficiální průkaz) pro zaměstnance Ministerstva státní bezpečnosti
Od 15. ledna 1990 začal Kulatý stůl pro své zaměstnance používat prázdné průkazy po Ministerstvu státní bezpečnosti.

Pozadí:

Archivy Stasi ukázaly, že vedoucí členové všech politických stran byli neoficiálními spolupracovníky Ministerstva státní bezpečnosti. O informátorech Stasi se začala vést široká debata. Počínaje Lidovým shromážděním začali být prověřováni všichni významní státní úředníci. 

Sobota, 5. května 1990

Dnes jsme si koupili pozemek pod naším domkem. Doteď jsme ho mohli jen využívat, ale nepatřil nám. Taková právní instituce fungovala jen v NDR. Bylo potřeba to vyřešit, než přijde sjednocení Německa. Všichni se bojí, že noví majitelé budou vyhnáni z domovů, ve kterých žijí mnohdy desítky let. Zakoupení pozemku a zapsání do pozemkových knih by mělo situaci z právního hlediska vyjasnit. 

Pozadí:

Prodejní zákon ze 7. března dal místním úřadům možnost odprodat veřejně vlastněné pozemky majitelům budov. Tato výhodná možnost byla k dispozici až do 3. října. Federální soud roku 2004 platnost těchto transakcí potvrdil.

Smlouva k užívacímu právu na veřejně vlastněný pozemek

Sobota, 2. června 1990

Berlín se mění. Není to jen tím, že mizejí poslední zbytky Zdi. Otevírají se i vchody do stanic duchů v metru. Ve stanici Alexanderplatz strhli zeď a náhle se objevily schody, nástupiště a koleje. Byli jsme tady na Východě tak odříznutí, že jsme ty zdi úplně přestali vnímat.  

Jízdenky ze státního dopravního podniku Kombinat Berliner Verkehrsbetriebe (BVB)

Pozadí:

Berlínské linky U-Bahn a S-Bahn byly po 13. srpnu 1961 rozděleny. Některé podzemní linky Východním Berlínem projížděly a v takzvaných „Geisterbahnhöfe“ (stanicích duchů) vůbec nezastavovaly. Východy byly zablokovány. Některé stanice, například Stadtmitte nebo Alexanderplatz, byly rozděleny. 

Neděle, 10. června 1990

Mám úžasné zprávy. Krátce před směnou měny Stasi rozprodala své služební budovy zaměstnancům. Peníze dostali od úřadu předem v kufrech. Guillaumova špionážní aféra způsobila pořádný rozruch. Člověk, který zapříčinil pád Willyho Brandta, si dnes žije v domečku na břehu Bötzsee v Eggersdorfu. Tak se vlast odměňuje svým hrdinům. 

Novinový výstřižek o Guillaumově případu

Pozadí:

Osobní asistent západoněmeckého kancléře Willyho Brandta, Günter Guillaum, byl v roce 1974 odhalen jako východoněmecký špion, zatčen a nakonec vrácen na Východ výměnou za agenty západní rozvědky, kteří byli dopadeni ve východním bloku. Dostal dům v Eggersdorfu nedaleko Strausbergu. V roce 1990 tento majetek Ministerstva státní bezpečnosti získal za pochybných okolností do vlastnictví. Veškeré pokusy o zpochybnění nabytí majetku selhaly. Dům mu zůstal až do smrti. 

Bankovky státní banky NDR

Pozadí:

Děti do 14 let mohly vyměnit až 2000 východoněmeckých marek v kurzu 1:1. Občané od 15 do 59 mohli v tomto kurzu směnit až 4000 marek a osoby nad 59 mohly vyměnit až 6000 marek. Větší částky bylo možné směnit v kurzu 2:1. Směna probíhala prostřednictvím účtů ve spořitelních bankách. 

Pondělí, 25. června 1990

Změna měny se blíží. Kolem stanic Zoo a Alexanderplatz i jinde se potulují divné typy. Mění východní za západní v kurzu 1:5. Normální je založit si spořitelní knížku. Prvního července bude možné na osobu v kurzu 1:1 směnit mezi 2000 a 6000 marek – podle věku – a zbytek v kurzu 1:2. To není špatný poměr. Někteří lidé ale ani přesto nechtějí dávat peníze na účty. Bojí se, že se jich budou ptát, kde peníze vzali. 

Neděle, 1. července 1990

Šťastný to den – západní peníze pro všechny! Včera bylo v obchodech jako vymeteno. Všichni chtěli utratit poslední drobné. Už od rána se v regálech začala objevovat veškerá nádhera Západu. Schmidt, který je nyní aktivní v PDS, reptá a tvrdí, že spousta lidí si všechny ty krásné věci nebude moci dovolit. 

Pozadí:

Po zavedení německé marky ztratilo východoněmecké zboží veškerou hodnotu. I lokální produkty, například máslo a mléko, byly pro zákazníky více atraktivní, když byly v západním balení. Tak začaly ekonomické potíže. Výrobky z NDR už nebyly konkurenceschopné, firmy krachovaly a zaměstnanci přicházeli o práci. 

Východoněmecké marky

Středa, 3. října 1990

Vše je zachráněno! Německo je opět jednotné. Před Reichstagem byla velká oslava. Ohňostroj byl úžasný. Dr. Schmidt říká, že z Východu se stane německé Mezzogiorno. Zeptal jsem se, co to má znamenat. Vysvětlil, že to je chudá oblast jižní Itálie. Pomyslel jsem si, že pak už alespoň nebudeme muset cestovat. 

Vlajka NDR s vyříznutým znakem

Pozadí:

Vše již byla jen otázka formalit. Díky monetární a sociální unii již byly hlavní kroky vykonány. Přesto byl den sjednocení oficiálně oslavován před Reichstagem. Ze 3. října se od toho dne stal státní svátek Dne německé jednoty. 

Neděle, 14. října 1990

Sousedův syn byl propuštěn propustku z lidové armády. Teď je z něho důstojník Bundeswehru. Ptal jsem se ho, jak se cítí v uniformě nepřítele. Kam se poděla přísaha rekrutů? Trochu se urazil a odpověděl, že se vždy cítil jako německý voják. Rozkazy jsou rozkazy, na ničem jiném mu nezáleží. 

Pozadí:

Národní lidová armáda (NVA) přešla pod Spolkovou obranu (Bundeswehr). Včetně budov, infrastruktury, zbraní a personálu. Většina vyšších důstojníků však byla propuštěna do civilního života. Jen malému množství bylo povoleno dál sloužit v Bundeswehru. 

Vojenské doklady a známky Národní lidové armády

Středa, 14. října 1990

Někteří mladí lidé si nejspíš pletou svobodu s chaosem. V opuštěných domech na Mainzer Straße se usadili různí chuligáni. Policie dnes začala vyklízet budovy silou a Annabel samozřejmě musela být u toho. Když to bylo v televizi, tak jsem se radši nedíval. Lidé byli na střechách a házeli dolů na vodní děla dlažební kostky a Molotovovy koktejly. Takové věci se v NDR neděly. 

Rekonstrukce přípravy Molotovova koktejlu

Pozadí:

V prvních měsících po změně režimu zavládl v mnoha částech Východního Berlína chaos. Squatteři ze západních čtvrtí obsadili opuštěné budovy Východního Berlína a pokoušeli se zde rozvíjet alternativní kulturu. Červenozelená Momperova koalice na radnici reagovala násilným policejním zákrokem. 

Pondělí, 26. listopadu 1990

Sjednocení stálo za to. Pošta dnes položila telefonní kabel a aktivovala přípojku. Někteří lidé na to čekali přes dvacet let. Mít vlastní telefon je skvělé. Už jen čekám na první telefonát.

Pozadí:

V NDR mělo telefon jen 16 % domácností. V některých oblastech to bylo dokonce jen 11 % nebo 12 %. Zbytek populace musel spoléhat na telefonní budky, které byly často mimo provoz. V roce 1989 bylo podáno 1,2 milionu žádostí o telefonní přípojku. Před rokem 1990 měli na získání telefonu velmi malou naději i ti, kteří byli v pořadníku přes dvacet let. 

Oznámení o instalaci telefonní přípojky z 26. listopadu 1990
Telefon „alfa“ od státní telekomunikační společnosti Femmeldwerk Nordhausen

Neděle, 2. prosince 1990

Dnes zazvonil u dveří slušný mladý muž. Byl hezky oblečený a pečlivě upravený. Skoro jsem myslel, že takové věci se už nenosí. Ukazoval mi v obývacím pokoji katalogy časopisů. Když si koupím třicet vydání časopisu „Katze im Heim“ (Kočky a domov), můžu vyhrát dovolenou u moře v místě vlastního výběru. Egypt, Kréta, Algarve... Annabel říká, že je to podvod. Stejně nemáme kočku. 

Podpis kupní smlouvy

Čtvrtek, 11. prosince 1990

Kolega Štefan, naše „archivní krysa“, byl dnes hostem na vánočním večírku. Řekl nám, že dostal omluvný dopis z univerzity. Před osmnácti lety ho z vysoké školy vyhodili. Kvůli nějakým sarkastickým poznámkám o jediné neomylné straně. To jsem ani nevěděl. Ovšem Štefan nikdy neuměl držet jazyk za zuby.

Omluvný dopis z Humboldtovy univerzity za vyloučení studenta z politických důvodů, 13. prosince 1990

Pozadí:

Kromě právní rehabilitace obětí politický perzekucí se začalo mluvit i o dopadech na profesní život a vylučování ze vzdělávacích institucí NDR. Na mnoha univerzitách se vedly veřejné diskuze, včetně Humboldtovy univerzity v Berlíně.

Žádanka na automobil z 20. října 1979
Příručka k Trabantu P 601 S de luxe; „Ich fahre einen Trabant“ (Řídíme Trabant)

Neděle, 20. ledna 1991

NDR byla plná vtipů. Vždycky jsme se divili, kdo je vymýšlí. Ale pravdou je, že nejlepší vtipy píše sám život. Dnes jsme byli informováni, že si můžeme vyzvednout Trabanta, kterého jsme si objednali v roce 1979. To jsme se nasmáli! Vsadím se, že teď si člověk může dokonce vybrat i barvu. 

Sobota, 2. února 1991

Dnes se nám představilo nové vedení z Düsseldorfu. Koupili firmu za jednu marku od poručnické správy. Strategickým cílem je zvýšit flexibilitu a optimalizovat obchodovatelnost. To by mohla být legrace. Schmidt teď vede personální oddělení. S tímhle organizováním má nepochybně spoustu zkušeností.

Symbolická transakce

Pozadí: 

Cílem poručnické správy bylo spravovat státní firmy a převést je do tržní ekonomiky. Na základě předložené koncepce financování firmy mohli podnikatelé často převzít východní podniky za symbolickou jednu marku. Často tak ale činili jen kvůli nemovitostem. Celá řada podniků vyhlásila krátce po převzetí bankrot. 

Pondělí, 25. února 1991

Kolega Lehmann se chce rozvést a je z toho úplně na nervy. Byl u právníka a celý další den v práci pak vypadal dost sklíčeně. „Budu ženě platit do konce života. Tohle má být nějaká demokracie?“ nadával. „Kvůli tomu jsme do ulic nešli.“ Nepamatuji si, že by na podzim 89 protestoval v ulicích. 

Pozadí:

Rodinné právo v NDR bylo založeno na ekonomické rovnoprávnosti a nezávislosti partnerů. Právo na výživné od bývalého manžela nebo manželky vznikalo jen v případě pracovní neschopnosti. Když mezi partnery nebyly žádné spory, rozvody byly jednodušší a rychlejší. 

Odborné knihy o právu NDR

Sobota, 2. března 1991

Náš nový Opel by neměl stát venku na dešti. Zažádali jsme na stavebním úřadě o povolení ke stavbě garáže. Úředník vytáhl dokumenty o stavebním právu a začal vysvětlovat proces žádosti. Nákresy plánů, vícero kopií atd. Když si pomyslím, že jsme si stěžovali na byrokracii socialismu!

„Baukonstruktionen des Wohnungsbaus“ (Stavební konstrukce obytných staveb)

Pátek, 15. března 1991

Ze Západu se ozvali předchozí majitelé domu mého souseda. Jejich dědeček odešel na Západ v roce 1951 a roku 1959 tam zemřel. Ale často mluvil o svém domku v NDR. Takže se na něj těšili už od dětství. „Z mého domu mě nikdo vyhánět nebude,“ prohlásil soused Krause. „Zápaďáci jsou banditi a zloději.“ Chce si koupit flintu a zastřelit každého, kdo se k jeho domu přiblíží. V životě jsem ho neviděl tak dopáleného. 

Dopis od starosty Lipska o restituci pozemku, 7. prosince 1993

Pozadí:

Smlouva o sjednocení se řídila zásadou „Rückgabe vor Entschädigung“ (restituce před finanční kompenzací). To vedlo k vlně žádostí o restituce pozemků. Ve většině případů získali noví majitelé vyvlastněné pozemky od státu v dobré víře. Cítili se být podvedeni, protože často do domu a pozemku investovali nemalé peníze. Výsledkem byla spousta dlouholetých soudních sporů. 

Pondělí, 1. dubna 1991

Náměstí u pošty se znovu bude jmenovat Postplatz. Už se jmenovalo Dorfplatz, Kaiser-Wilhelm-Platz, Friedrich-Ebert-Platz, Adolf-Hitler-Platz i Ernst-Thälmann-Platz. Tak uvidíme.  

Pozadí: 

Změny místních názvů měly různou podobu. V Berlíně byla ustanovena komise složená z historiků a dalších odborníků, kteří měli přijít s návrhy. Samotná rozhodnutí o přejmenování však byla v rukou městských úřadů. 

Průvodce městem a seznam ulic, 4. vydání, 1989
Marx-Engels-Platz (nyní Schloßplatz)
Berlin-Mitte

Středa, 8. května 1991

Sovětský voják z červené žuly před školou dlouhá léta nic neviděl. Byl zarostlý plevelem. CDU teď chce tento symbol komunistické tyranie strhnout. PDS to samozřejmě nehodlá připustit. Udělali oslavu ke Dni vítězství a dokonce si chtějí vojáka vzít a znovu jej vztyčit na soukromém pozemku. CDU jim to nechce dovolit. Nechtějí jim pomník jen tak věnovat a chtějí za něj zaplatit.

Sovětský pomník v městské části Treptow v Berlíně

Pozadí:

Pomníky a vojenské hřbitovy Rudé armády měly být na základě smlouvy s Ruskem o stažení vojsk spravovány německou stranou. Tato pietní místa byla i přes stalinistický vzhled s nemalými náklady restaurována. Připomínají ruské vojáky, kteří padli při osvobozování Německa. 

Čtvrtek, 3. října 1991

Dnes jsem šel se Štefanem a doktorem Schmidtem do naší staré hospody zapít Den německé jednoty. Firma po privatizaci vydržela jen několik měsíců. Všichni zaměstnanci byli propuštěni. Já jdu předčasně do důchodu. Annabel odjela na rok do USA. Štefan a Schmidt se pohádali, ostatně jako vždycky. Schmidt tvrdil, že v NDR nebylo všechno špatné. Štefan opěvoval demokracii. Stojí za to už jenom kvůli tomu, že dnes můžeme volně cestovat. Všechno má své světlé i stinné stránky.

Otázka zní: Je sklenice napůl prázdná, nebo napůl plná? 

Je sklenice napůl plná, nebo napůl prázdná?

O tomto deníku

Uwe Neumann ve skutečnosti neexistuje. Jeho i jeho deník si vymyslelo Muzeum NDR, nejen jako literární fikci, ale především jako příklad typických zážitků z dané doby. Není to ani hrdina, ani zapálený zastánce SED. Žádná výjimečná osobnost, ale člověk se zdravým selským rozumem. Nejde proti proudu a snaží se na každé situaci najít něco dobrého. Takové lidi nacházíme hojně v jakékoli době a na jakémkoli místě. V tomto ohledu je Uwe Neumann skutečný a jakožto typ člověka je věčný.   

www.ddr-museum.de

Autoři: Příběh

Publisher — Rückel, Robert, Director, DDR Museum, Berlin 
Text — Wolle, Dr. Stefan, Head of Research, DDR Museum, Berlin
Curator — Strohl, Katrin, Head of Collections, DDR Museum, Berlin 
Design — Bänfer, Constantin, Creative Director, DDR Museum, Berlin
Shoot — Wia, Oliver, Photographer, Berlin

Autoři: všechna média
Vybraný příběh může být dílem nezávislé třetí strany a nemusí vždy odrážet názory níže uvedených institucí, které obsah dodaly.
Přeložit pomocí Googlu
Domů
Prozkoumat
V okolí
Profil