"Ceauşescu and your wife, we don’t want you in Romania!"
  

Nicolae a Elena Ceaușescovi uprchli z hlavního města 22. prosince na palubě vrtulníku. Kolem dvanácté hodiny dorazili do rezidence ve Snagově a odtud poté vyrazili směrem na Târgoviște.

Poblíž Boteni (blízko silnice Bukurešť–Târgoviște), opustili vrtulník (asi ve 13:30), který dostal od armády rozkaz přistát. Ceaușescovi dorazili do blízkosti Târgoviște v autech, která na silnici řidičům zabavili příslušníci Securitate (tajná policie), kteří je doprovázeli.

Do setmění se schovali v lese a pak se vydali na velitelství okresní domobrany, které však již obsadili revolucionáři. Zde byli jimi Ceaușescovi zatčeni a prošacováni.

Kolem šesté večer pak byli převezeni s doprovodem armády a domobrany do kasáren posádky ve městě Târgoviște (vojenské jednotky UM 01378 a UM 0147).

Rumuni oslavují první den svobody.

Oznámení o zatčení Ceaușescových bylo revolucionáři přijato s nadšením ve studiích Rumunské národní televize.

Večer 24. prosince se konalo zasedání nejvyššího armádního velení, kterého se zúčastnili Ion Iliescu, Petre Roman, Silviu Brucan a osm generálů. V osm hodin Ion Iliescu zanesl do zápisu rozhodnutí rady Fronty národní spásy, kterým byl ustaven Mimořádný vojenský tribunál pro soud s Nicolaem a Elenou Ceaușescovými.

Kolem deváté hodiny večer Ion Iliescu pověřil generála Victora Stănculesca organizací procesu, který se měl konat druhý den na velitelství jednotky UM 01417 v Târgoviști, kde byli Nicolae a Elena Ceaușescovi drženi od 22. prosince.

25. prosince v 5:30 ráno byli Ceauşescovi převezeni obrněným transportérem do budovy velení posádky, kde se měl soud konat. Seržant Constantin Stoican záměrně „otúroval“ motor, aby vytvořil kouřovou clonu, která skryla jejich vystupování.

Po lékařské prohlídce byli obžalovaní Nicolae a Elena Ceaușescovi předvedeni do improvizované soudní síně na velitelství jednotky.

Konec revoluce

Soudnímu panelu předsedali vojenští soudci Gică Popa a Ioan Nistor, žalobcem byl vojenský prokurátor major Dan Voinea, který dostal za rozkaz sepsat obžalobu. (Emil Constantinescu, Păcatul Originar, sacrificiul fondator [Prvotní hřích, prvotní oběť], svazek 1, strany 353–354).

Obhájci (alespoň podle soudního záznamu) byli Nicolae Teodorescu a Lucescu Constantin.

Soud zahájil soudce Gică Popa, který informoval obžalované o výjimečné povaze tohoto procesu.

Obvinění, jak je sepsal žalobce major Dan Voinea:

1. Genocida – přes 60 tisíc obětí

2. Podkopávání státní moci organizováním ozbrojených akcí proti lidu a státním orgánům

3. Ničení veřejného majetku včetně zničení a poškození budov, explozí ve městech atd.

4. Podkopávání národního hospodářství

Později se objevilo ještě páté obvinění v obžalobě pro proces v Târgoviști, které přidal Ion Iliescu v Bukurešti. (Grigore Cartianu, Sfârşitul Ceauşeştilor [Konec Ceaușescových], strana 478, dodatky)

Žalobce Voinea žádal pro obžalované trest smrti za zločiny uvedené ve čtyřech obviněních.

Demonstranti proti Ceaușescovi

Během procesu Ceaușescu opakovaně prohlašoval, že se bude zodpovídat jen před Národním shromážděním, že celý soud je fraška a že nic nepřiznává.

Soudce Popa: „Fraška je to, co jste tu dělal 25 let. To je fraška, kterou jste tu vy sehrál a která dovedla zemi na pokraj kolapsu.“

Když mu byla přednášena obvinění, Nicolae Ceaușescu se opakovaně vyjadřoval o „puči“, který zosnovali „zrádci“ a „cizí tajné služby“.

Poslední část procesu se točila kolem obhájců, kterými byli Nicolae Teodorescu a Constantin Lucescu. Tito „obhájci“ se však chovali v podstatě jako žalobci.

Nicolae Teodorescu shledal Ceaușescovi vinnými ve všech bodech obžaloby a žádal pro své klienty trest smrti.

Constantin Lucescu říká, že dovolit Ceaușescovi znovu promluvit, by byl „zločin proti rumunskému lidu“.

Ráno, 25. prosince 1989, nasedlo osm parašutistů z Boteni do dvou vrtulníků a vydalo se na „misi stupně nula“.

Aniž to ještě věděli, měli se stát popravčí četou. Sedm poddůstojníků, kterým velel kapitán Ionel Boeru, všichni ozbrojeni. Těchto osm bylo angažováno jako dobrovolníci z 50 poddůstojníků a potom z 20 dobrovolníků.

Velitel komanda parašutistů a popravčí čety Ionel Boeru vypovídá o stavu Ceaușesca před procesem: „ Vůbec ho nebylo poznat. Bílý jako křída, rozcuchané vlasy, neoholený. Měl na sobě nicméně nějakou vodu po holení, takže jeho pach nebyl nepříjemný. (...) (Grigore Cartianu, Sfârşitul Ceauşeştilor [Konec Ceaușescových])

Ve 14:30 se Tribunál odebral do sousední místnosti k poradě o rozsudku. O deset minut později se soudci vrátili a Gică Popa přečetl rozsudek:

„Tento Tribunál ve jménu zákona a lidu po tajné poradě jednomyslně odsuzuje obžalované Nicolae Ceaușesca a Elenu Ceaușescovou k trestu smrti a propadnutí veškerého majetku...“

Poprava

Ruce měli svázané za zády navzdory protestům Eleny Ceaușescové. Manželé měli dvě poslední přání: chtěli zemřít společně a nemít spoutané ruce. Splněno jim bylo pouze to první. Poté byli odvedeni parašutisty ke zdi, kde měli být popraveni. Poprava proběhla ve 14:50.

Dorin Cârlan, seržant, jeden z oněch osmi parašutistů a jeden ze čtyř, kteří vedli diktátorský pár ke zdi, k tomu řekl:

„Byl jsem metr za Ceaușescem. Když viděl, že kráčíme ke zdi, uvědomil si, že z tohohle se nijak nedostane. (...) Pamatuji si z toho takový obraz... bylo to něco jako smrt jelena. Ukápla mu slza, či přesněji několik slz, a pak začal křičet: „Smrt zrádcům!“ Moji kolegové ho obrátili čelem k nám. Ale on stále křičel: „Smrt zrádcům! Ať žije svobodná a nezávislá Rumunská socialistická republika! Historie mě pomstí!“ (...) Potom začal zpívat úryvek z Internacionály: „Již vzhůru psanci této země / již vzhůru, všichni...“ A další nestačil, protože pak jsme ho už vzhůru poslali“. (Grigore Cartianu, Sfârşitul Ceauşeştilor [Konec Ceaușescových], strana 392–393, citace z rozhovoru s Dorinem Cârlanem, Bukurešť, 4. listopadu 2009)

Oficiální zprávu o popravě diktátora přinesla Rumunská televize večer 25. prosince.

Režim Ceaușescových byl svržen, ale za vysokou cenu: 1142 mrtvých, 3138 zraněných. Bylo zaznamenáno ne méně než 748 osiřelých dětí zabitých hrdinů revoluce. (Zdroj: Wikipedia, Státní sekretariát pro problémy revoluce, instituce podřízená Rumunské vládě.)

Po pouličních nepokojích došlo na revoluci mentality a na opětovné budování základních demokratických hodnot dle požadavků nového světa. Tato oběť vedla k opětovnému nabytí svobody slova, názorů a víry a také k obnovení práva vlastnit majetek a svobodně cestovat.

Demonstranti přinesli na náměstí květiny a dali je vojákům.
Autoři: Příběh

Contributing editor  — Alina Conţeanu
Contributing editor  — Lina Vdovîi
Contributing editor  — Monica Paula Coman
Contributing editor  — George Gurescu
Archivist editor  — Mihai Ciobanu
16 mm film operator — Carmen Drăghici
Photo documentarist — Irina Bartolomeu
Photo and video editor — Silviu Panaite
Project coordinator — Dorian Stoica

Autoři: všechna média
Vybraný příběh může být dílem nezávislé třetí strany a nemusí vždy odrážet názory níže uvedených institucí, které obsah dodaly.
Přeložit pomocí Googlu
Domů
Prozkoumat
V okolí
Profil