1955 – 1965

Dolce vita: roky sladkého života

Istituto Luce Cinecittà

„Díky konci hrůz studené války a možná i v reakci na ně naše společnost vzkvétá ve všech ohledech.“
Ennio Flaiano

V 50. letech začala Itálie prosperovat. Nejednalo se o náhlou změnu, tento úspěch byl výsledkem mnoha let usilovné práce. Po morální a materiální devastaci způsobené fašistickou diktaturou a následnou válkou si Italové vyhrnuli rukávy a ukázali světu, že jsou vytrvalí a kreativní na poli průmyslu, umění i zábavy. Klíčovým rokem celého období byl rok 1960, kdy Federico Fellini natočil film La Dolce Vita. Byl však život v Itálii opravdu tak sladký?

Jaké byly životní náklady v době největšího hospodářského vzestupu?

Mnoho Italů bylo setkáním s výdobytky moderní civilizace ohromeno. První supermarket v Římě byl otevřen v roce 1956...

Typickým znakem období mezi obnovou země a prudkým hospodářským vzestupem byla výstavba funkčních, ale často neosobních bytů a výroba levných automobilů.

Dne 9. května 1955 byl veřejnosti poprvé představen rodinný automobil Fiat 600 se čtyřmi nebo dokonce pěti místy k sezení a maximální rychlostí 95 km za hodinu.

V roce 1957 se začal vyrábět Fiat 500. Cílovými zákazníky byli občané, kteří si nemohli dovolit ani levný Fiat 600.

V těchto letech byla Itálie zvláštní kombinací starého a moderního. Rozvoj ale vítali všichni – od dělníků a podnikatelů po ženy a mladé lidi.

Lesk a bídu rozmachu Itálie nejlépe vystihl ve svých komediích římský herec Alberto Sordi.

V 50. letech klesla v Itálii negramotnost zhruba na 10 %, avšak rozdíly mezi severem a jihem země byly stále značné.

Pořady italské televize, která v těchto letech vznikala, měly mnohdy zmatenou koncepci.

Práce šla ruku v ruce se spotřebou a zdálo se, že z nastalého vývoje těží všichni. Některé zásadní rozdíly však přetrvávaly. Ačkoli podnikatelé vlastnili firmy po celém světě a střední třída odhalovala přednosti masové spotřeby, mnoho Italů bylo stále nuceno hledat štěstí jinde. 

Pro mnohé byl blahobyt pouhým snem, který bylo možné uskutečnit jen daleko od své vlasti.

Italové jsou z převážné části katolíci, a proto si jako vládní stranu zvolili Křesťanské demokraty, kteří byli silně nábožensky zaměření. Společnost se však dále ubírala po cestě směřující k sekularismu, který nastolila modernizace, a dokonce i Vatikán se v těchto letech otevřel změnám ve smýšlení. 

Při ekumenickém Druhém vatikánském koncilu, který v roce 1962 svolal papež Jan XXIII., započal důležitý dialog mezi katolickou církví a sekulárním světem.

V těchto letech italská společnost zažívala nebývalé kulturní a antropologické změny. Projevovaly se zejména změnou postavení žen na pracovišti a novým přístupem Italů k sexu, kterým se země díky obrovské popularitě erotických filmů a časopisů proslavila během několika let po celé Evropě.

Průběh pracovního dne ženy

Zdálo se, že Itálie je díky svému podnikatelskému nadšení a kreativitě nejlepším místem k vytvoření tzv. společnosti zábavy, která by konkurovala americké kultuře a zároveň se od ní odlišovala. Tento termín se nevztahuje pouze na odvážné producenty a místní hvězdičky, ale také na mimořádně talentované herce, pro něž se vžilo označení „Hollywood na Tibeře“, a na vskutku jedinečnou italskou kulturu, která se projevovala mimo jiné ve světě filmu a módy, které v následujících desetiletích zaznamenaly řadu originálních počinů.

Filmové studio Cinecittà, domov italského filmového průmyslu, které bylo založeno v období vlády fašismu ve 30. letech, zažívalo v 50. letech zlatou éru. Dokonce i Američané dali přednost tomu natočit své filmové trháky jako Quo Vadis nebo Ben Hur v Římě.

Noční život italských a amerických hvězd na bulváru Via Veneto v Římě dal vzniknout povolání netaktního a mnohdy dotěrného fotografa, zvaného „paparazzo“, který se poprvé objevil ve Felliniho filmu La Dolce Vita.

Film se rychle stal kultovním snímkem a dodnes představuje jednu z nejostřejších a nejurputnějších kritik vlivu modernizace na italskou společnost.

Autoři: Příběh

Curator — Roland Sejko
Curator — Gabriele D'Autilia

Autoři: všechna média
Vybraný příběh může být dílem nezávislé třetí strany a nemusí vždy odrážet názory níže uvedených institucí, které obsah dodaly.
Přeložit pomocí Googlu
Domů
Prozkoumat
V okolí
Profil