Nelson Mandela: Odchod do ústraní

Nelson Mandela Centre of Memory

„Už v politice nejsem. Sleduji dění jen z dálky. Když ke mně lidé přijdou a ptají se, co si se současnou situací počít, říkám: ,Jděte za politiky. Já jsem odešel do důchodu, už do toho nedělám.‘“

Nelson Mandela se po odchodu do penze v roce 1999 začal věnovat nejrůznějším charitativním projektům. Během několika měsíců poté, co mu skončil prezidentský mandát, založil Nadaci Nelsona Mandely (NMF) – neziskovou nevládní organizaci pověřenou řízením jeho úřadu bývalého prezidenta.

Sídlo Nadace Nelsona Mandely

V roce 1994 založil Mandela Dětský fond Nelsona Mandely, grantovou organizaci zaměřenou na zlepšení života znevýhodněných dětí, a v roce 2003 založil Mandelovu a Rhodesovu nadaci, nevládní organizaci zaměřenou na podporu dobrého vedení v Africe prostřednictvím postgraduálního stipendijního programu.

Nadace Nelsona Mandely se zaměřila na všechny oblasti, pro které dokázal Mandela získat finanční prostředky a které nezasahovaly do působnosti jeho dvou stávajících organizací. Zaměřovala se především na vzdělávání (od stavby škol po výzkum konkrétních problémů ve vzdělávání na jihoafrickém venkově), na HIV/AIDS (od podpory obětí po udělování grantů na podporu výzkumu), a na „mír a usmíření“ (od podpory mírového procesu v Burundi po výzkum demokratizace v Africe).

V roce 2004 Mandela oznámil, že odejde z veřejného života, a slavnostně převedl svou post-prezidentskou kancelář do Pamětního centra Nelsona Mandely. Trvalo však ještě dalších šest let, než se mu podařilo zcela stáhnout do ústraní a začít si užívat odpočinku, který si plně zaslouží.

„Nechtěl bych najednou zjistit, že je mi sto let a že se stále ještě snažím přijít na řešení nějakého komplikovaného mezinárodního problému.“

NEVOLEJTE MI

Nelson Mandela odešel do důchodu vícekrát.

Z funkce prezidenta Jihoafrické republiky odstoupil v roce 1999, na konci svého jediného volebního období.

V roce 2004, týdny před svými 86. narozeninami, pronesl proslov, jímž, jak je velmi dobře známo, „odešel z důchodu do důchodu“. Od toho dne, 1. června, se jeho diář i aktivity „značně a významně zredukovaly“.

Dodal: „Nehodlám se před veřejností zcela schovávat. Nadále však chci být v takové pozici, že vás budu oslovovat a žádat, abyste se zeptali, zda bych byl vítán, nikoliv v takové, že budu vyzýván, abych něco dělal nebo se na něčem podílel. Má žádost proto zní: Nevolejte mi.“

V následujících letech musel jeho personál veřejnosti nejednou připomenout, že Nelson Mandela skutečně odešel na odpočinek a potřebuje prostor, aby si jej mohl užít.

UNIKÁTNÍ ZÁZNAM: 87. narozeniny Nelsona Mandely byly výjimečné hned v několika ohledech. Strávil je ve svém rodišti, Mvezu, a z oslavy byl pořízen záznam.

Jeho, jeho ženu Graca Machel, další příbuzné a profesora Jakese Gerwela (dlouholetého spolupracovníka a přítele) natočil jeden ze zaměstnanců, jak si užívali krásný den na venkově ve Východním Kapsku. Mandela, uvolněný, se slaměným kloboukem na hlavě, se většinu času zdravil s dětmi z vesnice, které se shromáždily, aby vzdaly hold tomuto skvělému muži, díky němuž se Mvezo ocitlo na mapě světa.

„Budu se vždy počítat ke starcům naší společnosti: považovat se za venkovana, za člověka, kterému záleží na dětech a mladých lidech naší země, a za světoobčana, který bude do posledních sil usilovat o lepší život pro všechny...“

JE TO VE VAŠICH RUKOU

Dvacet let poté, co se na londýnském stadionu Wembley konal koncert za propuštění Nelsona Mandely, vystoupil Mandela na jiné londýnské pódium a vyzval mladou generaci, aby se také zasadila o pomoc ve světě.

V roce 2008, 20 dnů před svými 90. narozeninami, Mandela všem připomněl, že „naše práce ještě zdaleka nekončí“, protože svět stále sužuje spousta chudoby, útisku a nemocí.

„Dnes, po téměř 90 letech života, musím říci, že je čas, aby se toho břemene chopily mladší ruce. Teď je to ve vašich rukou.“

Od té chvíle se rčení „je to ve vašich rukou“ stalo jednotnou výzvou lidem, aby převzali štafetu po Nelsonu Mandelovi a přispěli svým dílem ke zvelebování světa.

„Dnes, po téměř 90 letech života, musím říci, že je čas, aby se toho břemene chopily mladší ruce. Teď je to ve vašich rukou.“

MÉ ROZHOVORY SE MNOU

Nelson Mandela si přál, aby mladší generace přiložila ruku k dílu a pomohla učinit život druhých lepším. Aby bylo tomuto přání vyhověno, byl v den jeho narozenin v roce 2009 vyhlášen Mandelův den. Během několika měsíců vyhlásila Organizace spojených národů 18. červen za Mezinárodní den Nelsona Mandely. Je uznáván po celém světě a organizace i jednotlivci jsou v ten den vyzýváni, aby činili dobré skutky pro ostatní ve svém okolí.

Konaly se zatím tři úspěšné dny Nelsona Mandely a našim dalším posláním je, aby byl „každý den dnem Nelsona Mandely.“

INSTITUT NELSON MANDELA CENTRE OF MEMORY

Nadace Nelsona Mandely byla zřízena jako kancelář Nelsona Mandely, když v roce 1999 odstoupil z funkce prezidenta Jihoafrické republiky.

Původně se nacházela v jeho domě v Johannesburgu, poté se přestěhovala do nové budovy poblíž, která byla oficiálně otevřena 6. května 2003.

Ke konci roku 2004 se její hlavní funkce změnila na Pamětní centrum a centrum dialogu, jehož posláním bylo rozvíjet archív o životě Mandely a době, ve které žil, a propagovat dialog jako nástroj pro dosažení sociální spravedlnosti.

Když Mandela v roce 2004 otvíral Pamětní centrum a centrum dialogu, prohlásil: „Přejeme si, aby se centrum věnovalo oživování vzpomínek a příběhů, které byly násilně potlačeny. Je to volání po spravedlnosti – volání, které musí být určujícím faktorem celého tohoto projektu.“

Když v roce 2010 odešel Nelson Mandela zcela do ústraní, stala se Nadace Nelsona Mandely Pamětním centrem.

MÉ ROZHOVORY SE MNOU

Druhá rozsáhlá kniha, kterou Nelson Mandela po odchodu do penze napsal, se rychle stala mezinárodním bestsellerem.

Kniha Conversations with Myself (Rozmluvy se sebou samým) vydaná v roce 2010 je první literární exkurzí do nitra člověka, který se dosud projevoval hlavně jako veřejný činitel – ukazuje lidskou stránku osvobozeneckého hrdiny.

Knihu vytvořil tým z institutu Nelson Mandela Centre of Memory ve spolupráci s historikem Timem Couzensem a dlouholetým přítelem Mandely, Ahmedem Kathradou. Jedná se kompilaci jeho vlastních, převážně neupravených úvah nalezených v jeho archivu, převzatých z dopisů, deníků, zápisníků a rozhovorů.

Krátce před celosvětovým vydáním této knihy mu Kathrada a jeho nejmladší dcera, Zindzi Mandelová, v předstihu věnovali jeden výtisk. Institutu Nelson Mandela Centre of Memory se podařilo tento moment zachytit na kameru.

Nelson Mandela sleduje, jak šéf komunistické strany Jihoafrické republiky Blade Nzimande zvedá košili, aby kubánskému prezidentovi Fidelu Castrovi ukázal, že má na sobě tričko, na kterém je na obrázku on s Nelsonem Mandelou – 2. září 2001.

Nelson Mandela se šéfem komunistické strany Jihoafrické republiky Bladem Nzimandem, který si zvedá košili a ukazuje tričko kubánskému prezidentovi Fidelu Castrovi.
BURUNDI: Po smrti Mwalimua Julia Nyerereho v roce 1999 souhlasil Nelson Mandela, že převezme jeho roli coby zprostředkovatele mírové mise v Burundi.

Bývalý prezident Tanzanie si získal dostatečnou důvěru všech zúčastněných stran v burundském konfliktu, a proto byl OSN pověřen jako zprostředkovatel. Tuto roli vykonával od roku 1996. Nelson Mandela byl pro účastníky konfliktu taktéž přijatelný.

Navázal na Nyerereův model dialogu a rozvinul ho. Výsledkem jeho intervence byl podpis mírové dohody v tanzanském městě Arusha (Dohoda o míru a usmíření pro Burundi) 28. srpna 2000. Když tuto roli v říjnu 2001 převzal prezident Jacob Zuma, Mandela stále zůstával v roli poradce.

Když se v březnu 2001 tři africké vlády dohodly na vyslání mírových jednotek do Burundi, napsal pan Mandela generálnímu tajemníkovi OSN Kofimu Annanovi a vyjádřil se v tom smyslu, že ačkoliv se k uhrazení nákladů zavázala Belgie, byl by vděčný, kdyby OSN pokryla všechny případné schodky.

Napsal, že navzdory pokrokům u jednacího stolu zabíjení pokračuje. „Sjednali jsme vyslání jednotek [z Jihoafrické republiky, Ghany a Nigérie] do Burundi, abychom učinili přítrž vraždění nevinných civilistů.“

Nelson Mandela možná je ... bývalý prezident a vytrvalý a neoblomný stratég, ale je známý také svým smyslem pro humor.

ŽIVELNÝ TANEC: humorný dopis tehdejšímu generálnímu tajemníkovi Afrického národního kongresu, Kgalemovi Motlanthemu (2002)

Je bojovníkem za svobodu, politickým vězněm, laureátem Nobelovy ceny, bývalým prezidentem a coby vyjednavač je neústupný jako skála. Avšak Nelson Mandela je znám také svým smyslem pro humor.

Když byl v roce 2002 na své pravidelné dovolené, rozhodl se napsat jednomu příteli žertovný dopis. Tím přítelem byl bývalý politický vězeň a toho času generální tajemník Afrického národního kongresu Kgalema Motlanthe.

Mandela v dopise uvedl, že když v televizi sledoval oslavu 90. výročí založení Afrického národního kongresu, viděl „dvě proslulá velká zvířata“ z ústředí strany, jak „bujaře tančí obklopeni davem“.

„Jsem si jist, že všichni, kdo viděli jejich mrštné pohyby, museli být ohromeni. Stejně jako většina lidí totiž očekávali, že budou tančit těžkopádně, jak se sluší na důstojné a dobře vychované občany.“

Sám Mandela je proslulý tím, že si na shromážděních po celém světě s chutí zatančí na pódiu.

Autoři: Příběh

Photographer — Ardon Bar-Hama
Photographer — Matthew Willman
Photographer — Debbie Yazbek
Photographer — Benny Gool
Animation — Umlando WeZithombe
Research & Curation — Nelson Mandela Centre of Memory Staff

Autoři: všechna média
Vybraný příběh může být dílem nezávislé třetí strany a nemusí vždy odrážet názory níže uvedených institucí, které obsah dodaly.
Přeložit pomocí Googlu
Domů
Prozkoumat
V okolí
Profil