1918 – 1941

Nelson Mandela: Dětství a mládí

Nelson Mandela Centre of Memory

“...ve stepi jsme všichni pracovali a hráli si společně. Díky tomu jsem již jako malý poznal, co to je kolektivní úsilí.”

Od svého narození v roce 1918 až do roku 1941 žil Nelson Mandela na venkově v provincii Eastern Cape. Byl synem náčelníka (tradičního vůdce) kmene Thembu a v mládí na něj měly vliv zejména zvyky tohoto kmene a vzdělání, jehož se mu dostalo na křesťanských misionářských školách. Mezi lety 1939 a 1941 studoval na univerzitě Fort Hare, což byl vysokoškolský ústav pro černé Jihoafričany (a černé studenty z dalších afrických zemí), kde se poprvé setkal s politikou afrického nacionalismu. V roce 1941 opustil Eastern Cape a odešel do Johannesburgu, kde ho čekalo přímější setkání s realitou státního rasismu a kde později nalezl politický domov v Africkém národním kongresu.

Toto jsou nejstarší položky v archivu institutu Nelson Mandela Centre of Memory.

Po celý svůj dospělý život si Mandela horlivě pořizoval záznamy a pečlivě je schraňoval. Jak jinak si lze vysvětlit jeho sbírku členských karet metodistické církve zaznamenávající jeho každoroční členství mezi lety 1929 a 1934.

KARTY PŘÍSLUŠNÍKŮ METODISTICKÉ CÍRKVE

Malé žluté kartičky jsou psány v jazyce jeho domoviny zvaném isiXhosa. Uvádějí datum a skutečnost, že jsou určeny členům nedělní školy, což je fórum pro dětské členy kongregace metodistické církve. Na kartičkách jsou otištěny verše z Bible.

Návštěvy nedělní školy musely na Mandelu v dětství udělat dojem, protože když poprvé studoval na univerzitě ve Fort Hare, stal se také učitelem nedělní školy.

V dopise nejstarší dceři, Maki Mandela, napsaném na ostrově Robben 27. března 1977 napsal:

„Jak víte, byl jsem pokřtěn v metodistické církvi a vzděláván na wesleyánských školách – v Clarkebury, Healdtownu a Fort Hare. Přebýval jsem na koleji Wesley House. Na Fort Hare jsem se dokonce stal učitelem v nedělní škole.“

Fotografie, která je považována za nejstarší známou fotografii Nelsona Mandely, je uložena v Pamětním centru Nelsona Mandely a je to třídní fotografie ze školy ve Wesley v Healdtownu, kterou navštěvoval v letech 1937 a 1938.

FOTOGRAFIE Z RANÉHO OBDOBÍ

Uprostřed fotografie sedí vedoucí dívčí koleje Myrtle Workmanová a reverend Arthur Wellington, tehdejší ředitel školy Healdtown. Ve vzpomínkách na Healdtown Mandela často poukazoval na povahu reverenda Wellingtona, který prohlašoval, že je potomkem vévody z Wellingtonu. Při vyprávění o svých školních letech Mandela často propukal v smích.

Napravo od reverenda Wellingtona sedí reverend S.M. Mokitimi (mimo jiné vedoucí chlapecké koleje), po jehož pravici sedí žákyně Jane Metholová. Za reverendem Mokitimim stojí žák Gilbert Nzimeni.

O reverendu S.M. Mokitimim Mandela napsal: „Reverend Mokitimi nám imponoval z jiného důvodu – dokázal se postavit reverendu Wellingtonovi.“ Uvedl, že díky tomu si uvědomil, že „černí se nemusí automaticky podřizovat bílým, i když mají vysoké postavení“.

„... od rodičů jsem se odpoutal dost brzy a různě jsem se potuloval, hrál si a jedl s jinými chlapci. Popravdě si nevzpomínám, že bych byl někdy sám doma.“

DĚTSTVÍ NA VENKOVĚ: V dopise svazijskému senátorovi Douglasu Lukheleovi z 1. srpna 1970 píše o svém dětství na venkově.

Když si Nelson Mandela 13. června 1964 začal odpykávat doživotní trest na ostrově Robben, směl napsat a obdržet jeden dopis o 500 slovech jednou za šest měsíců. Dopisy byly vzácná věc. Byl to způsob, jak komunikovat s vnějším světem a dozvědět se vůbec něco o své rodině.

Také to byla cesta, jak vzpomínat na svůj život, jaký byl až doposud, a zaznamenat své myšlenky. Svého druhu meditace. Člověk nikdy neví, zda se dopis bezpečně dostane k určenému příjemci.

TRADICE A MODERNOST

Nelson Mandela často mluvil i psal o svém dětství a zázemí – o tom, jak poslouchal dospělé, když řešili nějaké problémy, nebo o dvou světech, ve kterých žil.

Z archívních materiálů je vidět, že si byl Mandela velmi dobře vědom napětí mezi tradicí a modernou, a také je zde vidět jeho přístup – i když čerpal z venkovského zázemí, stal se z něj moderní muž.

Také se hanlivě vyjadřoval na adresu všech, kteří své kulturní kořeny využívali k ponižování ostatních. Vždy tvrdil, že je třeba respektovat tradici, ale nesmíme dovolit, aby určovala náš přístup k ostatním.

UKRYTÁ ZBRAŇ

Když Nelson Mandela v roce 1941 spolu se svým bratrancem Justicem utekli z domova v Great Place, aby se vyhnuli dohodnutým sňatkům, skončili v Johannesburgu v dole Crown Mines. U brány Mandela požádal muže jménem Bikitsha, kterého znal z domova, aby mu vzal kufr.

Když jej prohledávali bezpečnostní pracovníci dolu, našli v kufru mezi oblečením zabalený nabitý revolver, který tam Mandelovi přibalil jeho otec.

Zhruba o 30 až 40 let později procházel jihoafrický historik profesor Charles van Onselen knihy z druhé ruky v johannesburském knihkupectví a hledal „středolevá“ díla. Narazil tu na výtisk knihy Eddieho Rouxe nazvané Trest delší než provaz: Zápas černého muže o svobodu v Jižní Africe (Time Longer Than Rope: The Black Man’s Struggle for Freedom in South Africa). V Jižní Africe byla kniha v té době zakázaná. Profesor Van Onselen si ji koupil a odnesl domů.

K jeho překvapení z ní vypadla fotografie dvou mladých mužů, z nichž jednoho ihned poznal. Byl to vězeň z ostrova Robben, Nelson Mandela.

Pan Mandela pak potvrdil, že ten druhý člověk na obrázku je muž jménem Bikitsha z Mandelovy příhody se schovanou zbraní.

UNIVERZITA

Nelson Mandela začal v roce 1939 studovat na univerzitě, konkrétně na Fort Hare. V roce 1942 tu promoval a získal titul bakaláře.

V Johannesburgu se přihlásil na univerzitu Witwatersrand a poté, když byl v roce 1962 uvězněn, začal studovat v externím programu Londýnské univerzity. Když v nepřítomnosti absolvoval s titulem bakaláře práva, psal se teprve rok 1989 a do propuštění z vězení zbývaly ještě měsíce.

Nejvíce se mu však do paměti vryla doba strávená na Fort Hare. Byl mladým mužem z venkova, který dostal možnost studovat na škole, jež byla tehdy nejprestižnější vzdělávací institucí pro černochy v Jižní Africe.

Věděl, že studium na této škole mu pomůže k úspěchu, navzdory diskriminaci a strastem, které provází život černocha v zemi posedlé rasou. Jak píše ve svém původním autobiografickém rukopisu, se zklamáním zjistil, že to, co se naučil, nijak přímo nesouviselo se situací v Jižní Africe.

ODCHOD Z DOMOVA

Možná nejvíce rozhodujícím okamžikem byl v životě Nelsona Mandely den, kdy zemřel jeho otec, Gadla Henry Mphakanyiswa. Znamenalo to, že Nelson bude odtržen od své milované matky a přestěhuje se k regentovi, který jej pojal za vlastního syna.

Život v královské rezidenci, v paláci Great Place v Mqhekezweni, kde bydlel Jongintaba Dalindyebo a jeho syn Justice, s sebou nesl množství privilegií a příležitostí. Znamenalo to, že Nelson bude vzděláván na těch nejlepších školách a půjde na univerzitu. Také to znamenalo, že bude moci sedět vedle regenta a sledovat ho, jak se setkává s lidmi z komunity a naslouchá jejich problémům, než předloží svůj názor.

Tyto zážitky měly velký vliv na to, jaký člověk se z Nelsona Mandely stal. Po smrti svého otce zveřejnil dosud nevydané autobiografické rukopisy.

V 16 letech Nelson Mandela absolvoval tradiční rituál kmene Xhosa, v němž se z chlapců stávají muži. Spolu s ostatními 25 mladíky se na břehu řeky blízko svého rodiště zúčastnil tzv. iniciační školy.

Součástí iniciace byl odchod z domova a život v buši s ostatními chlapci. Nakonec dostali rady, jak být opravdovým mužem, a tento přechod byl završen obřízkou.

Když byl Mandela prezidentem, ale i poté, rád svým zahraničním návštěvníkům z řad mužů svoji obřízku velmi podrobně popisoval.

Podobně ji popsal také v dosud nepublikovaném autobiografickém rukopisu, který napsal v 70. letech na ostrově Robben.

Nelson Rolihlahla byl vychováván jako král. Po smrti otce Nkosi (Vůdce) Mphakanyiswa Mandely, který působil jako poradce krále Thembu, byl syn poslán do královského paláce neboli Great Place v Mqhekezweni. Tam o něj pečoval a vychovával ho Jongintaba Dalindyebo, regent krále Sabata, který byl v té době ještě dítě. Pod tímto starostlivým dohledem měl mladý Mandela zajištěno výjimečné dospívání a také se mu dostalo v té době nejlepšího vzdělání. Mohl být u toho, když regent zasedal u soudu a řešil soudní spory; budoucí vůdce se tak učil o dialogu a o tom, jak naslouchat všem stranám sporu dříve, než si člověk udělá vlastní názor. Tyto dovednosti mu pak v nadcházejících letech byly velmi ke prospěchu.

VYCHOVÁN KRÁLEM

Ačkoli se Nelson Mandela narodil ve vesnici Mvezo v provincii Eastern Cape (Východní Kapsko) jako jediný syn otcovy třetí ženy, většinu dětství strávil ve vesnici Qunu a po smrti otce se přestěhoval do městečka Mqhekezweni. Do Qunu se vždy rád vracel a po propuštění z vězení v roce 1990 si zde postavil dům. Když byl na svobodě, bylo pro něj velmi důležité jet do Qunu, protože zde byli pohřbeni jeho rodiče. Jeho matka Nosekeni zemřela jako sedmdesátnice v roce 1968, kdy byl vězněn na ostrově Robben. Jakmile měl možnost, jel navštívit hrob matky i otce Nkosiho (Náčelníka) Mphakanyiswy, který zemřel, když byl ještě chlapec.

VZPOMÍNKA NA QUNU

Nelson Mandela rád vypráví příběh o tom, jak dramaticky jej v mládí ovlivnil básník Mqhayi z kmene Xhosa, když narušil základy polopravd, ve kterých Mandela žil, a ukázal mu, že je možné překročit hranice, které pokládáme za neměnné. Tento příběh vychází z Mqhayiho návštěvy v metodistické internátní škole Healdtown, na kterou byl Mandela poslán, aby si zde dokončil středoškolské vzdělání. Ve svém vyprávění líčí posluchačům, jak na konci 30. let vypadala vzdělávací instituce, které vládl kolonista doktor Arthur Wellington, jehož autoritu si nikdo nedovolil zpochybnit, dokud na scénu nevstoupil Mqhayi, který svým zaujatým posluchačům ukázal, že právě oni jsou nejdůležitější lidé ze všech. Na konci vyprávění Mandela vysvětluje, že pozdější léta jej nicméně naučila, že členit společnost podle kmenů je zpátečnické.

BÁSNÍKOVA NÁVŠTĚVA

Když si však Nelson Mandela rozhněval svého opatrovníka, krále, tím, že se nechal vyloučit z univerzity Fort Hare, bylo rozhodnuto, že se problém vyřeší sňatkem. Mandela a Justice, jeho bratranec a králův syn, byli seznámeni s jednoduchým plánem: král oběma našel manželky. Králův plán přiměl Mandelu k odchodu z venkova; směřoval do rychle se industrializujícího Johannesburgu. Tam se začal zajímat o politiku a vydal se na cestu svého osudu – svrhnutí režimu apartheidu.

DOHODNUTÉ MANŽELSTVÍ
Autoři: Příběh

Photographer — Ardon Bar Hama
Photographer — Matthew Willman
Reasearch & Curation — Nelson Mandela Centre of Memory Staff

Autoři: všechna média
Vybraný příběh může být dílem nezávislé třetí strany a nemusí vždy odrážet názory níže uvedených institucí, které obsah dodaly.
Přeložit pomocí Googlu
Domů
Prozkoumat
V okolí
Profil