With a Passion for Freedom / S chtíčem po svobodě

Václav Havel Library

The Velvet Revolution and the never-ending carnival of early 1990s Czechoslovakia / Sametová revoluce a nastalý karneval začátku devadesátých let v Československu
Pavel Hroch

Pavel Hroch’s photographs capture the revolutionary period springing from November 1989 as well as the era of transformation, the start of the 1990s, when things happened in Czechoslovakia that had previously been impossible and unimaginable, a period of joy and carnivalesque festivity, a period of visions, hopes and a great and perhaps somewhat naïve belief in the future. Twenty-five years later, the photographs hold a mirror up to the manner in which those dreams and visions have been realised and to where we find ourselves today.

Fotografie Pavla Hrocha zachycují převratnou dobu listopadových událostí a nejen jich, období transformace, počátku devadesátých let, kdy se v Československu dělo to, co bylo před tím nemožné a nepředstavitelné, dobu radosti, karnevalového veselí, dobu vizí, přání a velké a možná i trochu naivní víry v budoucnost. Poskytují po dvaceti pěti letech zrcadlo, jakým způsobem se tyto sny a vize podařilo naplnit a kde se právě teď nacházíme.

“The photographs were not taken by a “man of the events”, but are an authentic expression of the interest felt by a beginning photographer, a young man dazzled by the sudden turning point when the crust of the Soviet empire cracked as if under the pressure of natural laws, a student demonstrator quite certainly possessed with a passion for freedom, an anthropological constant unique to homo sapiens living under the most compassionate as well as most insidious regimes.“

---

“Hroch’s personal and “student” photographs of that revolutionary time overflow with emotional force and betray a sharp, unsentimental eye. For those who were there, they breathe fresh life into and help to reinforce important memories; for the new generation, they can serve as a tunnel into history – a gateway to a time so recent that it is still happening even through it is a legendary time, material for textbooks. Joy and hope were the era’s most common mantras, while Hroch delves into the strangest underground pits in order to capture even the moist and frightening shadows dripping into the emerging reality.”

---

“The first few years after the revolution were simply one big party. But there was a lot at stake.It was necessary to prove to the world and to ourselves that we were not some remote Soviet guberniya, but a nation securely anchored in the spirit of Charter 77 and in its recent democratic tradition, capable of immediately ridding itself of party bosses and secret police officers, of leaving the Warsaw Pact or abolishing it outright, of sending off the Soviet army, of identifying and where possible rectifying the crimes of the past, of coming to terms with Stalinism and the executions and concentration camps of the fifties, of transforming capital, again making friends with the Germans and the rest of the world, no longer harassing the Gypsies/Roma, breaking peacefully with the Slovaks (since that’s what they wanted), massively investing in culture and science, showering and smiling every day, letting our agriculture blossom and also our healthcare system, industry and small trades, of fostering social life and local clubs, including musical ensembles, amateur theater and beautification societies, of shrinking the nation’s obesity to a minimum, of learning English, never ever again oppressing women, living environmentally, joining NATO and the European Union, and so on.”

Jáchym Topol, With a Passion for Freedom, 2014

“Snímky nepořizoval tehdejší ‘muž událostí’, naopak jsou autentickým výrazem zájmu fotografického začátečníka, mladíka oslněného náhlým zlomem, kdy krusta sovětského impéria praskla, jakoby pod tlakem přírodních zákonů. Demonstrujícího studenta, docela určitě sužovaného syndromem chtíče po svobodě, antropologickou konstantou vlastní druhu homo sapiens, ať už žije v tom nejpřátelštějším, či nejodpornějším režimu.“

---

”Hrochovo tehdejší veskrze soukromé a „studentské“ focení převratné doby oplývá emotivní silou a ostrým, nesentimentálním pohledem. V očitých svědcích každodennosti Sametové revoluce oživuje a upevňuje záchytné body paměti, pro nové generace může sloužit jako vstupní tunel do historie. Do doby tak nedávné, že se ještě každým okamžikem děje, i když jde o legendární čas, potravu učebnic. Radost a naděje zde byly těmi nejčastějšími mantrami, přičemž Hroch, s oblibou nořící se do nejroztodivnějších podzemních šachet zachycuje i mokvavé, strašidelné stíny kanoucí do právě vznikající skutečnosti.“

---

”Těch prvních pár let po převratu bylo jednoduše karnevalem. Přičemž šlo o hodně.Bylo totiž nutné dokázat světu i sobě, že nejsme jen nějakou tou zapadlou sovětskou gubernií, ale národem bezpečně ukotveným v duchu Charty 77 a dávné demokratické tradici a schopným ihned zbavit se stranických šéfů a estébáků, vypadnout z Varšavské smlouvy nebo ji rovnou zrušit, vyprovodit sovětská vojska, pojmenovat a pokud možno napravit zločiny minulosti, vyrovnat se se stalinismem, popravami a koncentráky 50. letech, provést transformaci kapitálu, spřátelit se zase s Němci a celým světem, netrápit už cikány - Romy, v klidu se rozejít se Slováky (když to tedy chtějí), mohutně ošetřovat a podporovat kulturu a vědu, každodenně se sprchovat a usmívat, přivést k rozkvětu zemědělství, zdravotnictví, průmysl a drobná řemesla, podporovat společenský a spolkový život, včetně hudebních souborů, ochotnického divadla a okrašlovacích spolků, srazit obezitu národa na minimum, naučit se anglicky, neutlačovat už žádné ženy, nikdy, žít ekologicky, vstoupit do NATO a Evropské unie a tak dál.“

Jáchym Topol, S chtíčem po svobodě, 2014

On 27 Oct. 1988, a “gathering celebrating the 70th anniversary of the establishment of Czechoslovakia” took place on Wenceslas Square. Among the sparse crowd of employees of various state companies who had been ordered to attend, the trained eye could sense the uncommonly large number of state security officers in “inconspicuous” street clothing.

27. 10. 1988 se uskutečnilo „slavnostní shromáždění k 70. výročí vzniku Československa“ na Václavském náměstí. V prořídlém davu zaměstnanců, kteří na tuto akci byli nakomandováni z různých státních podniků, zkušené oko tušilo nebývalé množství příslušníků státní bezpečnosti v „nenápadném“ civilu.

Also attending the Velvet Revolution with their children and baby carriages were the members of Prague Mothers, an organization founded in May 1989 by a group of women dissatisfied, among other things, with the city’s awful smog. They also demanded the closure of the cable car on Sněžka Mountain..

Sametové revoluce se s kočárky a svými ratolestmi zúčastnily také Pražské matky. Toto sdružení založila v květnu 1989 skupina maminek nespokojených kromě jiného s děsivým pražským smogem a žádajících zrušení lanovky na Sněžku.

During the November revolution, a student delegation met at the riot police headquarters at Jarov with the commanders of the police crackdown on Národní třída. As they looked over a diagram of the incident, the officers tried to sound remorseful, uttering sentences such as “We didn’t mean for it to be like that” and “We have kids your age, too.”

V listopadových dnech se delegace studentů setkala v sídle Pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti na Jarově s některými veliteli zásahu na Národní třídě. Nad plánkem zásahu se důstojníci tvářili zkroušeně a pronášeli věty „My to tak nemysleli.“ a „My taky máme doma děti ve vašem věku“.

On 21 November 1989, Václav Havel is preparing to give his first speech to demonstrators on Wenceslas Square from the balcony of the Melantrich building (in the foreground is Václav Malý, today an Auxiliary Bishop at the Archdiocese of Prague).

Václav Havel se chystá 21. listopadu '89 poprvé promluvit z balkonu Melantrichu k demonstrantům na Václavském náměstí (v popředí dnešní pomocný biskup pražský Václav Malý).

A general strike was held on 27 November 1989.

Generální stávka se uskutečnila 27. 11. 1989.

During November 1989, sculptor Olbram Zoubek symbolically donated Jan Palach’s death mask to the students of Charles University’s Faculty of Arts. Zoubek had made the mask secretly in 1968, and had kept one copy hidden in his basement throughout the post-1968 period of “Normalization”.

V listopadu 1989 daroval sochař Olbram Zoubek symbolicky kopii posmrtné masky Jana Palacha studentům filosofické fakulty University Karlovy. Posmrtnou masku v roce 1968 tajně sejmul a jednu z kopií po celou normalizaci skrýval ve sklepě.

On 25 November 1989, a mass was held at St. Vitus Cathedral in honor of the canonization of St. Agnes of Bohemia. The mass was celebrated by Cardinal Tomášek.

25. 11. 1989 se uskutečnila ve Svatovítské katedrále mše na počest kanonizace sv. Anežky Přemyslovny. Mši celebroval kardinál Tomášek.

In May 1991, the legendary American alternative theater ensemble Bread and Puppet Theater performed Columbus: A New World Order at the Realistic Theatre (today the Švanda Theatre) and in the surrounding public space.

V květnu 1991 vystoupila v Realistickém divadle (dnes Švandovo divadlo) a přilehlém okolí legenda americké divadelní alternativy Bread and Puppet Theater s představením Columbus/Nový řád světa.

On 20 January 1990 Frank Zappa arrived at Ruzyně Airport (today Václav Havel Airport). He was met at the airport by several hundred fans, and was very surprised that a country about which he knew next to nothing was home to such a large fan club. When asked what impressions he took home from his meeting with the legendary figures of the Czech underground, he answered that it was very nice, but that he didn’t understand why those nice people drink so much.

20. 1. 1990 dorazil na Ruzyňské letiště (dnes Letiště Václava Havla) Frank Zappa. Na letišti ho vítalo několik stovek fanoušků. Zappa byl velice překvapen, že v zemi, o které on sám neměl téměř žádné ponětí, má tak početný fanklub. Na dotaz, jaké dojmy si odnesl ze setkání s veličinami českého undergroundu, odpověděl, že to bylo velice hezké, jenom nerozumí tomu, proč ti sympatičtí lidé tak strašně pijou.

On the morning of Friday, 11 January 1991, uniformed and plainclothes police officers took over the ‘House of the Wild Man’ on Sněmovní Street in the Lesser Town. The building, which is owned by the Federal Ministry of the Interior, was being used by the Society for the Development of Culture and Society / Linhart Foundation, despite the fact that the organization’s temporary lease had expired. The relatively tense situation ended the same evening with an agreement that the building would be cleared by 14 January 1991. Thus ended the attempt to acquire the building for the alternative Czech cultural and art scene; thus ended an attempt at creating a genius loci befitting Hašek and Kafka.

V pátek 11. ledna 1991 dopoledne obsadili uniformovaní a neuniformovaní policisté Dům u divého muže ve Sněmovní ulici na Malé straně. Dům v majetku Federálního ministerstva vnitra v té době – už po vypršení lhůty dočasného pronájmu – užívala Společnost pro rozvoj kulturně společenského života, Linhartova nadace. Poměrně napjatou situaci ukončila týž den večer dohoda o vyklizení domu 14. ledna 1991. Skončil tak pokus získat objekt pro alternativní českou kulturní a uměleckou scénu, skončil okořeněný haškovsko-kafkovským geniem loci.

President Václav Havel’s amnesty released 23,000 inmates from Czechoslovakia’s prisons. Many of them quickly returned to the world in which they had spent most of their lives.

Na základě amnestie prezidenta Václava Havla opustilo československé věznice 23 000 odsouzených. Mnozí z nich se do světa, v němž strávili většinu svého života, opět záhy navrátili.

In October 1990, the 6,000m2 underground spaces beneath the former Stalin monument hosted the “Totalitní Zóna” festival, which was attended by 200 artists from 17 countries. The labyrinthine spaces, which were empty except for a few fragments of the Stalin statue, had been fitted with a bar and a stage for theater performances, and all manner of materials had been assembled for making works of art.

V říjnu 1990 se v podzemních prostorách o rozloze 6000 čtverečních metrů pod bývalým Stalinovým pomníkem uskutečnil festival Totalitní zóna. Zúčastnilo se ho 200 umělců ze 17 zemí. Ve spletitých podzemních prostorách, které byly až na zbytky Stalinovy sochy prázdné, bylo instalováno jeviště pro divadelní představení, bar a bylo sem shromážděno množství nejrůznějšího materiálu, který byl použit k volné umělecké tvorbě.

On December 1990, Boris Hybner opened Studio Gag, a “modern popular theater”. There were even clowns and naked women.

V prosinci 1990 zahajuje svou činnost „moderní bulvární divadlo“ Studio Gag Borise Hybnera. Nechybí klauni ani nahé ženy.

On 8 December 1995, at a questionable-looking garage near the Vltava River, an auction was held in order to sell off Husák’s former government fleet. For sale were one-of-a-kind ZILs and Chaikas.

8. 12. 1995 se v obskurních garážích poblíž Vltavy konala aukce vozů bývalé Husákovy vládní flotily. Dražily se unikátní vozy značky ZIL a Čajka.

In the spring of 1995, a hermit settled into one of the caves on Petřín hill. He spoke German and when journalists asked him what had brought him here, he declared that he had to meet with the country’s new ruler, Václav Havel, in order to initiate him into the art of ruling.

Na jaře roku 1995 se v jedné z petřínských jeskyní usídlil poustevník. Mluvil německy a na dotaz novinářů, co ho sem přivedlo, prohlásil, že se musí setkat s novým českým panovníkem Václavem Havlem, aby ho zasvětil do umění správného vladaření.

In the early 1990s, various evangelical and pentecostal churches, primarily from the United States, started appearing in Czechoslovakia.

Na samém počátku 90. let se do tehdejšího Československa vypravilo množství evangelikálních a letničních církví, především z USA.

Texts and quotes from Pavel Hroch and Jáchym Topol from the book Lust for Freedom, issued on the occasion of the 25th anniversary of the Velvet Revolution by the Kant publishing house, have been used.

Použity byly texty a citace Pavla Hrocha a Jáchyma Topola z knihy Chtíč po svobodě, která právě vychází u příležitosti 25. výročí sametové revoluce v nakladatelství Kant.

Autoři: Příběh

Organized by / Organizátor — Václav Havel Library
Photographer / Autor fotografií — Pavel Hroch
Pavel Hroch (1967) — is a photographer and translator from Russian and Spanish. He has been photographing society and its transformation for a long time, not just in Bohemia but also in Romania's Banat region and in Cuba.
Pavel Hroch (1967) — je fotograf a překladatel z ruštiny a španělštiny. Dlouhodobě fotografuje společnost a její proměny, ať již v Čechách, nebo například v rumunském Banátu nebo na Kubě.
Curator / Kurátorka — Marianna Placáková

Autoři: všechna média
Vybraný příběh může být dílem nezávislé třetí strany a nemusí vždy odrážet názory níže uvedených institucí, které obsah dodaly.
Přeložit pomocí Googlu
Domů
Prozkoumat
V okolí
Profil