Úzkost

Umělecký odkaz sochaře Otto Gutfreunda lze považovat za jeden z nejvýznamnějších českých vkladů do světového kulturního dědictví. Byl jedním z prvních, kteří aplikovali formální a myšlenkové kubistické postupy v sochařské tvorbě. S kubismem se seznámil již v době svých studií v ateliéru Émila Antoina Bourdella na Académie de la Grande Chaumiére v Paříži (1909–1910). Jeho umělecký rukopis je velkorysou syntézou širšího studijního záběru, který byl zaměřen vedle domácí tradice (František Bílek, Jan Štursa) a soudobé francouzské tvorby (od Augusta Rodina, Émila Antoina Bourdella až po Pabla Picassa) na německý expresionismus (okruh berlínské Galerie Der Sturm), ale také na české i francouzské gotické sochařské umění. Od setkání s Picassovou Hlavou Fernandy (1909), kterou již v roce jejího vzniku přivezl z Francie do Prahy Vincenc Kramář, se Gutfreund zabýval vztahem plochy a objemu. Tyto úvahy jej vedly přes komornější dílo Při toaletě (1911) až po jeho stěžejní práci, jíž je socha Úzkost. Námět postavy schoulené v úzkostném strachu z prožitého i nepoznaného je jedním z nejčastěji opakovaných témat evropského umění od dekadence až po expresionismus (Edvard Munch, Alfred Kubin, Josef Čapek, Franz Kafka…). Socha Úzkost je klíčovým dílem pro české umění dvacátého století, ale i v celoevropském kontextu tvoří významný milník na cestě od expresionismu ke kubistickému výtvarnému jazyku.