Kristek v průběhu svého života navštívil různá místa světa. Rád putoval krajinou a usiloval poznat a pochopit její podstatu, stejně jako její obyvatele a jejich životní způsob. Jednalo se o cestování, toulání a putování, kteér měly vnitřní význam pro jeho čivot i dílo. Během putování cizí krajinou a kulturou je totiž možné oprostit se od všeho, co o světě dopředu víme nebo tušíme. Kristek se tak navracel k prototypu člověka, který kráčel krajinou, měl možnost zastavit se, zamyslet se a zanechat v ní vlastní stopu a otisk. Kristek svoji uměleckou stopu v krajině zanechal u mořského pobřeží v Kantabrii. Jedná se o asambláž Kristův ostnatý drát (1983), jejíž kovové tělo je žalostným reliktem současného zmechanizovaného, dehumanizovaného, zracionalizovaného světa. Barbora Půtová, Univerzita Karlova