Jméno Andy Warhola, výtvarníka slovenského původu, bývá často zmiňováno jako synonymum uměleckého hnutí pop artu. Mezi Warholovými díly najdeme opakující se řady vyobrazení spotřebních produktů (plechovky od Campbellovy polévky, láhve od Coca Coly), ale rovněž politických osobností či hvězd pop kultury (Marilyn Monroe, Elvis Presley). Sem také zapadá jeho krabice od pracího prášku Brillo, kterou umělecký kritik Artur Danto označil jako jeden z příkladů konce západního umění. S Warholovým dílem se ale pojí i vtipné historky. Například v roce 1963, při převozu exponátů na výstavu do zahraniční, byly krabice Brillo odmítnuty celníkem jako umělecká díla. Naopak, byla klasifikována jako obchodní artikl podléhající speciálnímu celnímu poplatku. Nejen Warholovo dílo, ale i on sám byl kontroverzním umělcem, který rozvířil otázku „Co ještě je umění?“, protože mnoho z jeho děl vznikalo kolektivně v umělecké dílně, kde se kdokoli mohl stát umělcem a kde mohl mít každý nárok „na svých 15 minut slávy.“