Smrt sv. Irie

K namalování slavného obrazu inspirovala Václava Brožíka „baladická báseň“, kterou si během cesty vlakem přečetl na stránce Rodinné kroniky. Vzápětí po příjezdu do Mnichova vzniklo monumentální plátno zobrazující vrchol životního příběhu mladé světice. Svatá Iria (Irena) z portugalského Tomaru byla podle legendy zbožná dívka, která svůj život zaslíbila Bohu. Domov opouštěla jen tehdy, když se chtěla zúčastnit mše v chrámu sv. Petra. Právě tam ji zahlédl mladík jménem Britald, který se do ní zamiloval a nabídl jí sňatek. Iria však odmítla s tím, že složila slib čistoty a je rozhodnuta stát se jeptiškou. V tu dobu jistý mnich Remigius, jehož návrhy dívka rovněž nechtěla vyslyšet, rozšířil pomluvu o jejím těhotenství. Rozhořčený Britald se ihned rozhodl jednat – najal vojáka, který Irii vracející se z kostela probodl mečem a hodil do řeky. Tam její tělo našli benediktinští mniši. Příběh zaujal Brožíka natolik, že jej malířsky ztvárnil hned dvakrát – v roce 1873 a 1876. Obě verze obrazu zachycují tragický vrchol legendy, kdy vrah po hrůzném činu pozvedá bezvládné dívčino tělo, aby je vrhl do řeky Nabão.