Velikonoce

Kresba Velikonoce patří k významným ikonám českého symbolismu 90. let 19. století. Právě touto prací na sebe upozornil Jan Preisler jako na výrazný talent nastupující nové umělecké generace. Uhlem kreslený triptych autor vytvořil v roce 1895 a tímto prvním autonomním dílem se také představil veřejnosti. Získal za něj prestižní Goldsteinovu cenu v soutěži o nejlepší kresbu pro ilustrovaný týdeník Světozor a časopis ji otiskl 10. dubna 1896 jako velkou reprezentativní reprodukci s komentářem. O rok později byla také kresba vystavena na výstavě Krasoumné jednoty a kritikou oceňována pro svou formální dokonalost i hloubku citového prožitku. Preisler byl díky této práci objeven jako „nový silný talent český“. V oblíbené formě triptychu pojatého autorem jako parafráze oltářního obrazu zpracoval Preisler téma mystického zážitku mladého jinocha – pasáčka, jeho vizi naznačující duchovní a psychické probuzení, spojené s nově probouzející se přírodou, nástupem nového přírodního cyklu a evokovaného zřejmým sluchovým zážitkem rozezněných velikonočních zvonů a vizuálními představami. Umělecký výraz díla je nevšední, vymyká se popisnosti či literárnosti. Symbolika Velikonoc, Kristovo ukřižování, spojované s duchovní transformací člověka, je u Preislera vyjádřena horoucím prožitkem světské postavy umístěné ve střední části triptychu. Živá symbolistní atmosféra kresby navazuje na prerafaelitské tendence v umění, které mají u Preislera své jedinečné vyjádření.