Jiří Surůvka je považován za klíčovou osobnost ostravské kulturní scény. Po roce 1989, především po veřejném vystoupení na Salónu nezávislých na ostravské Černé louce bylo jasné, že specifické a existenciálně hodně vyhraněné prostředí postindustriální Ostravy nelze z pohledu porevolučního vývoje českého výtvarného umění pominout. Současně se Surůvkou se zviditelňují i další ostravští bardi. Šťastné je především spojení s performerem a konceptuálním umělcem Petrem Lysáčkem (*1961), s nímž zakládá vlastní performanční skupinu Předkapela Lozinski, sociálně – kritický kabaret. V návaznosti na dadaistické férie v něm Surůvka vystupuje v sebeironické a agresivní póze jako nesmiřitelný kritik umění i morálky. V díle Jiřího Surůvky se stýká několik výtvarných žánrů. Vedle malby, počítačově manipulované fotografie a grafiky se věnuje i instalacím a performanci. Svými komplexními aktivitami se pouští do polemiky se soudobou společností, s jejím cynismem a povrchností. Provokativními obrazy i veřejnými vystoupeními s kabaretem, ironicky a s dadaistickou lehkostí parafrázuje a banalizuje mocenské představitele militarismu, politiky, umění. Jeho kritika se nevyhýbá ani ikonám pop kultury či sexu. Kompozice Gilbert & George z roku 1999 spadá do širšího a neuzavřeného cyklu počítačových manipulací, v nichž změnou kontextu a použitím výmluvného detailu ničí zažitý obraz zpodobených aktérů. Dvojici umělců, důležitých celebrit světového uměleckého provozu a bojovníků za práva sexuálních menšin, představuje v roli směšných pokrytců se zvířecími hlavami na vyhublých tělech anonymních obětí holokaustu. Zesměšňuje zbytečnost některých výtvarných projevů a staví je do ostrého kontrastu se závažnými otázkami z nedávné, především totalitní minulosti obou konců Evropy. Některé další obrazy spadající do zmíněného autorova ironického konceptu úspěšně reprezentovaly českou republiku na 49. bienále výtvarného umění v Benátkách v roce 2001.