Linie č. 56 (Humberto)

Linie (tímto jednoduchým způsobem pojmenovával autor své obrazy od roku 1974) zaujímají v Sýkorově dosavadním díle důležité místo mimo jiné svojí výraznou a dynamickou barevností. První obrazy s námětem linií autor namaloval v roce 1973. Tím se zároveň uzavřela předchozí, neméně vzrušující etapa jeho práce – desetileté období struktur. Už v roce 1964 Zdeněk Sýkora patrně jako jeden z prvních malířů v dějinách výtvarného umění využil počítač jako pomocný nástroj při kompozičním řešení obrazu. Program na určování pozic jednotlivých elementů ve struktuře vytvořil ve spolupráci s matematikem Jaroslavem Blažkem. Struktury podléhaly přísným a předem stanoveným pravidlům, počítač se řídil těmito pravidly a řešil zadání. Naproti tomu „žížaly“ – jak autor své liniové obrazy někdy nazýval – jsou založeny na uplatnění náhodnosti v systému, který si autor vytvořil a na jehož rozvíjení s ním od roku 1985 spolupracovala jeho manželka Lenka. Počítač dodával pouze řady náhodných čísel pro všechny parametry obrazu, např. pro šířky, barvy, délky linií. Každý obraz tedy nejprve existoval jako číselná partitura, tu potom autor převáděl klasickým způsobem malbou na plátno, jako by hrál skladbu podle not. A proč dal malíř obrazu Linie č. 56 ještě jeden název? Jeho samotného prý překvapilo, jak „bláznivý“, cirkus připomínající obraz vznikl. Plátno tak předčilo jeho očekávání ve všech směrech, dokonce si na zvláštní kombinace barev musel sám zvykat, takže se Humberto na rok ocitl „v nemilosti“. Nakonec se ale stal výrazným reprezentantem Sýkorova díla.