Petr Chelčický

Petr Chelčický patřil k významným náboženským myslitelům 15. století. Žil ve vsi Chelčice u Vodňan a stál mimo hlavní husitské proudy. Znal se osobně s vůdčími postavami husitského hnutí, zejména s Janem Husem, a jeho náboženské zásady také počítaly se základní rovností všech křesťanů. Podle Chelčického musí lidé v podmínkách světského soužití snášet zlo ve prospěch posmrtného života. Tím se odlišoval od husitů, kteří svoji i Boží pravdu obhajovali zbraněmi.

Obraz představuje událost z podzimu roku 1420, kdy se vítězná husitská vojska vracela od Prahy do jižních Čech. V té době mocný feudál Oldřich z Rožmberka, od své porážky u Tábora nesmiřitelný nepřítel husitů, přepadl se svými žoldnéři město Vodňany. Příznivce reformního hnutí vyvraždil či vyhnal, pobořil hradby města a ustanovil protihusitskou konšelskou správu. Zpráva o tomto činu se rychle donesla husitskému vojsku, které z ležení u Písku vtrhlo do Vodňan, aby potrestalo spáchanou křivdu.

V pozadí stoupá kouř z vydrancovaného a hořícího města. Obyvatelé prchají k rybníku blízko vsi Chelčice, na jeho břeh pokládají své mrtvé a raněné. Beznaděj, strach a úzkost lze vyčíst z mnohých tváří – vlevo pláče děvčátko, které z celé domácnosti zachránilo jen nádobí v košíku a ptáčka v kleci, vedle mladá žena běduje nad smrtí svých drahých. Ale pohled na zpustošený domov vzbuzuje v srdcích obyvatel i jiné pocity. Touha po pomstě přehlušuje vše ostatní. V tuto chvíli mezi ně přichází Petr Chelčický se svojí velkou vírou v moc lásky, snášenlivosti a odpuštění. Zadržuje hrozící pěst muže a říká mu: „Ne, nesmíš oplácet zlo zlem, neboť to se pak násobí a konce mu není. Nechte zlo, ať samo sebou zanikne.“

Petr Chelčický ve svých traktátech odsuzuje vše, co odporuje křesťanské lásce, víře a naději, odsuzuje násilí v jakékoli podobě. Dožil se ještě konkrétního naplnění svých ideálů, když v roce 1457 bratr Jan Řehoř založil v Kunvaldu podle jeho učení Jednotu bratrskou.