Zrušení nevolnictví na Rusi

Zaostalé carské Rusko se zemím západní Evropy začalo politicky a hospodářsky přibližovat až v 19. století. Vládu oslabila porážka v Krymské válce (1853–1856) a selské bouře, takže nakonec byla nucena určité reformy provést. Selská reforma položila základ průmyslového rozvoje země. Bez svobodné práce by nebyl možný další pokrok a nevolnictví, ve kterém žilo 47 milionů obyvatel, se již nedalo udržet.

Dne 19. února 1861, v šestém roce vlády cara Alexandra II., byl přijat carský příkaz rušící nevolnictví.
Obraz zachycuje studené březnové dopoledne na Rudém náměstí v Moskvě před chrámem Vasila Blaženého. V pozadí po stranách se tyčí kremelské věže. Vpravo od chrámu – postaveného
v 16. století prvním ruským carem Ivanem Hrozným, je kulatá tribuna, z níž byl 5. března 1861 carský příkaz rušící nevolnictví vyhlášen. Po vyhlášení z ní odcházejí oficiální osobnosti. Na náměstí zůstává vesnický a městský lid, a jak je zřejmé z výrazu tváří, získanou svobodu chápe každý pro svém. Někteří se radují nad novými možnostmi, jiní nevědí, co si počít.

Nad věžemi chrámu Vasila Blaženého se hustou mlhou pozvolna prodírají první paprsky slunce symbolizující úsvit a svobodu. Alfons Mucha tento obraz maloval v letech 1914–1915, po návratu ze své studijní cesty do Ruska, kterou podnikl v roce 1913. Svůj původní záměr – namalovat Zrušení nevolnictví na Rusi jako slavnou historickou událost, změnil, neboť poznal útlak prostých ruských lidí a jejich skutečnou životní úroveň.