Korunovace cara srbského Štěpána Dušana na cara východořímského

U srbských kmenů trvalo dlouho, než se je podařilo sjednotit. Sídlily v údolích oddělených od sebe vysokými horami a teprve koncem 12. století se vymanily z byzantské nadvlády. Největší část srbských kmenů v povodí Driny a na Černé Hoře spojil Štěpán Nemanja do státu, který ve 13. a 14. století upevnil své postavení. Štěpán IV. Dušan přidal k Srbsku jižní Makedonii, Albánii, Thesálii, okolí Bělehradu a další místa. Vytvořil tak velkou říši, která se rozprostírala od Dunaje ke Korintskému zálivu. Roku 1349 vydal Zákoník, jímž byla kodifikována práva srbských feudálů, zatímco poddaní byli znevolněni a i svobodným rolníkům ubylo práv.

Roku 1346 o Velikonocích se dal Štěpán IV. Dušan ve Skopji korunovat carem Srbů a Romájů (Řeků). Obraz představuje okamžiky bezprostředně po korunovaci. Průvod zahajují velmoži nesoucí carovu přilbu, štít a meč, a kancléř se státní pečetí. Car oděný v honosném korunovačním rouchu má v rukou znak své moci – žezlo. Dívky s ratolestmi sypou jemu i carevně na cestu květy. Následuje Štěpán V. Uroš, carův syn, kterému byl v tento den udělen titul krále všech srbských a přímořských území. Za ním jde srbský patriarcha a průvod zakončují kněží, vyslanci všech významných dvorů Evropy a šlechta. Na vyvýšených pódiích jej vítají a zdraví paní a páni v nádherných úborech a po stranách chrámu skládají hold novému caru rytíři.

V průvodu je i vyslanec českého a římského krále Karla IV., který své písemné blahopřání caru Dušanovi zakončil slovy: „Jsem šťasten, vida, že touto dobou celá Evropa se ocitá v rukou dvou Slovanů.“ Zakončením obrazu je postava dívky s čelenkou a dlouhým copem ve středu plátna, typická pro Muchovu bohatě propracovanou secesní tvorbu.