Tato kinetická plastika Lubo Kristka se rozeznívá v závislosti na okolním prostředí. Kristek zkombinoval fragment piana s kovovými slzami a tím vytvořil asambláž poháněnou větrem. Návštěvník místa je zván, aby si na tento jedinečný nástroj zahrál. V roce 2006 vytvořil umělec sochařskou pouť nazvanou Kristkova podyjská glyptotéka a v jejím rámci toto dílo umístil k zámečku Pohansko (poblíž Břeclavi). Toto hudební dílo svým strunným fragmentem odkazuje k původním obyvatelům Pohanska. Barbora Půtová (Univerzita Karlova) napsala: „Kristek na způsob středověkého umělce a řemeslníka sochy osobně svařuje, brousí i tesá. Jeho volné sochy jsou v mnoha aspektech surrealistickou paralelou obrazovým plátnům českého malíře Mikuláše Medka, německého malíře Maxe Ernsta a španělského malíře Salvadora Dalího. To dokládají zejména Kristkovy kovové plastiky Pomník pro pět smyslů (1991) nebo Strom větrné harfy (1992).“