Žena s vějířem

Emil Filla je dodnes pokládán za jednu z nejvýznamnějších domácích osobností meziválečné avantgardy a vůdčího představitele českého kubismu. Jeho rané práce, jako je například Kabaret Červená sedma, jsou ještě ovlivněny jak expresionismem Edvarda Muncha (1864–1944), tak i malbou Vincenta van Gogha (1853–1890) či Pierra Bonnarda (1867–1947). V letech 1907–1914 Filla pobýval ve Francii, kde měl možnost setkat se i s takovými osobnostmi výtvarného života, jako byli Pablo Picasso (1881–1973), Georges Braque (1882–1963), Juan Gris (1887–1927), Marc Chagall (1887–1985) a Guillaume Apollinaire (1880–1918). Proto se také jeho tvorba kolem roku 1910 mění a Filla se přiklání ke kubismu. V průběhu první světové války žil Filla v Holandsku. Zde se seznámil s malíři Theo van Doesburgem (1883–1931) a Pietem Mondrianem (1872–1944), se kterými spolupracoval při vydání prvního čísla jejich časopisu De Stijl (1917). V letech 1919–1920 se Filla zapojil také do politického života, když pomáhal ustavit a poté vedl československé velvyslanectví v Haagu. Portrét Ženy s vějířem je ukázkovým příkladem analytického přístupu k zobrazovanému objektu. Polopostava ženy je snímána z mnoha stran. Obličej má nejen krystalicky fasetované části, ale jedno oko najdeme i zcela mimo, vpravo od hlavy. Trup je rozčleněn do forem stereometrických těles. Kytka ve výši ramen je roztříštěna do drobných kubizujících prvků, kniha v ruce postavy je současně otevřena na několika stranách. Malířův pohled zahrnuje i bezprostřední okolí portrétovaného. Stěny se lomí kolem postavy ve svislých plánech, některé postavou i prostupují. Celkový dojem však nepůsobí roztříštěně, obraz je kompozicí plnou plastických objemů a delikátních valérů zemitých barev.