Spotlight Stories

Zrození moderních olympijských her

Atény, 6. - 15. dubna 1896

Příběh starověkých her v moderním světě

V letošním roce si připomínáme 120. výročí prvních mezinárodních olympijských her. Konaly se od 6. do 15. dubna 1896 v řeckých Aténách, rodišti starověké olympiády. Uvedení moderních her bylo významným milníkem v mezinárodní sportovní kultuře a spolupráci.

Moderní olympijské hry vycházely zestarověké řecké olympiády, přičemž první zmínka o olympiádě se datuje až do 776 let př. n. l. Po dobu 1000 let byly starověké hry pořádány v Olympii na počest Dia, krále bohů řecké mytologie.

Aténské v roce 1896: Startovní čára prvního závodu moderních her v běhu na 100 metrů konaných na Panathénském stadionu v řeckých Aténách.
Panoramatický výhled na Panathénský stadion (Παναθηναϊκό στάδιο) dnes. Postavený cca. 566 př. n. l.; přestavěn mramorem v roce 329 př. n. l. a naposledy rekonstruován v letech 2000-2004 pro letní olympijské hry 2004.

Organizátoři, atleti a diváci aténský her 1896 by byli jistě překvapeni vývojem olympijského hnutí.

Jen do letních her 2012 konaných v Londýně se zapojilo 10 768 sportovců (5 992 mužů, 4 776 žen) z 204 zemí. Celkem se pořádalo 302 disciplín v 26 sportech.

Dámská soutěž v taekwondu během letních her 2012 v Londýně
Účastník olympiády Javier Gómez Noya soupeří v triatlonu během letních her 2012 v Londýně. Získal stříbrnou medaili.

V porovnání s hrami 2012, hry 1896 byly rozhodně menší v rozsahu, ale neměly menšího významu. 241 atletů reprezentujících svou zemi se shromáždilo a soupeřilo v 43 disciplínách v 9 sportech: atletice, cyklistice, sportovní střelbě, gymnastice, šermu, plavání, tenisu, vzpírání a zápasu.

Startovní čára 12hodinového cyklistického závodu během úvodních olympijských her v Aténách roku 1896.

V době před leteckou dopravou se vydalo 241 atletů na cestu do Řecka po souši a moři ze 14 zemí: Austrálie, Rakouska, Bulharska, Chile, Dánska, Francie, Německa, Velké Británie, Řecka, Maďarska, Itálie, Švédska, Švýcarska, a Spojených států amerických.

Sportovci z irsko-amerického atletického klubu roku 1896.

Starověké místo konání pro nové hry

S výjimkou maratonu, veškeré ceremonie a sportovní akce se konaly v Aténách na Panathénském stadionu před davem 80 000 diváků.

Plně obsazený Panathénský stadion během athénských her 1896
Pohled na Panathénský stadion za soumraku

Závody se konaly na trati, ale její ostré křivky bránily závodníkům dosahovat rekordních časů.

Stadión Panathinaiko je zvaný též Kallimármaro (Καλλιμάρμαρο), což ve volném překladu znamená "krásně mramorový”. Byl postaven roku 329 př. n. l. z pentelského mramoru vytěženého z lomů v pentelském pohoří severovýchodně od Athén, který je proslulý oslnivým zlatým odstínem. Stadion byl postaven na místě starší dřevěné konstrukce.

Pohled na tribuny vybudované ze zlatavě zbarveného mramoru.
Mramorové schodiště na Panathénském stadionu

O více než 2 000 let později, bohatý řecký dobrodinec Evangelos Zappas zaplatil za výkopové a restaurátorské práce na stadionu pro účely konání olympijských her od 1859 do 1888. Tyto hry stanovily důležitý precedens pro inaugurační olympijské hry v roce 1896 a další zdokonalení stadionu.

Tohle pozoruhodné místo bylo zachyceno ve stereoskopických snímcích připomínajících 3D. Tato fotografická technika - spolu s fotografiemi a ilustracemi mezinárodních novinářů - pomohla přinést první moderní hry širšímu globálnímu publiku.

Pár stereoskopických snímků - raná forma "3D vyobrazení" - Panathénského stadionu z roku 1897.
Stereoskop, 1895 (sbírka: Frederick Douglass Historic Site, US National Park Service)

Vizionáři stojící za olympijským hnutím

Mnoho lidí sdílelo vizi oživení olympiády v moderní době. Již v roce 1850, britský lékař Dr. William Penny Brookes uspořádal Wenlocké olympijské hry - místní hry pořádané v malém anglickém městě Much Wenlock.

Pohled na město Much Wenlock, hrabství Shropshire, Anglie - domov Wenlockých olympijských her

Tyto hry zase inspirovaly mladého francouzského aristokrata, sportovce a vzdělavatele jménem Pierre de Coubertin (1863 - 1937). Coubertin se zajímal o úspěch sportovní kultury viktoriánské Anglie, byl přesvědčen o tom, že soutěživá atletika rozvíjí morální a sociální hodnoty, mezi něž patří kamarádství, smysl pro fair play a národní hrdost, přičemž také podporuje pocit bratrství a mírové soutěživosti mezi národy.

Zakladatel olympiády Pierre de Coubertin, cca. 30. léta minulého století

V roce 1894 založil Coubertin první Mezinárodní olympijský výbor [MOV], který zvolil svého prvního prezidenta, Demetria Vikelase z Řecka.

Členové prvního Mezinárodního olympijského výboru. První prezident MOV Demetrius Vikelas sedí uprostřed, po jeho pravici sedí zakladatel olympijských her Pierre De Coubertin.

Pořádající orgán jednomyslně rozhodl uspořádat první hry v Řecku, domovské zemi Vikelase a rodišti olympijských her.

Coubertin přišel s myšlenkou, že se hostitelské město bude střídat každé čtyři roky za účelem další internacionalizace her. Po prvních moderních olympijských hrách konaných v roce 1896 se hry do Athén vrátili pouze jednou na své 100. výročí v roce 2004.

Symboly a ceremonie

Coubertin se během svého života věnoval položení základů moderních her. Jeho vize je patrná téměř na každém aspektu moderní olympiády: od formalit během zahajovacího a závěrečného ceremoniálu, přes pravidla a předpisy soutěží, až po design olympijského symbolu a medailí.

Coubertin připravuje scénu v ​​Athénách

Inaugurace prvních mezinárodních her se konala na Panathénském stadionu v centru Athén dne 5. dubna 1896. Král Jiří I. Řecký (1863-1913) předsedal zahajovacímu a závěrečnému ceremoniálu před zraky 80 000 diváků.

První zahajovací ceremoniál moderních her se konal v Athénách 5. dubna 1896.

Král také vyznamenal vítěze poslední disciplíny her - maratonu. V dojemném osudu pro hostitelský národ, vítězem starověké běžecké disciplíny se stal Řek jménem Spiridon "Spyros" Louis. Na venkově pracoval jako nosič vody a nepřijel na hry jako profesionální sportovec. Ale odjel jako národní hrdina a historická postava!

Závěrečný ceremoniál athénských her 1896. Vítěz Spyridon "Spiros" Louis po obdržení olivové ratolesti, medaile a diplomu za své vítězství v maratonu.
André Castaigne znázornil dav při příchodu vítěze maratonu Spirydona Louise na stadion.

Prvním medailistou moderních her byl americký atlet James Connolly, který vyhrál trojskok v první den her, kdy skočil 13,71 metrů. Vedl tým USA k získání celkem 11 prvních umístění, což byl nejvyšší počet mezi 14 zúčastněnými zeměmi.

Řecko získalo nejvíce medailí celkově (46). Nicméně gymnastiku téměř kompletně ovládlo Německo, které si odvezlo 8 z 11 medailí.

Německý gymnasta Herman Weingartner provádí manévr Železný kříž na kruzích, Athény roku 1896.
Weingartner soutěžící na bradlech, Athény roku 1896. Z této disciplíny si odvezl první místo.

Na hrách konaných v roce 1896 a 1900 se medaile odměňovaly pouze za první a druhé místo. Disciplíny se konaly na vnitřním hřišti pod intenzivním athénským sluncem. Vítěz bral stříbrnou medaili, olivovou ratolest a diplom od krále Jiřího I. Řeckého.

V současné době si každá hostitelská země navrhuje své vlastní medaile. Medaile pro letní hry musí nicméně obsahovat znázornění Niké, s Panathénským stadionem na zadní straně medaile.

Španělská olympionička Thaïs Henríquez držící svou bronzovou medaili z letních her 2012 v Londýně. Medaile má na sobě vyobrazení Niké (bohyně vítězství) stojící naproti athénskému starověkému Panathénskému stadionu.
Bohyně Niké letí před Panathénským stadionem na medaili z londýnských letních her 2012

Pět slavných kruhů

V dnešní době by většina lidí neměla problém rozpoznat obraz pěti propojených barevných kruhů na bílém pozadí. Každý kruh představuje jeden z pěti kontinentů, a barvy modré, žluté, zelené, červené, černé a bílé (v pozadí) tvoří barevné kombinace všech národních vlajek.

Olympijská vlajka, navržená v roce 1912 Pierrem de Coubertinem

Olympijské kruhy patří mezi ty nejsnáze rozpoznatelné a přetrvávající symboly světa, ačkoliv se symbol se symbol poprvé objevil až 16 let po athénských hrách, kdy Pierre de Coubertin načrtl motiv v záhlaví dopisu členu MOV v roce 1912. Později požádal pařížský obchodní dům Bon Marché k sešití první olympijské vlajky, která od té doby vlaje dodnes.

Dlouhý boj k rovnosti

Ve starověké olympiádě byla účast vymezena pouze svobodným mužským občanům Řecka. To znamenalo, že otroci, cizinci a ženy byly ze soutěží vyřazeny. Stejně jako starověké hry, athénské hry 1896 nebyly otevřeny sportovkyním.

Nicméně na pařížských hrách 1900 se ženy připojily, ale pouze ve dvou disciplínách: tenisu a golfu. Charlotte Cooperová, britská tenistka vyhrála první dvě zlaté medaile moderních her udělené ženě díky vítězství v dámské dvouhře a smíšené čtyřhře.

Britská tenisová šampionka Charlotte Cooperová na kurtu během pařížských her 1900.

Na hrách pořádaných v roce 1912 byly dámské plavecké soutěže přidány do programu. Během 20. století MOV přidal další ženské disciplíny, a v roce 1991 oznámil, že všechny nové sporty musí zahrnovat disciplíny pro obě pohlaví.

Medailisté dámského běhu na 100 metrů, stockholmské hry 1912. Zleva doprava: Fanny Duracková (1. místo, AUS), Wilhelmina Wyliová (2. místo, AUS) a Jennie Fletcherová (3. místo, GBR)
Legendární americká sprinterka Wilma Rudolphová se zapsala do atletické historie. Byla první Američankou, která získala tři zlaté medaile na atletické dráze během jediných olympijských her, a to v Římě roku 1960.

Přidání ženského boxu do letních her 2012 v Londýně přineslo poprvé v historii rovnost do olympijského programu.

Dámský box na letních hrách 2012 v Londýně

Paralympijské hry

V roce 1948 zorganizoval Dr. Ludwig Guttmann akci pro zraněné britské veterány z druhé světové války. Tyto soutěže, pojmenované "Mezinárodní hry vozíčkářů", probíhaly ve stejnou dobu jako londýnská olympiáda téhož roku.

Tyto "Mezinárodní hry vozíčkářů" se konaly znovu v roce 1952, ale tentokrát se jich zúčastnili i sportovci z jiných zemí, díky čemuž se staly první mezinárodní soutěží svého druhu.

Tyto první akce byly známy jako "Stoke Mandevillské hry" a postupně se vyvinuly v to, co dnes známe jako "Paralympijské hry". První otevřené paralympijské hry se konaly v Římě roku 1960. Od té doby jsou organizovány spolu s letní olympiádou.

Jelikož sportovci se zdravotním postižením vždy hráli důležitou roli na olympijských hrách, paralympijské hry nabízejí sportovcům jedinečnou příležitost zazářit.

Paralympionik Billy Bridges slaví zlatou medaili za výkon týmu Kanady ve sledge hokeji na zimních paralympijských hrách 2006 konaných v italském Turíně.

Olympiáda si prošla dlouhou cestou od svých starověkých náboženských a atletických počátků. Tyto hry se postupně proměnily z amatérské sportovní činnosti na venkově Anglie až po mezinárodní akci vysněnou Pierrem de Coubertinem, a nyní představují celosvětovou oslavu mírové soutěživosti, rozmanitosti a vytrvalosti.

A hry se i nadále vyvíjejí. Další zastávkou této epické cesty bude brazilské Rio de Janeiro v srpnu 2016 - dokonalý způsob, jak oslavit historické výročí moderních olympijských her.

Pohled na Rio de Janeiro, Brazílie - hostitelské město pro letní hry 2016, konat se budou od 5. do 21. srpna.
Sdílet tuto stránku
Přeložit pomocí Googlu
Domů
Prozkoumat
V okolí
Profil