Slavnost Svantovítova na Rujáně

V přelidněné pravlasti se Slované již nemohli uživit, a tak se slovanské kmeny vydaly hledat novou vlast. Jde o období velkých změn známé jako stěhování národů. Již v 7. století se část Slovanů usadila podél pobřeží Baltu, který byl tehdy nazýván Slovanským mořem. Zbytky Keltů i Germánů na tomto území byly poslovanštěny.

Tam, kde se Odra vlévá do Baltského moře, je velký ostrov s mnoha jezery – Rujána. Zde sídlil po staletí slovanský kmen Ránů. Na nejsevernějším cípu ostrova, chráněném obrannými valy a strmými křídovcovými útesy, se nacházelo hlavní město Arkona a chrám boha Svantovíta.

Obraz znázorňuje podzimní Svantovítovy slavnosti. Kněží při nich děkovali tomuto bohu za bohatou úrodu a prorokovali věci budoucí. Arkona byla pro Slovany tím, co kdysi Delfy pro antický svět. Vpravo vychází z chrámu průvod, který vede velekněz. Před sebou žene býka, symbol síly, který bude obětován. V prosluněném odpoledni se lidé radují, zpívají a tančí, jen matka s dítětem na klíně – uprostřed dolního okraje obrazu, je zasmušilá, snad předvídá, jak neveselá bude budoucnost kmene Ránů.

Při křížových výpravách roku 1168 proti Pobaltským Slovanům se Dánům, vedeným Valdemarem Dánským, podařilo Arkonu dobýt, chrám zbořit a Svantovítovu sochu spálit. Tato událost je symbolicky znázorněna v horní části obrazu. Vlevo je germánský bůh války Wödan se štítem, doprovázený smečkou posvátných vlků. Uprostřed umírá poslední slovanský bojovník na posvátném bělouši. Svantovít mu bere z ruky meč, aby sám bojoval za svůj lid. Skupina spoutaných osob symbolizuje slovanské národy podmaněné Germány. Postavy bardů připomínají, že o Pobaltských Slovanech víme jen z kronik, bájí a pověstí.

Dole vpravo mladý řezbář tvoří nového bůžka jako náhradu za zničenou sochu boha Svantovíta. Tmavší barevný tón dává dvojici matky se synem plasticky vyniknout z dvojrozměrného prostředí. Tato dvojice symbolizuje soumrak a posléze zánik Pobaltských Slovanů.