Christus

První fáze Davringhausenovy tvorby spadající do let 1914–1919 byla ovlivněna především fauvismem a futurismem, což ho spojovalo s činností skupiny Novembergruppe (1918–1933) jejímiž členy byli z malířů například Heinrich Campendonck (1889–1957), Lyonel Feininger (1871–1956), Otto Freundlich (1878–1943), Wassily Kandinsky (1866–1944), Paul Klee (1879–1940). Členové skupiny pod vlivem expresionistických představ usilovali o realizaci myšlenky, že umění a architektura mohou změnit svět působením radikálního modernismu. Z tohoto období (1914–1920) se ovšem dochovalo jen velmi málo umělcových děl, neboť na 120 obrazů bylo zničeno za války a další desítky děl jsou nezvěstné. Kolem roku 1920 malíř změnil styl a záhy se stal vedle Maxe Beckmanna (1884–1950), Otto Dixe (1891–1969), Georga Grosze (1893–1959) a Christiana Schada (1894–1982) jedním z průkopníků německého hnutí Nová věcnost, jehož kritika společnosti Davringhausenovi konvenovala jak z hlediska jeho politických, tak uměleckých názorů. Od druhé poloviny 30. let až do své smrti pak rozvíjel vlastní styl, v němž osobitě rozpracovával předchozí impulsy a jehož zdánlivá nejednotnost může svou formou vzdáleně připomínat například „pomodernistickou“ tvorbu Francise Picabii (1879–1953). Vynikající plátno Christus z roku 1914 patří vedle obrazu Válka, pocházejícího z téhož roku, patrně k nejstarším známým vrcholným dílům z umělcova prvního tvůrčího období. Zpracováním i formátem velkoryse pojednaná kompozice ztvárňuje tradiční ikonografický námět novým způsobem, v němž se ústrojně kloubí kubizující pojetí prostoru s výrazným smyslem pro rafinovaný kolorismus spjatý s vývojem německé expresionistické malby. Vedle toho stojí za pozornost rovněž barevná symbolika díla, která vedle velmi invenčně ztvárněného námětu dodává plátnu silný metafyzický účinek, jenž je podpořen přesvědčivým rukopisem založeným na kontrastu klidných a dramaticky zvlněných ploch. Vzhledem k historickým vazbám průkopníků české moderny mimo jiné na německé prostředí tak Davringhausenovo monumentálně vyznívající plátno naznačuje spojnici mezi českým moderním uměním a jeho mezinárodními souvislostmi.