Jaromír Funke bývá po právu řazen mezi průkopníky moderní evropské fotografie. V průběhu 20. let minulého století se Funke (společně s Jaroslavem Rösslerem) podílel na rozvoji moderní české fotografie, a to nejen svým výtvarným dílem, ale i teoretickými studiemi a články. Byl také činný jako pedagog. „Byl typickým všestranně vzdělaným intelektuálem své doby, avantgardistou, který musel vždy alespoň o krůček předstihnout své současníky.“ (Antonín Dufek) Experimentální linie jeho tvorby byla rozvíjená především v tématu zátiší. Ta sestavoval z geometrických prvků (míčky, hranoly, skleněné plochy, lahve) do kompozičně čistých a přehledných celků. Jeho dílo je syntézou puristického myšlení, konstruktivistické racionality, ale i poetické a surrealistické hravosti. Zemřel zcela zbytečně při bombardování Prahy, když nemohl být včas ošetřen.