Ženský akt u moře

Antonín Hudeček patří mezi nejvýznamnější malíře přelomu 19. a 20. století. Začínal jako figuralista, malbu studoval na pražské Akademii u Maxe Pirnera (1854–1924) a Václava Brožíka (1851–1901), později také v Mnichově. Zásadní vliv na jeho malířský styl však měli „mařákovci“, skupina malířů pod vedením krajináře Julia Mařáka (1832–1899). Společně s nimi a Antonínem Slavíčkem (1870–1910) zajížděl na plenérová soustředění do okolí Okoře, kde se postupně vytvořila malířská kolonie. Vznikla řada obrazů, barevně vytříbených pohledů do krajiny, kompozice s rybníky či lesní průhledy se světelnými reflexy. Byla to doba hledání svébytného výrazu a vyrovnávání se s podněty francouzského umění, především impresionismu. Obraz Ženský akt u moře vznikl později, po Hudečkových návštěvách Itálie a Sicílie v letech 1902 a 1908, kdy se v jeho tvorbě nově objevuje motiv moře. Mořská krajina s ženskou postavou v popředí zachycuje melancholickou večerní atmosféru, náladu prchavého okamžiku. Barevnost je ztlumená večerním světlem, které přírodním odstínům dodává magický nádech. Hudeček se v tomto díle pomyslně vrací na počátek své tvorby, kdy propojoval motiv ženské figury s krajinným výjevem v duchu doznívajících symbolistních tendencí. Smyslné pojetí malby, snaha o harmonickou vyrovnanost a zároveň postižení pomíjivé skutečnosti pomocí lehce nanášené barvy a světla činí z tohoto díla unikátní ukázku moderně pojaté malby.