Heliopolis

Původní model a dokumentaci projektu Heliopolis, zásadního díla z dějin slovenské architektury, získalo Muzeum umění Olomouc v roce 2010 jako jednu ze stěžejních akvizic pro projekt Středoevropského fóra Olomouc (SEFO).
Na rozdíl od libereckého architektonického uskupení Sial, jež pro svou holou existenci muselo alespoň část z projektů dovést k realizaci, architektonické práce slovenské skupiny VAL zůstaly vždy jen v rovině konceptu. Přesto však byly propracovány často do nejmenšího technického detailu, jak o tom svědčí Heliopolis, projekt olympijského města pro Vysoké Tatry anebo Akustikon, kinetická koncertní síň, jejíž projekt je rovněž v majetku Muzea umění Olomouc.
Alex Mlynárčik se svými kolegy vytvořil pro své utopické projekty samostatnou kategorii tzv. prospektivní architektury, která si ukrajuje vlastní díl z konceptuálního umění. Vize, jež v realitě československé normalizace mohly sotva počítat s uskutečněním, cílily více k hledání rovnováhy mezi společností, kulturou a přírodou – hledaly „cesty a aspekty zítřka“ [Voies et Aspectes du Lendemain], které daly vzniknout názvu této kreativní autorské trojice VAL.