Kristek realizací svého domu vytvořil „místo bydlení“. Současně ale vytvořil objekt a prostor, které revitalizují kulturní paměť, evokují vzpomínky a generují autentický společenský život. Ne-místo, tranzitní a anonymní prostor duchovního bloudění, vykořenění a existencionálního osamění, se vlivem jeho uměleckého objektu proměňuje v místo naplněné identitou, vztahy a historií. Místa, umožňující setkání lidí a sdílení jejich sociálního života, dnes již nemusí být reprezentována pouze stavbami, které v minulosti plnily svoji funkci jako například kostely a chrámy.
Z tohoto hlediska umožňuje Kristkův dům hlubší zamyšlení nad tím, čím vším může být nový, a dokonce působivější i spontánnější, veřejný a sociální prostor. Realizace projektu, jehož cílem bylo představit veřejnosti „dům jako asambláž“, navíc může sehrát nejen estetickou, ale také sociální a etickou roli. Takto umělecky koncipovaný dům a domov totiž může vytvářet unikátní prostor a jedinečnou příležitost pro široké spektrum různých setkávání a sociálních vztahů.
Kristkův dům je materiálním i symbolickým prostorem, který stimuluje lidskou imaginaci a dodává setkání různých generací, přátel, sousedů i náhodných chodců fantazijní dimenzi. Kristkem umělecky ozvláštněná stavba totiž představuje projekční plátno a současně uměleckou výzvu destruující nudně tradiční obraz našich domů a měst.
Při pohledu na Kristkův dům stojící v městském prostoru můžeme snít, kritizovat nebo chválit, ale nemůžeme trpět lhostejností, všedností nebo nicotností. Barbora Půtová, Univerzita Karlova.
Kristkův dům byl veřejnosti představen v happeningu Sisyfiade aneb Balvan v čase in 2018.