Naděždin akord v krajině

Výchova Kristkovy matky Naděždy zanechala v jeho mysli hudební stopu – atonální útvar z devíti tónů, který po ní pojmenoval. Naděždin akord mu v hlavě zněl natolik neodbytně, že jej Kristek musel zpracovat, jinak by ho přivedl k šílenství.
Zprvu se objevil na plátně Naděždin akord v krajině. Z klavíru se pod taktovkou zafačovaného dirigenta dere plazmatický pulzující útvar. Kristek v dětství na půdě jejich domu v Brně vyrobil třímetrové pódium a 26 pultíků na noty pro hudebníky. Tam pak často chodíval dirigovat svůj imaginární orchestr. I ony fáče souvisejí s umělcovým dětstvím. Když se rozhořela jeho alergie, musel strpět matčino ovazování, aby se neškrábal (fotografie vlevo je vzácným archivním dokumentem Kristka s ovázanýma rukama i hlavou a jeho starostlivé matky). Při letních alergiích rok co rok „umíral“ pro nedostatek kyslíku a pak se opět rodil. Odtud zřejmě pramení jeho fascinace principem smrti a znovuzrození. Zafačovaná postava (v jeho happeninzích někdy i zvíře) představuje nemoc, ale také možný ozdravný proces, který přináší vyléčení.
Hudební zpracování Naděždina akordu použil v dvojhappeningu Láska in circulo vitioso in finito secondi milenii v roce 1998.
Koncept Naděždina akordu spočívá v Kristkově filozofii, že dokonalá harmonic již je dokončená, a proto nové myšlenky mohou vzniknout pouze z disharmonie.