Toto dílo patří do série kritických asambláží Lubo Kristka. Perleťová růže vzpínající se z labyrintu pastí symbolizuje luxusní nástrahu. Tomu, kdo se soustředí jen na růži, unikají širší souvislosti – celý komplex je velkou pastí, která jednou sklapne. Další významovou rovinu tvoří orámování, jež je vypolstrované jako dveře na psychiatrické samotce. Ze zvukotěsného prostoru neunikne ani hles.