Zátiší s rukavicí

Tvorba Zdeňka Sklenáře má bohaté zdroje. Kromě obdivu k moderním malířů jako byl Max Ernst (1891–1976), František Muzika (1900–1974) či Jean Dubuffet (1901–1985) se nechal volně inspirovat tvorbou rudolfínských manýristů, především Giussepem Arcimboldem (kolem 1530–1593) či básnickou tvorbou Charlese Baudelairea (1821–1867) a Guillaumea Apollinairea (1880–1918). Sklenářovo dílo odráží jeho lyrické vnímání světa, které dokázal zachytit vzácně vytříbenou kreslířskou technikou, doplněnou výjimečným koloristickým citem. V Zátiší s rukavicí prokázal schopnost imaginativní interpretace skutečnosti. Bizarní spojení zcela odlišných předmětů v neurčité krajině vytváří pocit zneklidňujícího snu, v němž nejsou přítomny živé bytosti. Samy předměty však v sobě skrývají tajemství. Pár rukavic je v kontrastní černobílé kombinaci (jako protiklad dobra a zla), černou navíc ovíjí zvláštní organismus, který ji svými oddenky spojuje s podivným torzem architektury, plastiky či nerostu. Obraz v nás vzbuzuje podivný neklid, je to výjev ze špatného snu.