Květena spánku

Malířka Toyen byla zakládající členkou Skupiny surrealistů v ČSR. Po svém odchodu do Paříže v roce 1947 se stala i členkou mezinárodní surrealistické skupiny André Bretona (1896–1966). Zhruba do konce 30. let 20. století byla autorka plně zaujata artificialismem, originálním stylem, který rozvíjela se svým partnerem Jindřichem Štýrským (1899–1942). Vznikaly typické barevné abstrahované kompozice zaznamenávající metamorfózy tvarů, struktur, zvýrazněné hmotnými nánosy barev. Byla to díla, kdy námět vznikal přímo v průběhu malby, pod rukama malíře. Obraz Květena spánku z roku 1931 však již inklinuje k novému typu vyjádření. Je určitým obratem k práci s konkretizovanými objekty a přechodem k záznamu a postižení tzv. vnitřních modelů. Ty již od začátku 30. let autorka organicky spojovala do snových kompozic v nereálných prostorech. Bylo to období, ve kterém Toyen předjímala svou budoucí surrealistickou tvorbu, která se naplno rozvinula v roce 1934. U obrazu Květena spánku lze již podle názvu očekávat surrealistickou inspiraci fantastickým světem podvědomí. Z plošného nejasného pozadí imaginární krajiny (z autorčina podvědomí) se vynořují plastické novotvary a záhadné objekty (mušle, vejce, kameny, oči, lana), volně se seskupující v prostoru. Fantomatické spojení lidského mozku s cáry tkanin či úlomky krystalických hornin na tajuplném pozadí nenechá diváka v klidu a vzpírá se jakémukoli racionálnímu vysvětlení.