Bez názvu

Knapův nový obrat k figuraci koncem 70. let (kdy se stal členem dnes věhlasné skupiny Normal, kterou založil spolu s Milanem Kuncem /*1944/ a Petrem Angermannem /*1945/ v roce 1979 v Německu) byl na jedné straně ovlivněn náboženskou malbou minulých století – zejména gotickou a raně renesanční – a na straně druhé nelze už v Knapových raných malbách přehlédnout autorův smysl pro „postmoderní humor“, vždy okořeněný kapkou cílené provokace vůči uměleckým i náboženským klišé. Na rozdíl od jeho postmoderních souputníků ale Knapovi nikdy nešlo o „vyprázdnění obsahu“ či „vzývání světa banalit“, ale naopak jako jeden z mála tehdejších figuralistů se malíř pokusil se vší vážností skloubit tradici se současností, jak to výstižně dokládá obraz z roku 1984, na kterém je zachycen Ježíšek hrající si s vláčkem. Možná si řekneme, to je opravdu dobrý nápad namalovat Ježíška hrajícího si na podlaze v dětském pokoji, v němž nechybí nic, co v takovém správném pokojíčku má být: ani autíčko, ani kočka, které na parapetu cvrliká snad pěnkava tak trochu nazlost svou letní melodii. Zkrátka jsme svědky téměř dokonalé pohody, klidu a míru. Ovšem jen do okamžiku, než náš zrak sklouzne otevřeným oknem k horizontu a oči zavadí o tři kříže na kopci. Idyla se rázem mění v drama. Kočka a ptáček, Ježíšek a Golgota – Život a Smrt to je to, o co se tu ve skutečnosti „hraje“. Tvorba Jana Knapa – přestože byla již v osmdesátých letech vnímána v postmoderním kontextu – se na umělecké scéně prosazovala kvůli zjevnému náboženskému obsahu mnohem obtížněji, než práce jeho souputníků, dnes však jsou jeho obrazy a kresby značně ceněné.