Variabilní kaligrafie

Tvorba Dalibora Chatrného je natolik rozsáhlá a vzhledem k jeho neutuchající zvídavosti tak proměnlivá, že ji nelze snadno postihnout. Chatrný byl totiž neobvyklým typem tvůrce, který se důsledně a neokázale zaobíral výtvarnou reflexí jevů či činností, které ovlivňují naše vnímání světa. Svou tvorbou vizualizoval myšlenkové a citové procesy vnímání například času, prostoru, plochy, zemské přitažlivosti, magnetismu, osové souměrnosti, dýchání, psaní… Chatrného tvorba vycházela z evropské myšlenkové a kulturní tradice, ale umělec zároveň věděl, že to není jediný model poznání. Proto se znovu a znovu zaobíral výše zmíněnými fenomény. Plodem jeho průzkumnictví se pak stal svobodný vnitřní pohyb napříč zavedenými formami umění. Chatrného zjištění, že síly a principy, které nás formují, nejsou vlastně jednou provždy uchopitelné, je tak v něčem paralelní s dálně východními kulturami.
Na obraze Variabilní kaligrafie je dobře patrný zejména umělcův trvalý zájem o postižení možností vnímání plochy a prostoru. Plochu totiž vnímal nikoliv jako dvojrozměrnou veličinu, ale naopak jako fenomén, v němž je latentně přítomen třetí rozměr. Řečeno jinak: plochu vnímal především jako složku prostorotvornou. V naší ukázce latentní přítomnost prostoru doslova „materializoval“ tím, že do plochy bíle našepsovaného plátna prorazil otvory. Prostor se stal součástí plochy a plocha součástí prostoru… Toto prolnutí Chatrný podtrhl rozmístěním jednotlivých průrazů. Perforace v nejhořejší řadě je zdánlivě plošná a klidná, ovšem průrazy v nižších řadách se čím dál víc rozbíhají od pomyslné středové osy, kolem které se de facto vše „točí“. Rozbíhající se body-otvory tak vzbuzují na sítnici pocit pohybu a přecházení plochy do prostoru. Spojitost plochy a prostoru Chatrný nakonec ještě zdůraznil provlečením bílé bužírky některými otvory. Zároveň se tímto krokem dotkl ještě další otázky, a to nových možností vnímání kaligrafie, která je tradičně spojována především s tušovou kresbou na papíře. „Kresbou v prostoru“ tedy Chatrný posunul i tuto zavedenou kategorii do oblasti navyklými stereotypy nezatíženého vidění.