Veduta Žitavy

Veduta německého města Žitava jakožto jedna z obrazových příloh ke spisu „Analecta Fastorum Zittaviensium“ od právníka Benedikta Carpzova z roku 1716. Saská Žitava byla součástí historického území Horní Lužice. Její dějiny ovlivnili významní čeští panovníci, jako byl například král Přemysl Otakar II., který roku 1254 Žitavě udělil městská práva, a zejména pak král Karel IV., který roku 1348 trvale připojil Žitavu a celou Horní Lužici k zemím Koruny české. Roku 1620 připadla Žitava Saskému kurfiřtství. Po bitvě na Bílé hoře, po níž došlo k potlačení protestantství v českých zemích, našlo v protestantské Žitavě útočiště mnoho českých exulantů, kteří zde ovlivnili náboženský a kulturní život.