Po válce byla v rámci Československého rozhlasu zřízena odposlechová služba, která fungovala v karlínském Národním domě. Téměř padesát jejích zaměstnanců monitorovalo 24 hodin denně zpravodajství několika desítek zahraničních stanic. Výsledek jejich práce představovaly oběžníky, jež sloužily potřebám různých ministerstev, státních orgánů i vlastního rozhlasového zpravodajství.