Lucius Quinctius Cincinnatus byl významným vojákem a politikem v dobách na počátku římské republiky. V roce 460 př. n. l. zastával konzulát a v letech 458 př. n. l. a 439 př. n. l. byl dvakrát ustanoven římským diktátorem. Cincinnatus byl Římany uctíván jako jedna z pololegendárních postav raných římských dějin a jako člověk, jenž ztělesňoval staré římské ctnosti a mravy. Mezi jeho velké obdivovatele patřil konzervativní senátor Cato starší. Cincinnatus byl vytrvalým oponentem plebejů, přičemž odporoval tribunovi lidu Terentiliovi, jenž požadoval sepsání a kodifikaci zvykového práva, které by platilo stejně pro patricije jako pro plebeje. Žil ve skromných poměrech a sám obdělával své malé pole. Skutečný průběh Cincinnatova života nelze s přesností určit, neboť jeho postava je až příliš obestřena mýty a legendami.
Cincinnatova první diktatura začala v době, kdy kmeny Aequů východně od Latia a Volsků na jihovýchodě ohrožovaly Řím. Římský senát se proto obrátil na Cincinnata, aby převzal úřad diktátora a zachránil město. Senátní delegace, jež ho žádala, aby se stal diktátorem, ho prý zastihla právě při práci na poli.