1897-1910: Král Edward VII. a Mariánské Lázně

Edward VII. – král Spojeného království Velké Británie a Irska, král oblastí společenství a císař Indie
Albert Edward von Sachsen-Coburg-Gotha se narodil dne 9. 11. 1841 v Londýně jako nejstarší syn královny Viktorie a jejího manžela prince Alberta von Sachsen-Coburg-Gotha. Téhož roku se stal i princem waleským. Jako Prince of Wales se musel podřídit přísnému řádu a výuce podle aristokratické etiky. Vzdělání mu měly zabezpečit studijní cesty po Evropě - v Berlíně mu bylo předčítáno z německé literatury, v Římě poznával historické památky. Denně se učil zpaměti několik cizojazyčných textů.
Dne 10. 3. 1863 se oženil s dánskou princeznou Alexandrou. Manželství mu přineslo 5 dětí.
Až po smrti své matky, královny Viktorie, v roce 1901 se stal 59letý Albert Edward králem a přijal jméno Edward VII. Po korunovaci dne 26. 6. 1902 začal prosazovat svou smířlivou politiku jak v domácím prostředí, tak v zahraničí. V politických kruzích byl velmi oblíben i pro svůj diplomatický šarm. Říkalo se mu „Strýček Evropa“.
Edward VII. zemřel 6. 5. 1910.

Edward VII. byl znám svou cestovatelskou vášní. Na svých cestách reprezentoval britskou monarchii, vedla politická jednání a v neposlední řadě podnikal tyto cesty ze zdravotních důvodů. V Rakousko-Uhersku navštěvoval zejména dvě lázeňská místa – Bad Ischl a Mariánské Lázně (Marienbad).

Anglický monarcha navštívil Mariánské Lázně poprvé roku 1897. Tehdejší Prince of Wales rád cestoval inkognito, proto se zde ubytoval jako Vévoda z Lancasteru. Avšak jeho skutečná totožnost byla brzy všeobecně známa.
Během první návštěvy se mu Mariánské Lázně zalíbily natolik, že se sem vrátil ještě osmkrát.

Mariánské Lázně považoval Edward VII. za nejkrásnější místo na světě a jednou o nich prohlásil:
„Procestoval jsem celou Indii, Ceylon, všechna lázeňská města Evropy, ale nikde na světě mne nechytla u srdce poezie nádherné přírody tak jako zde v Mariánských Lázních.“

Při své první návštěvě v roce 1897 bydlel Edward VII. v hotelu Klinger, při pozdějších pobytech v roce 1899 a v letech 1903-1909 se ubytoval v luxusním hotelu Weimar s nádhernou vyhlídkou na celé lázeňské centrum. Král přijížděl vždy v měsíci srpnu a trávil zde 3-4 týdny.
Královský doprovod býval minimální, tvořil ho adjutant, sekretář, švýcarský Reisemarschall (cestovní maršálek), komoří, dva detektivové a dva šoféři. V hotelu v královských pokojích a u stolu obstarával všechny služby hotelový personál.

Hotel Weimar svou polohou výrazně dominuje panoramatu Mariánských Lázní. Výhled z jeho oken a balkónů otevírá pohled na centrum lázní a hlavní promenádu.

Hotel Weimar, postavený již roku 1821 hrabětem Klebelsbergem, patřil od počátků své existence k nejluxusnějším stavbám lázeňského města. Mezi jeho první hosty patřil například i slavný básník Johann Wolfgang von Goethe.

Na počátku 20. století byl hotel Weimar modernizován a přestavěn podle plánů vídeňského architekta Arnolda Heymanna do podoby monumentálního paláce se secesně vyzdobenými společenskými prostory, restaurací, čítárnou, kuřárnou, s moderními koupelnami a nádhernou zahradou s tenisovými kurty. Hotel byl také plně elektrifikován a vybaven výtahem.
Král Edward VII. trávil své pobyty v luxusním apartmá s širokým balkónem v 1. patře hotelu.

Edward VII. byl náruživý kuřák, holdoval dobrému jídlu a vůbec užíval života ze všech jeho příjemnějších stránek. To vše vedlo tomu, že král trpěl značnou nadváhou a v důsledku toho i dalšími zdravotními obtížemi. Léčba obezity patřila v Mariánských Lázních v 19. století k hlavním indikacím. Královým osobním lékařem se v době jeho léčebných pobytů stal tehdejší zemský knížecí lékař a profesor pražské univerzity, Prof. Dr. Adolf Ott. Po roce 1900 převzal péči o anglického krále jeho syn, doktor Ernst Ott. Na cestách po celém světě doprovázel krále jeho osobní lékař. Jen do Mariánských Lázní přijížděl král bez svého lékařského poradce, a tak na lékaře z rodiny Ottů připadla nejen velká čest, ale také odpovědnost a starost, dohlížet na zdraví anglického krále. Edward VII. si vážil služeb doktora Otta natolik, že mohl opakovaně pobývat jako host krále ve Windsoru, Buckinghamském paláci nebo královské jachtě Viktoria a Albert.

Když přijel Edward v roce 1899 podruhé do Mariánských Lázní ještě jako princ z Welsu, byla jeho tělesná váha podstatně vyšší než v roce 1909, kdy tu byl naposledy.
Podle vzpomínek Ernsta Otta byl král obézní, dýchal krátkým dechem. Pohybově byl těžkopádný a dosti nemotorný, jen s námahou zdolával stoupání od kolonády k hotelu Weimar. Již tehdy byla patrná četná překrvení a sklon k ucpávání v cévním systému. Král tehdy vážil 115 kilogramů. Za 20 dní lázeňské kúry ztratil 6 kilo.

Králův den v lázních
Král vstával, jako většina hostů, velmi brzy. První skleničku Křížového pramene vypil ještě v domě a druhou pil u pramene. Po pití odešel na koupel do Královské kabiny v Nových Lázních.
Podle lékařského předpisu dodržoval dietu. Denně mu byly předkládány dvě menu, z nichž si vybíral. Jeho oblíbené rybí speciality měly v Čechách podobu pstruhů, přivážených z uherského Balatonu. Pravidelně na stůl přicházela sluka, nechyběla zelenina. Z ovoce převládaly především broskve.
Pobyt v lázních vyplňoval Edward také příjemnými společenskými povinnostmi. Mezi jeho nejoblíbenější činnosti patřily návštěvy divadelních představení, vycházky a vyjížďky do okolí či lov zvěře.

“Edward vdechl Mariánským Lázním královskou úroveň.”

Když začal král Edward VII. jezdit na léčení do Mariánských Lázní, mnoho lidí zatoužilo pobývat zde také. Chtěli spatřit místo, které si král vybral pro svůj odpočinek, ačkoliv mohl pobývat na jakémkoliv jiném místě na světě.
Mariánské Lázně se tak ocitly na stránkách světového tisku. Celý svět sledoval kroky krále v lázních. Čtenáře zajímalo, jaký má král program, co snídá, čím se baví.
I přímo v Mariánských Lázních byl kolem krále velký rozruch. Lidé chtěli vidět krále při pití vody, při procházce na promenádě, při kriketu nebo honu. Městská rada Mariánských Lázní nechala dokonce v roce 1903 rozdat obecenstvu lístečky s prosbou, aby král nebyl na kolonádě obtěžován.

Na druhou stranu se město také snažilo vytvářet atmosféru nejmodernějších a nejuctivějších lázní. Návštěvy krále motivovaly hoteliéry k modernizaci a přestavbám hotelů, město usilovně vylepšovalo vycházkové cesty a parky.

Král Edward a sličná Mizzi
Po celou dobu králových návštěv, ale i později, se šeptalo o vztahu krále Edwarda ke kloboučnici Mizzi Pistlové. Literatura se jejich vztahu vyhýbá anebo se vyjadřuje jen v náznacích a více je ponecháno každému na vlastní fantazii, jak to vlastně mezi nimi bylo. Slečna Mizzi Pistlová prodávala módní klobouky v kloboučnickém krámu na staré, tzv. Ranní kolonádě (Morgenkolonnade). Král od ní občas koupil klobouk, ale slečna mu musela donést zboží osobně přímo do jeho apartmá v hotelu Weimar.
Slečna Pistlová, stejně jako král Edward, byla portrétována. Oba velké obrazy ve zlatých rámech visely později dlouho v hotelu Výmar.

Dne 21. srpna 1905 bylo za přítomnosti krále Edwarda VII. po delších přípravách otevřeno devítijamkové golfové hřiště v Mariánských Lázních. V září téhož roku oficiálně vznikl i místní golfový klub, mezi jehož členy patřili kromě krále Edwarda i další členové anglické a rakouské aristokracie, městští radní, lékaři či bankéři. Klubovnu golfového klubu zdobila velká zarámovaná fotografie anglického krále ve sportovním kostýmu od c. k. dvorního fotografa J. F. Langhanse.
Mariánskolázeňské golfové hřiště se už tehdy uvádělo jako nejkrásnější hřiště na kontinentě. V roce 2003 hřiště jako jediné v České republice získalo právo užívat titul Royal Golf Club.

Edward VII. využíval svůj pobyt v Mariánských Lázních i k politickým jednáním. Setkal se zde například s francouzským ministerským předsedou Clemenceauem, ruským ministrem zahraničí Izvolským nebo bulharským knížetem, později králem, Ferdinandem.
Během královských pobytů v Mariánských Lázních došlo také k významné události, která vstoupila do dějin malých lázní jako „Setkání monarchů“. Dne 16. 8. 1904 zde došlo k přátelskému setkání anglického krále Edwarda VII. s rakouským císařem Františkem Josefem I. Město u této příležitosti připravilo velkolepou výzdobu – celá Hlavní třída byla od hlavní železniční stanice bohatě zdobena květinami a girlandami a před vilou Luginsland, kde byl císař ubytován, byl vídeňským architektem Arnoldem Heymannem postaven mohutný pavilon se čtyřmetrovou imitací císařské koruny.
Setkání doprovázely mohutné oslavy. Císař v rakouské maršálské uniformě a král v uniformě anglického námořnictva podnikli okružní jízdu městem, kterou zakončili slavnostní večeří v hotelu Weimar.