Revoluce v Berlíně

"ŽIVOT V DIKTATUŘE"

"Po druhé světové válce byla v zemích střední a východní Evropy včetně východního Německa zavedena komunistická diktatura.

Rozdělení Německa zpečetila výstavba Berlínské zdi v roce 1961."

"Život v NDR (Německé demokratické republice) se nesl ve znamení potlačování svobody projevu a omezování osobních práv. Stát reagoval na kritiku pronásledováním, vězněním a deportacemi.

Po celou dobu existence NDR se vláda SED, státní komunistické strany, setkávala s protesty a odporem. Diktatura strany SED však skončila až po revoluci v roce 1989.

"

"Rozsah špatného hospodaření NDR začal být zřejmý v 80. letech a projevil se urbanistickým rozkladem, poničeným životním prostředím a slabým hospodářstvím."

"ZETTEL FALTEN (SKLÁDÁNÍ PAPÍRU)"

"V NDR neexistoval koncept svobodných voleb.

Všichni kandidáti byli zapsáni na jednu společnou kandidátku známou jako „Einheitsliste“. Voliči mohli kandidátku buď přijmout, nebo odmítnout. Vedoucí postavení strany SED garantovala ústava.

Hlasování se běžně označovalo jako „skládání papíru“ (Zettel falten). Podle oficiálních údajů odevzdalo svůj hlas 99 % oprávněných voličů.

Neustále se však šířily zvěsti o manipulaci volebních výsledků."

"Během komunálních voleb dne 7. května 1989 hledali členové opozice důkazy volebního podvodu a využili svého práva sledovat sčítání hlasů.

Srovnání s oficiálními konečnými výsledky ukázalo odchylky v počtu hlasů ve východním Berlíně, Drážďanech, Lipsku a dalších částech země, čímž se prokázalo, že volby byly zmanipulovány."

"Údaje dokumentující volební podvod zveřejnil undergroundový časopis Wahlfall 89 (Volby 89).

Se zmanipulovanými volbami se odmítalo smířit čím dál větší množství východních Němců.

Volání po svobodných a demokratických volbách se ozývalo stále hlasitěji a stalo se jedním z nejdůležitějších témat nadcházejících měsíců."

"CHCEME ODEJÍT!"

"Již během prvního roku podalo více než 100 000 lidí žádost o odchod na Západ. Lidé ztratili veškerou důvěru v politické vedení a nespatřovali pro sebe v NDR žádnou budoucnost.

V květnu roku 1989 začalo Maďarsko s demontáží bezpečnostního oplocení na hranicích s Rakouskem. O této události informovala západní média a vedla k největšímu exodu v dějinách NDR.

Mnoho lidí uprchlo na západoněmecká zastupitelství v Praze, Budapešti, Varšavě a ve východním Berlíně.

V létě roku 1989 opustily zemi desítky tisíc lidí."

"AUFBRUCH 89 (Iniciativa 89)"

"Hromadná emigrace změnila tvář NDR. Mnoho lidí překonalo desítky let trvající letargii, začalo hledat stejně smýšlející lidi a organizovat se. Vznikaly nové skupiny, hnutí i strany.

9. a 10. září 1989 se konalo zahajovací setkání občanského hnutí Neues Forum (Nové fórum).

Politickou komunikační platformou, která se snažila přemoci mlčení národa, se stalo sjednocení."

"Téměř ve stejnou dobu, jako se zrodilo Nové fórum, vznikla i sociálně demokratická strana SDP a občanská hnutí, například Demokratie Jetzt (Demokracie teď), Demokratischer Aufbruch (Demokratické probuzení) a Vereinigte Linke (Sjednocená levice).

Tyto strany vyžadovaly demokratickou společnost a svobodu projevu a tisku.

Strana SED se však snažila uhájit své výhradní právo na vládu a zakládání dalších nových skupin prohlásila za nezákonné. Jejich zakladatelé a sympatizanti byli pronásledování ministerstvem státní bezpečnosti.

Navzdory zákazu se lidé z východního Německa připojovali k novým stranám a hnutím po tisících."

"40. VÝROČÍ NDR"

"„Vorwärts immer, rückwärts nimmer!“ (Vždy kupředu a nikdy zpět) (vůdce strany SED Erich Honecker, 7. října 1989)

Navzdory exodu a narůstajícím protestům oslavila strana SED 40. výročí vzniku NDR procesími a průvody.

Oficiální oslavy však neprobíhaly nerušeně. Tisíce východních Berlíňanů se spontánně shromáždily na náměstí Alexanderplatz a zaútočily na Palác republiky, kde vláda uspořádala hostinu.

Demonstranti byli během události zadržováni. Vydali se směrem ke kostelu Gethsemanekirche ve čtvrti Prenzlauer Berg."

"V předvečer oslav 40. výročí vzniku NDR uspořádala komunistická mládežnická organizace FDJ k této příležitosti pochodňový průvod."

"Pokojní demonstranti byli obklíčeni a zbiti. Policie zatkla velký počet lidí, kteří stáli v ulicích poblíž kostela Gethsemanekirche, včetně obyvatel, kteří nebyli do demonstrací zapojeni."

"Někteří demonstranti vyhledali ochranu před policií v kostele Gethsemanekirche.

Očití svědci a přímí účastníci své vzpomínky na pouliční boje ze 7. a 8. října zaznamenali. Některé z těchto záznamů publikovali sami nelegálně v malých nákladech."

"PROPUŠTĚNÍ ZADRŽENÝCH"

"Kotel Gethsemanekirche ve východním Berlíně se stal na podzim roku 1989 ústředním bodem odporu a revoluce.

Pomocí speciální telefonní linky sem docházely zprávy ze všech koutů NDR. Tisíce občanů a mezinárodní média podávala informace o nejrůznějších událostech. Zprávy v západoněmeckých médiích založené na těchto informacích byly zase přenášeny do domácností po celém východním Německu.

2. října 1989 svolali členové opozice slavnostní vigilii a požadovali propuštění demonstrantů, kteří byli dříve zatčeni v Lipsku.

Mnoho lidí bylo rozzlobeno násilnými akcemi bezpečnostních složek a podporovalo hnutí solidarity."

"Tisíce svíček pro zadržené"

"Každý den kostel zaplnilo přes 3000 lidí.

Mnoho lidí, zejména mladých, trávilo v kostele Gethsemanekirche i noc."

"MY JSME TEN LID!"

"9. října 1989 se v Lipsku shromáždilo více než 70 000 lidí v rámci tzv. pondělních demonstrací.

Demonstrace v mnoha městech po celé NDR byly v předchozích týdnech potlačovány násilím. Ve vzduchu viselo napětí.

Nikdo netušil, zda vedení strany SED použije k rozehnání pokojné demonstrace sílu i v tento den.

Shromáždění provolávali heslo „My jsme ten lid!“. Navzdory všem očekáváním bezpečnostní složky nakonec nezasáhly."

"Desítky tisíc lidí překonaly svůj strach a připojily se k protestnímu pochodu ulicemi Lipska."

"EGON KRENZ VYHLAŠUJE ZMĚNU KURZU"

"18. října 1989 převzal od Ericha Honeckera vedení státu a strany Egon Krenz.

Po protestech v předcházejících týdnech se nový vůdce strany SED rozhodl předstírat ochotu k otevření dialogu. Krenz slíbil změnu kurzu a vyhlásil bod obratu v politice NDR.

Lid se už však nedal utišit. Krenze nepřijal, protože byl příliš dlouhou dobu součástí vnitřních mocenských struktur."

"PROTESTY NABÝVAJÍ NA INTENZITĚ"

"Na základě iniciativy Nového fóra zorganizovali místní herci a umělci 4. listopadu 1989 hlavní demonstraci.

Vedení strany SED demonstraci schválilo, byť s úmyslem využít ji k vlastním účelům.

Stovky tisíc lidí proudí na náměstí Alexanderplatz. Byla to největší demonstrace proti systému v historii NDR."

"Na pódiu promluvili umělci, aktivisté za občanská práva a členové vedení státu. Většina řečníků strany SED byla vypískána.

Hesla na transparentech mluvila jasně. Demonstranti požadovali odchod strany. Chtěli v NDR demokracii."

"ZBOŘTE ZEĎ!"

"Hromadný odchod lidí pokračoval od léta 1989 rychlým tempem. Již během několika prvních dnů v listopadu stihly NDR opustit desítky tisíc lidí. Pro vedení NDR se situace stávala čím dál méně udržitelnou.

9. listopadu 1989, na konci mezinárodní tiskové konference, oznámil Günter Schabowski, člen politbyra SED, nové cestovní předpisy. Všichni východní Němci měli nyní povoleno cestovat na Západ.

Schabowski na dotaz novináře odpověděl, že nová právní úprava začne platit okamžitě a bezodkladně."

"Západoberlínská média vysílala zprávy o nových cestovních předpisech a ty pak pronikaly také k lidem v celém východním bloku. K hranicím proudily zástupy východních Berlíňanů a po 28 letech si vynutily jejich otevření.

„Wir fluten jetzt, wir machen alles auf“ (Jsme zaplaveni, všechno otvíráme). Tato slova, která pronesl člen pohraniční stráže, signalizovala otevření první bariéry v 11:30, 1. října 1989 v ulici Bornholmer Straße.

Další hraniční přechody byly otevřeny v následujících hodinách a dnech."

"Východní a západní Berlíňané se objali a oslavili společně otevření Zdi.

Událost sledovaly oči celého světa: mezinárodní média živě přenášela zprávy o pádu Zdi, tolik vytoužené události, ve kterou již mnoho lidí přestalo věřit."