Národní knihovna České republiky (NK ČR) je jednou z nejstarších veřejných knihoven v České republice a sídlí v historickém areálu Klementina na Starém Městě pražském. Historie Klementina je spojena se založením Univerzity Karlovy v roce 1348. Další významná kapitola jeho existence je úzce spjata s více než dvousetletým působením jezuitského řádu v Klementinu (1556–1773). Když Karlova univerzita v roce 1622 přešla pod správu jezuitů, byly její knihovní fondy přesunuty právě do Klementina. Po potlačení jezuitského řádu v roce 1773 se univerzita stala státní institucí a její Veřejnou c. k. univerzitní knihovnu otevřela v roce 1777 císařovna Marie Terezie. V roce 1781 začala tato nově vzniklá instituce přijímat povinné výtisky jako vůbec první knihovna v celé habsburské monarchii. Název knihovny se v průběhu času několikrát měnil, ten současný pochází z roku 1995. Dnes je NK ČR centrem státního systému veřejných knihoven. Knihovní fondy zahrnují více než 7,6 milionu položek s téměř 90 000 novými akvizicemi ročně.

Sbírky zahrnují období od počátků písemnictví až po současnost. Jejich vysoce ceněnou část tvoří cca 21 500 rukopisů, více než 4 000 inkunábulí a přes 200 000 starých tisků.

Samostatnou součástí Národní knihovny je Slovanská knihovna, veřejná akademická knihovna s fondem světové slavistické literatury, zejména historické, filologické a politologické, a rovněž vybrané původní literární tvorby slovanských národů.