Příběh Plejtváka myšoka

Plejtvák myšok (Balaenoptera physalus) je po plejtváku obrovském (Balaenoptera musculus) druhým největším dnes žijícím kytovcem. Myšok se vyskytuje ve všech oceánech světa, zaplouvá však i do Středozemního moře. Samice, jež jsou větší než samci, dorůstají délky těla maximálně 24,5 m a hmotnosti 110 t. Kostra vystavená v Národním muzeu tak patří jednomu z největších známých jedinců na světě, čímž tomuto unikátnímu příběhu dává další rozměr.

Tady se do příběhu krátce zaplete polární badatel, diplomat a politik, Fridtjof Nansen (1861–1930). Pozdější nositel Nobelovy ceny míru.
Nansen původně vystudoval zoologii a v roce 1885, kdy byla mrtvá samice plejtváka u norského ostrova Lyngøy nalezena, byl zoologem Univerzitního muzea v Bergenu. Pronajal si malý parník, kterým pro kostru plejtváka na ostrov Lyngøy osobně zajel. Po návratu do Bergenu dohlédl na vypreparování kostry. Do světa pak zamířil inzerát, že je artefakt na prodej. Stačilo mít 2000 říšských marek. To by dnes dělalo asi 200 tisíc korun.

Netušíme, jakými cestami informace bloudila světem, bezpečně ale víme, že zabloudila až do 1300 km vzdálené Prahy, přesněji řečeno do hostince U Gebauerů v Praze na Perštýně. Právě sem pravidelně chodilo dvanáct pražských měšťanů, zakladatelů dobročinné stolní společnosti s názvem Jour Fixe. Koncem roku 1887 se tito mužové usnesli, že se na potřebnou částku složí, kostru koupí a věnují do právě budované nové budovy Muzea Království českého, dnešního Národního muzea na Václavském náměstí.

Ti pánové byli muži činu, protože už o pár měsíců později, 29. února 1888, poslali řediteli muzea v Bergenu první splátku ve výši 800 (osmi set) říšských marek. Brzy dali dohromady další peníze a celkem tak za kostru utratili asi 1940 říšských marek, což je v dnešních cenách asi 180 000 korun. Další nemalé prostředky musela společnost zaplatit za dopravu.

Kostra plejtváka přijela do Prahy ještě téhož roku - v květnu 1888. Tehdejší Nová budova Národního muzea ještě nebyla dokončena, a tak se pánové ze spolku Jour Fixe rozhodli kostru dočasně vystavit jinde. Vzhledem k tomu, že neformální hlavou spolku byl mecenáš a průmyslník Vojta Náprstek, složil plejtvák svoje kosti v listopadu 1888 na Betlémském náměstí v Praze, v nově postaveném Průmyslovém muzeu ve dvoře domu U Halánků, který Vojta Náprstek vlastnil.

Spolek začal ve velkém s reklamou. Přilákat návštěvníky měly reklamní plakáty i reportáže např. o tom, kolik žactva se vejde do tlamy či hrudního koše plejtváka a podobně.

Sál to byl velmi nízký, a tak měla kostra na ochranu před nenechavýma rukama přilákaných obdivovatelů nepřirozeně vysoko zvednuté hrudní končetiny (ploutve). Kostra prstů je docela jemná. Tento dočasný pobyt trval čtyři roky, během kterých kostra svým majitelům vydělala 1984,42 zlatých (což je dnešních asi 300.000 Kč). Jde o čistou sumu po odečtení všech dalších nákladů. Pánové ji ovšem, jak bylo jejich zvykem, použili na další bohulibé projekty.

Ještě než kostra z domu U Halánků odcestovala natrvalo, uspořádali členové Jour Fixu 26. května 1892 “Banket ve velrybě”. Doplnili ho řadou žertovných prvků, jako kupř. speciální pozvánkou s obrazy velryb z původní výstavy.

Kostra pak putovala pryč, patrně k veliké radosti paní Náprstkové, neboť kosti prosycené velrybím tukem dost silně zapáchaly. Paní Náprstková na čištění a umývání kostí před jejich balením a cestou na Václavské náměstí osobně dohlédla.

Před převezením do budovy Národního muzea čekala kosti další důkladná očista, aby s sebou na nové působiště nepřinesly zmiňovaný zápach.
Velké kosti byly odmaštěny parou v karlínských strojírnách Havelka & Mesz a na jaře roku 1893 firma Václava Friče kostru definitivně smontovala v sále, kde ji obdivujeme dodnes. Odkapávání velrybího tuku ale nepřestalo a trvalo až do poloviny 60. let, kdy se kostře dostalo důkladného restaurátorského zásahu a dalšího odmašťovacího procesu.

Původním záměrem Václava Friče, který kostru v muzeu instaloval, bylo pověsit ji už v roce 1892 na strop. Architekt a stavitel Josef Schulz ale nápad odmítl, a tak kostra stála na kovovém podpěrném lešení, na kterém přečkala i bombardování muzea německou armádou v květnu 1945.

Kolem lešení a pod ním, se množily vitríny s exponáty a velké exponáty byly postupně umisťovány tak, že kostra mezi ostatními vystavenými objekty ve své mohutnosti zanikala a přestala být dominantou sálu.

Zavěšení ke stropu se tak podařilo zrealizovat až při rekonstrukci zoologických expozic roku 1967.

Podpůrné lešení bylo postupně odřezáno a jeho jediný segment zůstal pro připomínku zachován na přední straně hrudního koše velryby.

Během rekonstrukce Historické budovy Národního muzea v letech 2015 až 2019 kostru zakryly ochranná textilie a konstrukce připomínající domeček. To vše na ochranu před restaurátorskými pracemi, protože největší sbírkový předmět Národního muzea je po téměř 130 letech na jednom místě také mimořádně křehký.

Kostra plejtváka, ve společnosti vycpaného slona a žirafy, tak vytrvale dohlíželi na celou rekonstrukci muzea jako jediné sbírkové předměty v budově.
V současnosti kostra prochází náročnou obnovou a restaurací jednotlivých kostí, aby ji mohli návštěvníci obdivovat další desítky let.