By Knihovna Vaclava Havla (Vaclav Havel Library)
autor: Oldřich Škácha
Václav Havel (2008) by Oldřich ŠkáchaKnihovna Vaclava Havla (Vaclav Havel Library)
Pocta Václavu Havlovi
je vyjádřením úcty člověku, který se mimořádným způsobem zasloužil o svobodu a demokracii, jeho literárnímu dílu i celoživotnímu úsilí o dodržování lidských práv ve světě.
Jde o virtuální obdobu výstavy připravované Městskou částí Praha 6, Knihovnou Václava Havla a společností Post Bellum na 5. října – 18. prosince 2016 v pražských Dejvicích.
Václav Havel
5. října 1936 – 18. prosince 2011
Dramatik, spisovatel, esejista a filozof, obhájce lidských práv, mluvčí Charty 77, vězeň svědomí, vůdčí osobnost politických změn v listopadu 1989, československý a poté český prezident, světový politik, angažovaný občan.
Marta Kubišová, Wenceslas Square (60. léta) by Oldřich ŠkáchaKnihovna Vaclava Havla (Vaclav Havel Library)
Byla to doba velkého vzrušení, velké radosti a zároveň obav a strachu, jak všechno dopadne.
Václav Havel o roce 1968, Listy č. 3/2008
Nebyla to doba alternativních konceptů, nikdo nepřicházel s novým modelem společenského uspořádání, s jinou doktrínou či ideologií. Byla to spíš vzpoura proti jsoucímu, proti zkostnatělým mechanismům světa, proti ztuhlé politice studené války, proti byrokracii. A měla i svůj poetický přídech.
Václav Havel o roce 1968, Listy č. 3/2008
Vždycky jsem říkal, že jste byl spolutvůrcem atmosféry, v níž jsem se v mládí formoval a která mě ovlivňovala. Rád to při této příležitosti znovu opakuji.
Dopis Václava Havla Jiřímu Suchému k 80. narozeninám, Hrádeček, 3. srpna 2011
ABC za Wericha bylo jakýmsi dozvukem Osvobozeného divadla, a já měl to štěstí, že jsem stihl – v hodině vskutku dvanácté – vdechnout ještě něco z jeho atmosféry. Tam jsem pochopil a mohl „zevnitř“ denně pozorovat, že divadlo nemusí být jen podnikem k předvádění her, respektive mechanickým součtem her, režisérů, herců, biletářek, sálu a publika, ale že může být něčím víc: živoucím duchovním ohniskem, místem společenského sebeuvědomování, průsečíkem silokřivek doby a jejich seismografem, prostorem svobody a nástrojem lidského osvobozování; že každé představení může být živou a neopakovatelnou sociální událostí, přesahující dalekosáhle svým významem to, čím se na první pohled zdá být.
Václav Havel: Dálkový výslech. Rozhovor s Karlem Hvížďalou, Rozmluvy, 1986
Věra Křesadlová and Miloš Forman, Prague (1967) by Oldřich ŠkáchaKnihovna Vaclava Havla (Vaclav Havel Library)
Mně se o Milošovi ve vězení často zdálo. A vysvětluji si to tak, že někde v mém podvědomí musel dřímat pocit, že on dobyl svět, stal se světoznámým filmovým režisérem a já jsem bídně skončil jako zkrachovanec ve vězení. A kontrast našich životních osudů zřejmě způsobil, že mě pořád strašil ve snech. Už mě tím rozčiloval.
Rozhovor Václava Havla pro Českou televizi, Prezident a režisér, 15. listopadu 1994
A začalo se dít tolik věcí a posléze to začaly i oficiální struktury přeci jen brát na vědomí a vyrovnávat se s tím, takže nakonec ty pohyby vyústily v pražské jaro.
Rozhovor Václava Havla pro Českou televizi o alternativní kultuře z 22. listopadu 2001
Léta šedesátá měla svou zvláštní atmosféru a duchovní étos. Dorůstala a do veřejného života vrůstala generace, která v dospělém věku nezažila druhou světovou válku, generace, jejíž příslušníci aktivně neprožívali válku studenou a měli proto jiný, čerstvý pohled na svět. Doba měla svůj styl, svou módu, dodnes je nezaměnitelná i ve svém vizuálním odkazu. Já jsem byl ve věku, v němž jsem to velmi intenzivně zakoušel, a dokonce se na tom určitým způsobem podílel, protože v šedesátých letech se hrály mé první hry, které se z Prahy rozšířily do světa.
Václav Havel o roce 1968, Listy č. 3/2008
Vzpomínám si, že můj kamarád herec Jan Tříska tehdy říkal: „To je tak krásné léto, to nemůže dobře skončit.“
Václav Havel o roce 1968, Listy č. 3/2008
Living room performance of Macbeth at Vlasta Chramostová’s (1978) by Oldřich ŠkáchaKnihovna Vaclava Havla (Vaclav Havel Library)
Co je to vlastně „paralelní kultura“? Nic víc a nic míň než kultura, která z těch či oněch důvodů nechce nebo nemůže nebo nesmí zasahovat veřejnost těmi médii, která řídí státní moc, což jsou v totalitním státě všechna nakladatelství, tiskárny, výstavní síně, koncertní a divadelní sály, vědecké ústavy atd. Tato kultura tudíž využívá jen toho, co zbývá: psacích strojů, soukromých ateliérů, bytů, stodol a podobně.
Václav Havel: Šest poznámek o kultuře, esej, 1984
Tam, kde je totálním ovládnutím společnosti totálně potlačen její vnitřní diferencovaný rozvoj, je zcela zákonitě na prvním místě potlačena kultura.
Václav Havel: Dopis Gustávu Husákovi, 1975
Obhájí-li si divadlo své právo na pravdu ničím nezprostředkovávanou, začíná ho nutně politický zájem pociťovat jako svého potenciálního nepřítele.
Václav Havel: Zvláštnosti divadla, esej, 1968
Řevnivost, zloba, prestižnost, chorobná soutěživost jakoby patřily spíš do éry svobody. Ale v situaci, kdy jsme všichni vystaveni tváří v tvář společnému nepříteli, který může kteréhokoliv z nás kdykoli čapnout a kterýkoliv z nás může potopit kteréhokoliv jiného, panovala solidární atmosféra, kdy i lidé, kteří spolu pramálo souhlasili a byli velmi rozliční, se vzájemně kryli, vzájemně si pomáhali, cítili spolu, stáli jeden za druhým.
Rozhovor Václava Havla pro Českou televizi, Dějiny samizdatu, 13. února 2003
In front of Archa Theatre (2008) by Oldřich ŠkáchaKnihovna Vaclava Havla (Vaclav Havel Library)
Divadlo je a vždycky bude menšinový žánr, většina se kouká na televizi. Nicméně menšina, která se zajímá o divadlo, je ta, která posléze ovlivňuje život té většiny.
Rozhovor Václava Havla pro Českou televizi, pořady o divadle z 22. května 1997
LOCKIT: Tak Mary, a od tohoto okamžiku má naše organizace pod kontrolou prakticky celé podsvětí!
LOCKITOVÁ: Dalo to fušku, viď?
LOCKIT: Získat kontrolu nad londýnskou policií byla proti tomu hračka!
LOCKITOVÁ: Stejně to je zvláštní, Bille: nikdo o naší organizaci neví a všichni jí slouží!
LOCKIT: Kdo neví, že slouží, slouží vždycky nejlíp! Dobrou chuť!
Václav Havel: Žebrácká opera, divadelní hra, 1972
Divadlo je v dnešní odlidšťující technické civilizaci jedním z důležitých ostrovů lidské autenticity, tedy přesně toho, co je třeba – nemá-li to s tímto světem dopadnout špatně – dnes všestranně chránit a pěstovat. Vždyť návrat nezaměnitelné lidské subjektivity, konkrétní lidské osobnosti a jejího konkrétního lidského svědomí, je přesně tím, co tento svět megamašinérií a anonymních megaaparátů potřebuje.
Poselství Václava Havla k Mezinárodnímu dni divadla, 27. března 1994
Kdo se bere příliš vážně, stává se brzy směšným, a kdo se dokáže trvale vysmívat sám sobě, nemůže skutečně směšný být.
Václav Havel: Anatomie jedné zdrženlivosti, esej, 1985
Vilém Prečan and Pavel Tigrid, Villa Amálie at Lány (1993) by Oldřich ŠkáchaKnihovna Vaclava Havla (Vaclav Havel Library)
Ohniskem a motorem podpory z exilu u nás byl Vilém Prečan se svým dokumentačním střediskem. Ten vykonal neskutečnou práci, přes něj šla všechna korespondence, on ji distribuoval, rozmnožoval texty, posílal příslušným adresátům, zásoboval Chartu knihami. Přes něj též putovala má korespondence se Škvoreckým, rukopisy a tak dále.
Rozhovor Václava Havla pro knihu Michala Schonberga o Josefu Škvoreckém z 23. června 1995
Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.
Václav Havel: Dálkový výslech. Rozhovor s Karlem Hvížďalou, Rozmluvy, 1986
Sixty-Eight Publishers byla hlavní instituce, která udržovala kontinuitu svobodného ducha, svobodné literatury, svobodného myšlení. Byla to práce nesmírně obětavá a sloužící vlasti. A když jsem byl na státní návštěvě v Kanadě a viděl to na vlastní oči, jen vzrostl můj obdiv, v jakých skromňoučkých podmínkách vydávali víc knih než u nás velké nakladatelské domy se stovkami zaměstnanců.
Rozhovor Václava Havla pro knihu Michala Schonberga o Josefu Škvoreckém z 23. června 1995
Je věcí základní, řekl bych přímo všelidské solidarity, že musíme být schopni tu a tam přijmout někoho, kdo je v tísni, kdo odněkud prchá. Zvlášť když prchá před válečným konfliktem, bídou, utrpením. Musíme mu umět i nějak pomoci. Není možné, abychom stále chtěli od někoho, aby nám pomáhal, a sami nebyli schopni pomoci nikomu a ohrnovali nos nad těmi, kteří jsou na tom v tuto chvíli hůř než my. Byly doby, kdy ani my jsme na tom nebyli dobře.
Rozhovor Václava Havla pro Lidové noviny, Jde o dobré regionální klima, 18. dubna 1994
Karel Schwarzenberg (1990) by Oldřich ŠkáchaKnihovna Vaclava Havla (Vaclav Havel Library)
Ten, kdo si je jist svou identitou, se nebojí jakékoli otevřenosti. O identitě mluví především ti, kteří si nejsou jisti identitou vlastní.
Rozhovor Václava Havla pro Berliner Zeitung a švýcarskou televizi z 21. července 1998
Není, jak známo, identity bez kontinuity. Chceme-li být dobře sami sebou, musíme mít určitý názor i na to, čím jsme byli, anebo o tom aspoň něco vědět. A co je nejdůležitější: měli bychom rozumět těm nejlepším hodnotám a ideálům, které v prostředí našeho domova vznikly, vědomě na ně navazovat a rozvíjet je způsobem odpovídajícím dnešnímu světu. Takových hodnot je v našem případě dost: od osobitého demokratismu českého prostředí, přes jeho realismus, vůli k míru a pokojnému řešení sporů, až po masarykovský humanismus, kterému otázka česká byla vždy především otázkou lidskou a který všechny politické imperativy odvozoval od imperativů mravních.
Projev Václava Havla ke státnímu svátku České republiky, 28. října 1995
Stát si společnosti, národy, občané netvoří jen pro to, aby je chránil proti vnějšímu nepříteli, proti kriminalitě nebo proti nespravedlnostem – stát existuje i proto, aby v některých dalších věcech chránil společnost před ní samotnou.
Václav Havel: Hovory v Lánech, Český rozhlas, 28. února 1993
Ať se zamýšlím nad kterýmkoli problémem dnešní civilizace, vždycky nakonec narazím na téma lidské odpovědnosti.
Projev Václava Havla při převzetí čestného doktorátu Harvardské univerzity, 8. června 1995
At Pavel Kohout’s in Sázava (1977) by Oldřich ŠkáchaKnihovna Vaclava Havla (Vaclav Havel Library)
Charta není ani pravá ani levá nikoli proto, že je „někde uprostřed, ale z důvodu hlubšího: nepatří k tomu či onomu pólu politického spektra proto, že nemá vůbec s tímto spektrem nic společného a je ze samé své podstaty mimo ně.
Václav Havel: Dvě poznámky o Chartě 77, esej, 1986
Charta je projevem probouzejícího se občanského vědomí, svědomí a sebevědomí. Občan se tu hlásí ke svým právům, jak jsou teoreticky deklarována a praxí potlačována, a tato svá práva naplňuje. Přestal se chovat jako poddaný a vzpamatoval se do své svobody.
Václav Havel: O smyslu Charty 77, esej, 1986
Když jsme sbírali podpisy pod Chartu, mnohokrát jsem zažil, jaká muka prožívali lidé, než ji podepsali. Ale jakmile ji podepsali, najednou se cítili svobodní.
Rozhovor Václava Havla pro filmový dokument BBC Cold War, 1998
Nikdy jsme nikomu nevyčítali, že Chartu nepodepsal. Dokonce byly případy, že jsme někoho, kdo ji chtěl podepsat, přemlouvali, aby to nedělal. Nikdy jsme se nevydávali za někoho lepšího, než jsou ostatní. Naopak jsme měli hluboké porozumění pro většinové chování. Vždyť většinové chování a manipulace společnosti bylo tématem Charty. To byl předmět její reflexe.
Projev Václava Havla ke 30. výročí zveřejnění Charty 77, Národní muzeum, 21. března 2007
Václav Havel (1976) by Oldřich ŠkáchaKnihovna Vaclava Havla (Vaclav Havel Library)
Ctižádostí Charty je jednat podle vlastního svědomí a přesvědčení a naznačit tím ostatním, že i oni takovou možnost mají. Připomenout jim jejich vlastní důstojnost. Připomenout jim pravdu.
Václav Havel: O smyslu Charty 77, esej, 1986
Pakliže věříme s českým filozofem Janem Patočkou, že jsou věci, které stojí za to, aby člověk pro ně trpěl, můžeme přijmout ten zvláštní, logický a zároveň záhadný imperativ, který říká, že člověk by se měl chovat tak, jak si myslí, že by se měli chovat všichni. Každý z nás má zkrátka možnost pochopit, že i on – byť by byl sebebezvýznamnější a sebebezmocnější – může změnit svět.
Děkovná řeč Václava Havla za Erasmovu cenu, Rotterdam, 13. listopadu 1986
Známí se nám začali vyhýbat, přátelé dělali, že člověka nevidí, a když jsem někam přišel, tak mi vyčítali: proč nám to děláš, proč nám ztěžuješ a komplikuješ život? Člověk jakoby byl prašivej trošku.
Rozhovor Václava Havla pro Českou televizi, Fenomén Kohout, 1999
V disidentském prostředí panovala v podstatě velmi veselá nálada. Když to srovnám s tím, jak lidé ve strukturách žili v nepřetržitém napětí a strachu, neustále se ohlíželi, kdo je poslouchá, třásli se, jestli ten či onen kšeft dostanou, tak to takzvané disidentské ghetto bylo ohromně svobodným společenstvím. Je ale pravda, že tu a tam někoho zavřeli.
Rozhovor Václava Havla pro knihu Vítězové? Poražení?, Prostor, 2005
Olga Havel, Jaroslav Hutka and Petr Kabeš at Pavel Kohout’s in Sázava (1977) by Oldřich ŠkáchaKnihovna Vaclava Havla (Vaclav Havel Library)
Hranice mezi mocí a bezmocí prochází každým člověkem. Každý je zároveň vězněm i vězeňským strážcem.
Václav Havel: O smyslu Charty 77, esej, 1986
„Disidentství“ není profese, byť se mu člověk věnoval čtyřiadvacet hodin denně, ale je to původně a především určitý existenciální postoj.
Václav Havel: Moc bezmocných, esej, 1978
Stalo se mi, že jsem v autě vezl mladého stopaře a ten mně, aniž věděl, že já jsem já, začal z mé hry citovat a ptal se, jestli to znám.
Rozhovor Václava Havla pro knihu Vítězové? Poražení?, Prostor, 2005
Disident je ze samé podstaty věci tak trochu donkichot: píše své kritické analýzy a dožaduje se svobod a práv sám a sám – jen se svým perem v ruce – tváří v tvář gigantické moci státu a jeho policie; píše, volá, křičí, žádá, dovolává se zákona – a přitom ví, že ho za to dříve nebo později zavřou.
Václav Havel: Anatomie jedné zdrženlivosti, esej, 1985
Wenceslas Square (1968-08-21) by Oldřich ŠkáchaKnihovna Vaclava Havla (Vaclav Havel Library)
Uznáte-li, že je v určitém okamžiku přiměřenější chovat se jako Hus, chovejte se jako Hus, uznáte-li naopak, že je účinnější chovat se jako Švejk, chovejte se jako Švejk.
Výzva Václava Havla Všem občanům, 26. srpna 1968
Já jsem zastával názor, že člověk nemusí pateticky křičet a volat hesla jako „smrt okupantům a zrádcům národa“ či „chceme soud s Biľakem a s vlastizrádci“. Věděl jsem, že ti, co takhle křičí, budou první, kteří uhnou.
Václav Havel o roce 1968, Listy č. 3/2008
Zbabělá politika rozvíjí zbabělost i ve společnosti, statečná politika mobilizuje naopak lidskou statečnost.
Václav Havel: Dopis Alexandru Dubčekovi, 1969
Bylo to náhlé propuknutí dobrých vlastností v lidech i v celé společnosti. To byla fascinující doba naprosto univerzální solidarity a pocitu sounáležitosti. Doba, kdy i zloději ve věznicích psali manifesty, že už nebudou krást. Něco takového se u nás stane jednou za dvacet let a to jenom na chvíli.
Václav Havel o roce 1968, Listy č. 3/2008
Letná Plain (1989-11-25) by Oldřich ŠkáchaKnihovna Vaclava Havla (Vaclav Havel Library)
Nejsme jako oni a nikomu se nebudeme mstít. Chceme jen, abychom konečně měli vliv na osud své vlasti.
Projev Václava Havla k demonstrantům, Praha, 22. listopadu 1989
Žádné zlo se ještě nepodařilo odstranit tím, že byly odstraněny jeho symptomy. Je třeba odstranit jeho příčinu.
Václav Havel: Politika a svědomí, esej, 1984