Jan Masaryk

Jan Masaryk se narodil ve vile Osvěta čp. 165 v Čelakovského ulici v Praze, dne 14. září 1886. Byl třetím dítětem mimořádného profesora pražské univerzity Tomáše Garriguea Masaryka a jeho ženy Charlotty, původem Američanky.

Rodina Masarykova Herbert, dcera Alice, syn Jan; uprostřed Charlotta Masaryková, Tomáš Garrigue Masaryk; sedící dole dcera Olga, na letním bytě v roce 1905, samota „Žabárna“ u vsi Rouštka

Kvůli neuspokojivým studijním výsledkům a kázeňským prohřeškům se rodiče v roce 1906, těsně před maturitou, rozhodli poslat syna „na zkušenou“ k příbuzným do Ameriky. Zde vystřídal řadu povolání.  V roce 1907 začal pracovat ve slévárnách Charlese R. Cranea v Bridgeportu.

U Jana se začala projevovat psychická labilita. Na podzim 1912 byl umístěn do sanatoria ve Vinelandu ve státě New Jersey, kde mu byla diagnostikována lehká forma schizofrenie zvaná hebefrenie. Nemoc pravděpodobně zdědil po své matce, která rovněž trpěla psychickými problémy.

Ze Spojených států amerických se vrátil na Nový rok 1914 a nebyl to návrat zrovna vítězný. V zámoří totiž nenalezl uplatnění
a přežíval především díky finanční podpoře svých rodičů, amerických příbuzných a rodinného přítele Charlese R. Cranea.

V lednu 1915 narukoval Jan Masaryk do rakousko-uherské armády.  Dosáhl hodnosti poručíka.  Kvůli zahraniční odbojové činnosti otce byl veden jako politicky nespolehlivý a neúčastnil se přímých bojových akcí na frontě.

V březnu 1919 byl přijat do diplomatických služeb a jmenován tajemníkem na ministerstvu zahraničí. Od konce téhož roku působil na velvyslanectví v USA jako chargé d'affaires.  V roce 1925 se stal velvyslancem v Londýně, kde působil do roku 1938.

V prosinci 1924 se oženil s Frances Crane Leatherbeeovou (druhá zprava vedle TGM). Bohužel manželství nevydrželo. V březnu 1931 skončilo rozvodem a zůstalo bezdětné.

Koncem roku 1938 odjel do USA. Když v září 1939 vypukla druhá světová válka, byl již zpět v Británii. V červenci 1940 byla pod vedením bývalého prezidenta Edvarda Beneše v Londýně vytvořena prozatímní exilová vláda a Jan Masaryk byl jmenován ministrem zahraničí.

V listopadu 1941 se seznámil s americkou novinářkou, spisovatelkou a muzikoložkou Marcií Davenportovou, která se stala jeho přítelkyní

Do vlasti se vrátil až koncem července 1945. Měl vždy velice blízko k Západu a s řadou tamějších politiků ho pojily přátelské vztahy. Poválečná orientace naší republiky však bohužel byla zcela opačná. Čím dál větší vliv získávala komunistická strana.

V červenci 1947 odjel na jednání do Moskvy, kde byla československá delegace přinucena odříct účast na Marshallově plánu. Krátce po návratu vyjádřil své pocity následujícími slovy:
 „Do Moskvy jsem jel jako československý ministr, a vrátil jsem se jako Stalinův pacholek!“

Poslední tři roky žil pod obrovským tlakem. Jeho mrtvé tělo bylo nalezeno 10. března 1948 v ranních hodinách pod okny služebního bytu v Černínském paláci. Poslední vyšetřování přineslo v roce 2003 závěr,
že šlo o vraždu spáchanou neznámým pachatelem.

Smrt Jana Masaryka byla zdrcujícím okamžikem pro celý národ, který se mu přišel poklonit v den jeho pohřbu 13. března 1948. Lidé jako by tušili, že tím končí období demokracie a masarykovských ideálů a začíná doba tvrdé diktatury totalitního režimu.