Disidentské dítě, zadáví tě, sní tě

Hrádeček


Václav Havel koupil statek pana Kulhánka čp. 221 v katastru obce Vlčice-Hrádeček v roce 1967. V době normalizace sloužila chalupa jako místo, kam se dramatik a jeho žena Olga uchýlili do vnitřního exilu z Prahy. Na Hrádečku sepsal Václav Havel několik svých her a klíčových esejů. Konala se zde řada významných střetnutí a kulturních událostí, včetně každoročních setkání zakázaných spisovatelů, zahradních slavností, rockových koncertů a festivalů, divadelních představení, rokování filosofů tzv. Kampademie i jednání ústavních činitelů o státoprávním uspořádání Československé federace. Na Hrádečku, který považoval za svůj duchovní domov, Václav Havel 18. prosince 2011 zemřel.

Génius loci

Zpráva o srpnové invazi na Hrádeček


V sobotu před polednem se hosté začali nenápadně trousit. Nezaparkovali na silnici před Havlovic chalupou, ale konspiračně popojeli polní cestou o kousek dál, před Krobovy. Vypili jim něco kafe, přivítali se, vyměnili si poslední novinky a pak zamířili přes zahradu malými vrátky v plotě k sousedům. Na dvorku u Havlů už byly sestavené židle nejrůznějšího stáří a tvarů. Na trochu rozviklaném stole servíroval Rejthar guláš s chlebem. Páni pili pivo a dámy víno. Dášina boxerka Grace nesmlouvavě zahnala nezdvořilého a nepozvaného Machoninova psa. Jeho pozvaný pán se ženou to bohužel vzali osobně a vzdálili se. Fischerová s Načevou předvedly Sylviin skeč o komunistických rohlících. Tomin se blýskl hlubokomyslnou vzpomínkou, kterou z něj později už nikdo nedokázal dostat, ale naštěstí šla přepsat ze záznamu. Topol se styděl něco přednášet, přestože s mottem celé akce Disidentské dítě, zadáví tě, sní tě, přišel on. Zato Třešňáková vystřihla ve stodole univerzálně srozumitelnou audiovizuální prezentaci Mon vivo con Václavos Havlos takovým způsobem, že se i Dáša popadala za břicho. Hájek referoval o návštěvě Landovského, Havla a doprovodného komanda StB u nich na chatě. Přijel Schwarzenberg, živě konverzoval a pak usnul. Pavlíček zahrál a Načeva zazpívala. Jirous pohovořil o nevšedním Havlově vztahu k dětem. Landovská vyprávěla, jak byly s Fárovou na nedaleké louce zatčeny StB, jakož i o Havlových milostných dobrodružstvích v tatínkově saabu. Dáša ochotně ukazovala zájemcům světnici s lavicemi, na kterých sedělo tolik slavných zadků, i pracovnu, v níž vzniklo tolik památných slov. Lopatková, která se jmenuje Tuckerová, zvolila vážnější tón, promluvila o Havlově kontextualizaci a dekontextualizaci a všichni jsme předstírali, že jí rozumíme. Peňás zavzpomínal na své nehavlovské pohraniční dětství. Dlouhý večer vyvrcholil Andulčinou zelňačkou a autorem komentovanou slideshow Holomíčkových fotek. Někdo vzpomněl té dávné noci v tentýž den, kdy nad hlavou hučely stovky letadel a po silnicích rachotily tanky. Dramatik to určitě všechno pozoroval s vlídným zájmem, pýřil se nad slovy chvály, zamýšlel se nad objevnými postřehy, trochu se rděl během pikantnějších historek ze svého života a smál se povedeným vtipům. Byla to jen další z mnoha památných letních slavností na Hrádečku. Psal se 20. srpen 2016.


Michael Žantovský

Tobiáš Jirous
Básník, prozaik a hudebník. Je autorem básnických sbírek Slova pro bílý papír, Zakončený deník, Noční můry noční můry. Prozaicky debutoval povídkovou knihou Počkej na mě, Valentýne, v edici Labyrint Fresh vydal autobiografickou novelu Než vodopády spadnou.

"Asi bych to neměl vědět, ale vím, proč tu jsem. Bylo to napsané v jednom Vaškově dopisu z vězení. Tedy ještě předtím, než jsem mu začal posílat ty slony, takže ho to nemohlo ovlivnit. Olgo, vem na Hrádeček Věru a Tobiáše, slyšel jsem, že nemají kam jet na prázdniny. Jasné jak facka. Ale proč? Stěžovala si snad Olga, že je na Hrádečku sama? Vždyť je tu naproti Andrej s celou rodinou, pořád někdo jezdí na návštěvu..."

CELÝ TEXT

Jedenáctá rozhoduje

"O Václavu Havlovi dnes víme skoro všechno. Známe jeho vztah k divadlu, víme, jakou měl rád architekturu, zajímal se o ekologii a byl i aktivním chalupářem. Já jsem tu dnes proto, abych zaplnil asi jednu z posledních škvírek na rozsáhlé mapě Havlova života – jeho vztah k dětem. Můžu být až tak konkrétní, že celou problematiku zúžím na jednu osobu, a tou osobou jsem byl já osobně."

CELÝ TEXT

Můj život s Václavem Havlem I.

"Náš vztah byl ze začátku jednostranně korespondenční. Václav psal z vězení dopisy Olze a já k jejím odpovědím přikládal kresby slonů. Ty slony je potřeba vysvětlit. Někdy v té době jsem se dozvěděl, že sloni přinášejí štěstí. Tudíž do kriminálu nemělo cenu vůbec nic jiného než slony vymýšlet. Nevím, zda měl Václav o slonech stejnou informaci jako já, ale na jejich hojný výskyt ve své cele si nikdy nepostěžoval."

CELÝ TEXT

Můj život s Václavem Havlem II.
Veronika Tucker, roz. Lopatková 
vystudovala germanistiku a srovnávací literaturu na Columbijské universitě v New Yorku. Vyučovala mj. na New York University v Praze a na University of Texas v Austinu. Od 2013 učí na slavistice Harvardovy university. Pracovala také jako redaktorka, překladatelka a publicistka, dlouhodobě přispívá do Revolver Revue, publikovala mj. v Kritické Příloze Revolver Revue, Lidových novinách, Respektu, Roš Chodeši, Slavic and East European Performance Review, Harvard Review, The New German Critique. Překládá z angličtiny a němčiny. Zabývá se recepcí F. Kafky během komunismu, otázkami překladu a bilingvní literatury, samizdatem.

"K těm konkrétnějším vzpomínkám patří Mikuláš, kdy Havel jednoho roku vozil skupinu čertů a andělů, nejspíš v roce ʼ77 nebo ʼ78, od roku 1979 byl ve vězení. Nikolaj Stankovič byl Mikuláš, jeho žena Olinka, Kuba Němec, moje sestra a já jsme bývali čerti, David Němec anděl. Vtipkovali jsme, že Havel je Lucifer. Nastupoval do auta ve Vlašské ulici, kde jsme tehdy bydleli, a čerti – pamatuji mého otce – řinčeli řetězy do obličejů estébáků, kteří na náš průvod dohlíželi, snad kontrolovali i občanky. Jejich auto tvořilo poslední vůz našeho o to početnějšího konvoje, který objížděl rodinu Bendových, Němcových, Daníčkovu a další."

CELÝ TEXT

„Co bez? Trhals?“ Václav Havel a nové horizonty
Jiří Peňás
je významný český novinář. V letech 1980–1984 studoval Gymnázium Sokolov, po maturitě odešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studoval obor Český jazyk a historie. Po absolutoriu v roce 1989 pracoval krátce jako zeměměřič, hlídač a knihkupec.V roce 1992 nastoupil do deníku Prostor, poté pracoval v Mladé frontě a Lidových novinách. Od roku 1995 vedl kulturní rubriku časopisu Respekt a od roku 2000 časopisu Týden. Od roku 2009 působí v deníku Lidové noviny. Od roku 2016 působí v internetovém deníku Echo24 a týdeníku Echo. Získal cenu Novinářská křepelka za rok 1997. Společně s Ivanem Klímou získal Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2013. V roce 2001 vydal knihu Deset procent naděje.

"Dlouho jsem ale příliš nevěděl, jak Havel vypadá, jen jsem tušil, že má knír a nosí bundu parkra, neboť jsem snad někde možná zahlédl jeho fotografii. Pamatuju si, že přesnější podobu jsem pak získal až z krátkého interview v nějakém pořadu západoněmecké televize, kterou jsem jako chlapec z pohraničí, když jsem byl doma u rodičů, sledoval: myslím, že to mohlo být v nějakém magazínu z exotických zemí a mohlo se to jmenovat Stimmen aus Prag. A mám takový pocit, že tam mohl vystupovat i Ludvík Vaculík a Václav Benda a Jiří Dientsbier a z Vídně možná Pavel Kouhout, a ti se všichni vyznačovali, jak známo, tím, že měli knír, což na mě udělalo dojem, který se mi v té době ještě umocnil zjevem Lecha Wałęsy, který ovšem měl ten knír opravdu pořádný, polsky bohatýrský, což nejspíš odpovídalo rozdílu v síle protestního hnutí v obou bratrských zemích."

CELÝ TEXT

Můj život s Havlem I.

"Takže z jakési mlhoviny představ o existenci lidí, kteří mě tak zajímali a dalo by se bez nadsázky říct, že byli mými hrdiny, ale chyběla jim přesnější tvář, se nějakou dobu vynořoval především knír. Knír a pak jakási disentská aura, k níž patřila zapálená cigareta a dosti rozevlátá kštice (zajímavé je, že mezi českými disidenty bylo tak málo lidí plešatých... V Polsku měli Jacka Kuroně, tam ale měli všechny možné typy, u nás opravdu nevím). Tato nevědomost či spíš nejistota trvala nějakou dobu, možná několik let, kdy jsem se občas, třeba ve Slavii, slídivě rozhlížel kolem sebe, podoben mladému tajnému příslušníkovi, a hledal někoho, kdo se podobá mojí představě Václava Havla. Naštěstí jsem tím nikoho z potenciálních Havlů neobtěžoval."

CELÝ TEXT

Můj život s Havlem II.
Jan Hájek
Jeden z posledních dosud žijících renesančních obrů. Důvěrný osobní přítel takových osobností jako Guru Jára, Miloš Zeman, lékař MUDr. Jaroslav Barták, Václav Klaus, Maharádža Jogi Mokšanad, Ing. Jan Muller a dalších. Studium m.j. ZDŠ Komarovova, odtud vyloučen pro opilství, a ZDŠ Československo - kubánského přátelství Omská. Zde se během studia jako ideolog skupiny horlivě účastnil činnosti úderky Pavky Korčagina v rámci čety Rudí Průkopníci při pionýrské brigádě PO SSM Leninova pěst. Laureát ocenění Objev roku studentského časopisu Babylon za rok 2004. Majitel rozsáhlých lesů a polností na Větrovsku. Držitel řidičského oprávnění třídy B a autorizace ČKA č. 3073. Disponuje černým páskem 7. Džomu v karate. Uznávaný znalec Slovenska a jeho rázovitého lidu. Vynikající kynolog, vzduchoplavec a inseminátor, ale především skvělý kamarád, který nezkazí žádnou legraci.

"Dneska taky přijela návštěva, která vypadala celkem slibně. Objevil se Saab, kterej měl asi děravej vejfuk, protože dělal pěknej randál. Byl to takovej ten Saab, co vypadá jako krysa, víte, takovej ten starší model, ne ten novější, jak vypadá jako lednička, a z něj vystoupili dva chlapíci, jeden velkej a druhej malej. Oba dva vypadali skoro stejně, teda až na to, že jeden byl velkej a mohutnej a černovlasej a druhej byl malej, hubenej a zrzavej. Oba dva ale měli velkýho kníra, dlouhý vlasy, džíny do zvonů, džínový bundy a sluneční brejle, co nosej piloti ve filmech. Ten malej myslím měl kolem krku nějaký korále, to si ale nejsem jist."

CELÝ TEXT

Prázdninová návštěva I.

"Ten velkej se hned začal handrkovat s fízlama, ti začali do vysílaček křičet „Sodík 1, Sodík 1, je tu Landovský s Havlem, co máme dělat, přepínám,“ a vypadali trochu nervózně."

CELÝ TEXT

Prázdninová návštěva II.
Halka Třešňáková
je česká herečka a choreografka, významná osobnost české alternativní divadelní scény. Vyrostla v Praze mezi chartisty a v roce 1983 s rodinou emigrovala do Německa. I vzhledem k jazykové bariéře se už v té době zajímala o fyzické divadlo. Zpět do Československa se natrvalo vrátila po osmi letech, roku 1991. Vystudovala Realschule v Heidelbergu a pak Katedru nonverbálního divadla a komedie HAMU. Účinkovala v divadle Alfred ve dvoře, Roxy/NoD, MeetFactory nebo na Nové scéně Národního divadla. Spoluvytvořila skupinu Secondhand Women a vystupuje s Divadlem VOSTO5. S řadou divadelních souborů spolupracuje jako pohybová poradkyně a choreografka.
Mon Vivo con Vaclavos Havlos I.
Mon Vivo con Vaclavos Havlos II.
Beatrice Landovská 
absolvovala gymnázium, poté pracovala v dělnických profesích v divadlech, také jako průvodkyně a knihovnice. Na konci 80. let navštěvovala tzv. Podzemní univerzitu pražských bohemistů, pořádanou proskribovanými učenci pro ty, jimž byla vysokoškolská studia z politických důvodů odepřena. V samizdatu vydávala básnické a dramatické texty. V letech 1990 – 1997 vystudovala bohemistiku na FF UK, 2000 – 2002 působila jako učitelka literatury a psychologie pro sluchově postiženou mládež. Živí se jako astroložka a terapeutka rodinných systémů.

"Jeden z posledních nezapomenutelných výletů s tatínkem byl výlet k Havlům na Hrádeček. Bylo to na podzim roku 1977, kdy jsem tam byla v neděli dopoledne, uprostřed louky spolu s Gábinou Fárovou zatčena, unesena policejním autem a poté podrobena výslechu na policejní stanici v Trutnově. Bylo mi tehdy patnáct let, Gábině o rok míň."

CELÝ TEXT

Můj život s Václavem Havlem (Tři vzpomínky)
Marek Tomin
Narodil se v Praze a vyrůstal v Anglii, kde jeho rodina našla v roce 1980 útočiště před komunistickým režimem. Je absolventem Oxfordské univerzity. V současné době žije v Praze, kde pracuje jako překladatel na volné noze, novinář, dokumentarista a kurátor současného umění.

"Tady bylo tolik osobností a tolik prapodivných a zvláštních lidí, kteří ještě tolik nedocházeli k nám na semináře, takže vidět pohromadě zjevy jako je Vráťa Brabenec, nebo Pavel Zajíček a takové lidi, to byla strašná síla. Ale všiml jsem si samozřejmě, a to by mě určitě i upozornili, že je tedy ten Václav Havel, protože on měl už tenkrát postavení."

CELÝ TEXT

Takže můj život s Václavem Havlem
Sylva Fišerová
je dcerou filosofa J. L. Fischera a nevlastní sestrou básnířky Violy Fischerové. Původně studovala filosofii a fyziku na FF UK, nakonec absolvovala v oboru klasické filologie. Působí v Ústavu řeckých a latinských studií na FF UK. Vydala až dosud devět básnických sbírek, poslední Sestra duše (2015). Je autorkou povídkových souborů Zázrak (2005) a Pasáž (2011), poté vydala prózy Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel (2012) a Bizom aneb Služba a mise (2016). Její verše byly přeloženy do řady jazyků, dva knižní básnické výbory vyšly ve Velké Británii, výbor Stomach of the Soul v USA (2014). Píše také knihy pro děti a odborné práce. Milostný slabiky, CD z jejích básnických textů, vydala Monika Načeva (2013).

"M: Tak já ti něco řeknu. Ti zasraní komunisti ti nechaj leda takovej kousek pole, že mouka z něho ti vystačí leda na měsíc. Nebo na tři. Nejsem – (škyt) agronom. A víš, co bude následovat po tom, ty vole? (pauza) Ko-mu-nis-tic-ký rohlíky. Budeš muset jít do krámu a žrát komunistický rohlíky.

S: Ne. To ne. (pauza) Mohla bych jít do Tuzexu, prostě nakupovat v Tuzexu.

M: V Tuzexu, ty vole, chleba ani rohlíky nemaj. Nemá to řešení.

S: Ale maj tam knäckebrot, dal by se tam kupovat třeba knäckebrot.

M: Knäckebrot je hnusnej a objektivně nepoživatelnej, asi jako krupková polívka.

S: Moje sestra ho neobjektivně s chutí požívá už roky. Je tam ještě něco? (sáhne na lahev) Teda ne že bych už nebyla nametená. Za chvíli budu regulérně ožralá a přijdou ty jejich rumunský psi a sežerou mě.

M: Já jsem taky připitá. Nesežerou, my jim nechutnáme. Na, dej si ještě. Hele, prostě se z toho nevymkneš, nemá to řešení, budeš žrát komunistický rohlíky, všichni žereme komunistický rohlíky, i Havel žere komunistický rohlíky."

CELÝ TEXT

Komunistický rohlíky I.
Komunistický rohlíky II.
Koncert: Monika Načeva a Michal Pavlíček
Monika Načeva je herečka, zpěvačka a šansoniérka. Od svých šestnácti let se věnuje divadlu, postupně prošla pražským A-studiem Rubín, brněnským HaDivadlem a je členkou divadla Sklep. Její hudební tvorba je výjimečná tím, že spolupracuje s předními českými hudebníky a literáty. Michal Pavlíček je hudební skladatel, kytarista, zpěvák, producent a textař. Vystudoval FAMU v Praze. Je výraznou osobností a spolutvůrcem rockového Pražského Výběru, zakladatelem a autorem hudby skupiny Stromboli a působí také ve formacích BSP, Trio a Supergroup. Získal cenu Anděl za celoživotní tvorbu i několik zlatých desek.
Nebe je rudý
Udržuj svou ledničku plnou
Promítání fotografií: Bohdan Holomíček
Bohdan Holomíček byl blízkým přítelem Václava Havla. V průběhu let ho zachytil na tisících snímků s manželkou Olgou, v kruhu nejbližších přátel, se spisovateli, divadelníky, ale i s českými a světovými politiky. Vedle unikátní dokumentární hodnoty mají jeho fotografie i mimořádnou uměleckou kvalitu.
Credits: Story

Úvodní text:
Michael Žantovský

Autoři fotografií:
Ondřej Němec
Bohdan Holomíček
Oldřich Škácha

Kurátorka:
Eva Csémyová

© Knihovna Václava Havla, 2017

Credits: All media
The story featured may in some cases have been created by an independent third party and may not always represent the views of the institutions, listed below, who have supplied the content.
Translate with Google
Home
Explore
Nearby
Profile